Herec
2002Film - Dokumentární
1982
Film - Krimi, Thriller, Drama
Film - Komedie
1981
Film - Komedie, Drama, Romantický
Film - Drama
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie, Drama
1980
Film - Drama
1979
Film - Komedie, Drama
Film - Drama
Silnice Řím - Neapol neprůjezdná!
Film - Drama
Film - Komedie
1978
Film - Komedie, Drama
Film - Drama
1977
Film - Krimi, Drama
Film - Komedie, Krimi, Mysteriózní, Drama
1976
Film - Komedie, Drama, Romantický
Film - Drama
Film - Komedie, Drama
1975
Film - Krimi, Drama
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie, Romantický
Film - Drama
1974
Film - Komedie, Krimi, Drama
1973
Film - Komedie
La Dialectique peut-elle casser des briques ?
Film - Komedie
1972
Film - Krátkometrážní
1971
Film - Dobrodružný, Komedie, Romantický
Film - Mysteriózní, Drama
Vie sentimentale de Georges Le Tueur, La
Film - Krátkometrážní
Film - Fantasy
1967
Seriál - Drama
1966
Film - Válečný, Drama, Historický
1964
Seriál - Thriller
1961
Seriál - Dobrodružný
1959
Seriál
1958
Film - Drama
Film - Komedie
1957
Film - Drama
Film - Komedie
1956
Film - Komedie
1955
Film
1954
Film
1951
Film - Drama
Skladatel
1976Film - Komedie, Drama
1975
Film - Drama
Host
1980Seriál
Seriál - Hudební
1975
Seriál - Hudební, Talk-show
1967
Seriál
Archivní záběry
2022Film - Dokumentární
2021
Film - Dokumentární
2003
Patrick Dewaere, l'enfant du siècle
Film - Dokumentární
1992
Film - Dokumentární
Z čeho pramenila Patrickova popularita? Neměl nonšalanci ani romantiku Alaina Delona, ale ztělesňoval chlapa otřískaného životem, rošťáka s jemnou tváří. Herectví mu bylo dáno do vínku už při narození. A proto patřil na konci sedmdesátých let k nejnadějnějším hercům Francie. Jeho otec byl pařížský operetní zpěvák a matka herečka Madeleine Maurin. Příležitostně vystupoval na prknech divadel, poprvé když mu byly tři roky. Účinkoval v malé roli filmu PAN FABRE (1961). Lze říci, že ho vlastně divadelní herecký výstup pod tlakem rodičů vůbec netěšil. V rodině byl třetím ze šesti dětí.
Obrat nastal v době, když vstoupil do proslulé avantgardní scény divadla Cafe de la Gare v Paříži (1965), ze které vzešlo plno dobrých herců. V této bohémské kavárně poprvé ochutnal taje života a poznal zde i svoji budoucí ženu herečku Miou-Miou. Bezprostřední skoro osobní kontakt s divákem měl velké klady. Patrick se začal podílet na repertoáru a režii. Byla to velmi originální škola improvizace opravdového herectví. Také muzika byla jeho velké hobby. V období tohoto šťastného času také rád obveseloval různorodé společenství pařížského lidu zpěvem a muzikou v kavárnách Latinské čtvrti.
Zpočátku hrál ve filmech a TV spíše epizodní role. Ve filmu MANŽELÉ Z ROKU II (1971) si zahrál postavu vesničana. Poté si zahrál ve vedlejší roli v mysteriózním filmu DŮM POD STROMY (1971). V komediálním žánru filmu THEMROC (1973), si zahrál s kompletním divadelním souborem Cafe de la Gare. První velkou roli ve filmu BUZÍCI (1974), sehrál vedle Miou-Miou a Gérarda Depardieu a tím učinil průlom ve své filmové kariéře. V dalším filmu NELÍTOSTNÝ SOUBOJ (1975), už v hlavní roli, hraje vedle Lino Ventury, kterému je rovnocenným partnerem. Posléze i hlavní role ve filmu SOUDCE ZVANÝ ŠERIF (1977) mu velice pasovala k jeho naturelu.
Na francouzské filmové scéně se začal profilovat jako výjimečný talent. Začal kráčet od úspěchu k úspěchu a nabídky se jenom hrnuly. Patrick Dewaere začal žít naplno. Byl však pověstný tím, že si nevybíral role pro peníze, ale postavy, které mu byly blízké. V zajímavém filmu, SILNICE ŘÍM - NEAPOL NEPRŮJEZDNÁ! (1978) si zahrál po boku Annie Girardot a Marcella Mastroianni. Postavu fotbalisty vytvořil V komediálním filmu HLAVIČKA (1979), kde mohl vyjádřit svůj bezprostřední živel a temperament a po zásluze byl za to mezinárodní kritikou filmového festivalu v Cannes pochválen.
Jeden z jeho posledních hereckých výkonů byl v dramatickém filmu BEAU-PÈRE (1981), kde pomalu završuje svoji kariéru. Poté už nenalezl roli, kde by mohl uplatnit celé umění své herecké osobnosti. A to byla škoda. Na postavu boxera Marcela Cerdana ve filmu EDITH A MARCEL (1983), kterou měl ztvárnit, se opravdu těšil, ale bohužel to nestihl dotočit. Jeho výjimečnost a strmá sláva měla i stinnou tvář, trpěl těžkými depresemi. Svůj život ukončil v pětatřiceti letech v pařížském hotelu sebevraždou. V nominaci na ocenění francouzské ceny César, byl sedmkrát nominován, ale nikdy cenu nedostal.
Aspoň malá satisfakce přišla v roce (1992) uvedením dokumentárního filmu o životě Patricka Dewaere, který byl promítán na filmovém festivalu v Cannes provázený šansonem (Píseň pro Patricka Dewaere)