Alois Sedláček

Alois Sedláček se narodil 11. prosince 1852 v Praze do dělnické rodiny. Začal se učit sedlářskému řemeslu, ale láska pro divadlo (kterému se věnoval už jako ochotník) byla silnější a v sedmnácti letech k němu utekl. Nejdříve prošel kočovnými divadelními společnostmi, např. J. E. Kramuela (1869 – 1870), V. Svobody (1870 – 1871), opět J. E. Kramuela (1872 – 1873) a P. Švandy ze Semčic (1873 – 1875). Po základní vojenské službě se krátce ohřál u společnosti H. Viceny (1878) a 12. května 1878 se jako host uvedl na scéně Národní arény (letní části Prozatímního divadla). Na doporučení naší významné herečky Otýlie Sklenářové – Malé se následně stal hercem Prozatímního divadla (1878 – 1881).

Se souborem Prozatímního divadla odešel do činohry pražského Národního divadla (1881 – 1911), kde setrval až do svého penzionování a v letech 1900 – 1911 se zde uplatnil i ve funkci režiséra činohry. I po svém odchodu do penze na scéně Národního divadla a na dalších scénách hostoval (v letech 1886 až 1887 ochotníci pod vedením bývalého herce J. Lapila, venkovské společnosti, v 80. letech vídeňský Pokrok a 1891 režie ve Švandově divadle). Na sklonku života svěřil své zralé herecké umění do služeb kinematografie, když se stal stálým hercem filmové výrobní společnosti Wetebfilm Václava Binovce (1918 – 1922). Filmovému natáčení se skutečně věnoval až do svých posledních dnů.

I bez odborných zkušeností se postupem času vypracoval ve skvělého lidového komika. Zpočátku hrál komické samorostlé venkovské hochy a milovníky s příjemným hlasem, pozorovacím talentem, bodrým humorem a uvolněnými pohyby. Nikdy neměl rád patos a své postavy, často mladých světáků a floutků, realizoval rysy individuálních úložek. Záhy se vyvinul ve skvělého komediálního herce francouzských konverzačních her, v nichž využíval suchý a břitký humor. Jako zakladatel české realistické školy své lidové i aristokratické kreace obohacoval pečlivou maskou a výraznou mimikou.

Z divadelních postav si uveďme: redaktory („Vodní družstvo“ a „Maloměstští diplomati“), Passepartouta („Cesta kolem světa v 80 dnech“), úředníka Bohrmanna („Katakomby“), krále („Princezna Pampeliška“), Moceho („Emigrant“) či pokoutného písaře Popeláka („Peníze“). I když jako režisér nejčastěji inscenoval frašky a komedie, několikrát realizoval i výrazná díla („Slečna nakladatelka“, „Starší závazky“, „Otec“, „Pražský žid“).

Do české kinematografie se dostal záhy už roku 1912. Zprvu se uváděl ve filmech výrobní společnosti jeho dcery a zetě, architekta Maxe Urbana (1882 – 1959), ASUM: FALEŠNÝ HRÁČ (1912) Jaroslava Hurta, ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA (1913) Járy Sedláčka a Maxe Urbana, Štáflovo KONEC MILOVÁNÍ (1913; rodinný přítel) a ESTRELLA (1913), Urbanova IDYLA ZE STARÉ PRAHY (1913) a ANDULA ŽÁRLÍ (1914) Otakara Štáfla. Desátá léta ukončil Alois Sedláček ještě snímky (u kterých neznáme ani jména Sedláčkových úloh) LÁSKA SI NEDÁ POROUČET (1918) Gabriela Harta, YORICKOVA LEBKA (1919) a PAPÁ (1919) Miloše Nového a SNĚŽENKA Z TATER (1919) Olafa Laruse – Racka.

Ve dvacátých létech si ještě zahrál železničářského otce v KOMEDIANTCE (1920) Josefa Rovenského, nejstaršího radního v Kolárově KŘÍŽI U POTOKA (1921), hostinského, hračkáře Jana Ondřeje Košťála, otce a voraře Mestka, otce a vynálezce Robinsona v rozličných snímcích režiséra Václava Binovce ČERNÍ MYSLIVCI (1921), NOC TŘÍKRÁLOVÁ (1922), DĚVČE Z PODSKALÍ (1922), ADAM A EVA (1922) a MARWILLE DETEKTIVEM (1922). Naposledy se před českou němou filmovou kamerou zjevil v dramatu MADAME GOLVERY (1923). I když se řada jeho filmů nedochovala (a neznáme často ani názvy jeho rolí), přesto neochvějně patří do českého filmu. Věnoval se též umělecké recitaci.

V herecké práci pokračovali též Sedláčkovi potomci Jára Sedláček (1884 – 1929) a Anna (Andula) Sedláčková (1887 – 1967) a vnučka Marcela Sedláčková (1926 – 1969). Alois Sedláček zemřel náhle a pouhý den po premiéře (22. července 1922) komedie ADAM A EVA (1922) 23. července 1922 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti let. Uvedení svých dalších snímků s premiérami 18. srpna 1922 DĚVČE Z PODSKALÍ (1922) a 5. října 1923 MADAME GOLVERY (1923) se již (jednou dokonce i o rok) Alois Sedláček nedožil… Pohřben je se synem i s dcerou na Vyšehradském hřbitově.

Jaroslav "krib" Lopour