Josef Vošalík

Josef Vošalík se narodil 11. července 1880 v Praze vinohradskému číšníkovi a restauratérovi. Divadlu se s nadšením začal věnovat už na gymnáziu v Žitné ulici. V šestnácti letech odešel z kvinty gymnázia jako profesionál ke kočovným společnostem J. Košnera, K. Kaňkovského, J. Jelínka, V. Choděry, J. Zeyferta a J. Blažka (1897 –1910).

Jako velmi oblíbený komik a charakterní herec se usadil v pražském Švandově divadle a v činohře, operetě a jako režisér v Aréně (1910 – 1918). Hereckou dekádu zakončil ve slavném Vinohradském divadle (1918 – 1959), z něhož odešel až na odpočinek.

Vošalík se svoji malinkou výškou byl specialista na malé i velké roličky bodrých panáčků, vykutálených tatíků, veselých strýčků a měšťáčků se satirou a jiskřivým humorem či naduté a zlé měšťany a životem pokřivené existence.

I když vynikal v Tylových, Stropežnických, Vrchlických, Jiráskových, Langerových a Klicperových, též ruských a shakespearovských hrách, sám si zakládal na molièrovských postavách, které hrál více jak třicet let. Představil se př. v inscenacích „Obrácený Ferdyše Pištory“ nebo „Periferie“.

Některými kolegy byl považován ve své době nejmenším českým hercem. To platilo i ve filmovém světě. Do něho vstoupil Josef Vošalík opravdu velkolepě. Zahrál si dvojroli pana Šťovíčka a plavčíka Vény Vodopicha ve Fenclově komedii PRAŽŠTÍ ADAMITÉ (1917).

Film je zajímavý z několika pohledů: jedná se o první film s dvojnickými triky a jenž byl prodán do zahraničí – Uhry, Ukrajina, Balkán aj. Na námětu a na scénáři se s režisérem Antonínem Fenclem podílel budoucí velký filmový podnikatel a zakladatel filmových ateliérů na Barrandově Miloš Havel.

V němém filmu si ještě zahrál ve filmech ČARODĚJ (1918) a BOBY NESMÍ KOUŘIT (1919) a v rolích obchodníka Kulajdy (ZLODĚJ), Janotova přítele (NEZNÁMÉ MATKY), bláznivého muzikanta Martínka (MNICHOVO SRDCE), nápadníka komorné (NA VYSOKÉ STRÁNI), velitele ostrostřelců Bartoloměje Pecky (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ) a sklářského dělníka (ROMÁN HLOUPÉHO HONZY).

V letech 1931 – 1945 se Josef Vošalík zjevil ve snímcích LOUPEŽNÍK (malý velitel hasičů), SRDCE ZA PÍSNIČKU (detektiv Mádr), POLSKÁ KREV (exekutor), HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (drahý krejčí), VZHŮRU NOHAMA (žebrák Vojtíšek), ZBOROV (divadelní garderobiér Hruška), CESTOU KŘÍŽOVOU (pokrývač Nechyba), BABIČKA (pan správce), MODRÝ ZÁVOJ (divadelní zřízenec Hnátek), HOST DO DOMU (domovník Houžvička) a ŘEKA ČARUJE (zahradník Šusta) v menších rolích.

Ve 30. letech stvořil svůj největší a pro diváky nejlépe zapamatovatelný filmový part: v kouzelném duu s Aloisem Dvorským statkáře Petra Ivanoviče Bobčinského v Burianově a Fričově komedii REVIZOR (1933). Ani zestátněný film mu více hereckých příležitostí neposkytl. I v těch nejmenších epizodkách dokázal postavu co nejlépe charakterizovat.

Byl roztomile senilním otcem v Grussově komedii HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“ (1948), úředníkem v nikdy nedokončeném Pleskotově snímku VÝLET PANA BROUČKA DO ZLATÝCH ČASŮ (1949), zlým vesničanem Vlčkem v dramatu DIVÁ BÁRA (1949) Vladimíra Čecha, fotbalovým fanouškem Škardou v Makovcově komedii VESELÝ SOUBOJ (1950), Kubcem v Krškově životopisném MIKOLÁŠ ALEŠ (1951), Josefem Šestákem v PÍSNIČCE ZA GROŠ (1952) Rudolfa Myzeta, stavitelem Mrázkem v Hubáčkově komedii HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952), ředitelem gymnázia ve VZORNÉM KINEMATOGRAFU HAŠKA JAROSLAVA (1955) Oldřicha Lipského, dědou s fajfkou ve fejetonu KAM S NÍM? (1955), Hurdálkem v komedii TŘI PŘÁNÍ (1958) režisérů Kadára a Klose či dědečkem v komedii EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (1963).

V poslední dekádě svého života si ještě stihl zahrát převozníka Rejska v Podskalského „trezorovém“ snímku BÍLÁ PANÍ (1965), modela s páskou na oku v Papouškově komedii NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚK (1968) a stařečka Rudolfa v Kachyňově dramatu SMĚŠNÝ PÁN (1969), který měl premiéru až po jeho smrti.

Spolupracoval s rozhlasem („Lucerna“, „Šli před námi“ či „Mnoho povyku pro nic“) a i s televizí (CHVÍLE ROZHODNUTÍ) a byl jmenován Zasloužilým umělcem (1957). Josef Vošalík zemřel až 30. července 1969 v Praze jedenáct dní po svých vysokých osmdesátých devátých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour