Jarmila Švabíková se narodila 18. srpna 1906 ve Vídni. V letech 1920 – 1924 vystudovala brněnskou Státní konzervatoř u profesorky Emy Pechové. Ihned po studiu se vrhla do víru hereckého života. Hrála v Českém studiu Vladimíra Gamzy (1924 – 1925), pražské Komedii (1925 – 1926), Rokoku (1926 až 1927), České komorní scéně (1928 – 1929), Akropolisu (1930 – 1932), krátce v Olomouci (1931 – 1932), Osvobozeném divadle (1932 – 1938), Divadle Vlasty Buriana (1938 – 1941), Uranii (1941 – 1942), Vinohradském divadle (1942 – 1954) a Městských divadlech pražských (1954 – 1969), v nichž hrála až do své smrti. Za okupace hostovala také v Novém divadle Oldřicha Nového.

Už v mladí byla označována za „blondýnku s altovým hlasem“. Její fyziognomie ji nejčastěji připravovala lidové typy žen – výřečných, hubatých, svérázných, temperamentních, a na druhou stranu také citlivých. Právě tyto její ženy byly často dobrosrdečné a obětavé, na druhou stranu zase hašteřivé, pomlouvačné a zlomyslné. Právě tyto úlohy nejlépe zvýrazňovala svým energickým výrazem, vrozeným šarmem, smyslem pro humor a víru v člověka, které šly v ruku v ruce v dokonalé symbióze s výrazným hlasem.

Za čtyřicet let trvání její herecké divadelní dráhy prošla Švabíková celou škálu charakterů. Z milovnic a naivek se přes zralé elegantní hrdinky přehrála až do postav matek a stařenek. Ztvárnila si například Higginsovou („Pygmalión“), Modlenu Vojnarovou („Vojnarka“), Anči („Periferie“), Šinovou („Dobrý člověk ze Sečuanu“), Chalupovou („Bidýlko“), Martu („Rozbitý džbán“), Mandelenu („Děravé škorně“), Amandu („Skleněný zvěřinec“) a také rozhlasovou hlasatelku Markétu („Rub a líc“).

Na rozdíl od divadla, filmové umění nikdy nedalo Jarmile Švabíkové výraznou či snad dokonce titulní úlohu. Od předválečného, protektorátního a i od státního filmu získala pouze dvacet sedm malých a epizodních roliček. Zahrála si ve 20. až 30. letech dceru Melanii Pelegrinovou v Seidlově němé komedii OSM SRDCÍ V PLAMENECH (1926), mixérku v baru ve Vančurově NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933), Lídu Holoubkovou v komedii ANITA V RÁJI (1934) Jana Svitáka, paní učitelovou ve Fričově snímku HRDINA JEDNÉ NOCI (1935), členku Společenského klubu v komedii VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936) Hugo Haase a Otakara Vávry, přítelkyni Rosy (Truda Grosslichtová) v další Svitákově komedii DIVOCH (1936), dělnici u Noelů ve Fričově SVĚT PATŘÍ NÁM (1937), bojovnici na barikádě ve Vávrově FILOSOFSKÉ HISTORII (1937), paní v reklamě CO JE DNES PADESÁTKA (1937), paní Kalašovou v Schorschově komedii VČERA NEDĚLE BYLA (1938) a Harpyji Dlabolkovou ve HVĚZDĚ Z POSLEDNÍ ŠTACE (1939) Jiřího Slavíčka.

Ve filmu 40. až 60. let byla Amálkou ve Šléglově VY NEZNÁTE ALBERTA? (1940), Julií Madranovou v MODRÉM ZÁVOJI (1941) J. A. Holmana, milenkou Elsou ve VELKÉ PŘEHRADĚ (1942), Linhartovou v Nového a Zelenkově ČTRNÁCTÉM U STOLU (1943), švadlenou Bartošovou v Bromově SKALNÍM PLEMENU (1944), švadlenou v POČESTNÝCH PANÍ PARDUBICKÝCH (1944) Martina Friče, paní lékárníkovou v Krškově komedii ŘEKA ČARUJE (1945), Constance Bayerovou v dalším Krškově filmu HOUSLE A SEN (1946), ženou v bílém kabátu a černém klobouku na táborském nádraží ve Steklého komedii POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957), dělnicí Martičkou v Burgerově LEDOVÉ MOŘE VOLÁ (1961), Kódlovou ve VÁNICI (1962) Čeňka Duby, bytnou Grossovou v Schulhoffově STRACHU (1963), tajemnicí v LOVU NA MAMUTA (1964) Oldřicha Daňka, prodavačkou prádla v Podskalského ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (1966) a majitelkou kocoura Kajetána v dětském snímku KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA (1967) Jana Valáška.

Skutečně ojediněle ji mohli rozhlasoví posluchači či televizní diváci slyšet a vidět v rozhlasových hrách („Pásmo o T. G. Masarykovi“ nebo „Manželé Rosenbergovi“), dabingu (BYT) a televizních inscenacích (ODCHÁZETI S PODZIMEM a EVŽENIE GRANDETOVÁ). Ke konci svého života se dočkala od oficiálních míst „pocty“ – titulem Zasloužilé umělkyně (1966). Herectví se rovněž věnovala její mladší sestra Zdena Švabíková – Kožíková (1912 – 1994) a manžel, herec Národního divadla a spisovatel Josef Gruss (1908 – 1971). Jarmila Švabíková zemřela 12. března 1969 v Praze ve věku nedožitých šedesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře