Hans Moser

Hans Moser, vlastním jménem Johann Julier byl rakouský herec. Narodil se jako třetí dítě do rodiny akademického sochaře Franze Juliera (1838–1898). Své umělecké jméno přijal po svém učiteli a herci Josefu Moserovi, který jej vyučoval hlasové technice a přednesu. Poté projel z kočovným divadlem velkou část Rakousko-Uherska, aby se roku 1897 uchytil v tehdejším městském libereckém divadle. (Jedná se o dnešní divadlo Františka Xavera Šaldy a svou kariéru zde začali např. Mizzi Günther, Hans Holt, Attila, Paul Hörbiger a Julius Patzak. V té době šlo německé divadlo, otevřené roku 1883 slavnostní premiérou Schillerovy WILHELM TELL.) Nicméně se objevil malý problém, Moser měřil 1,57 m a nedal se téměř obsadit do párových scén (dáma musela být vždy menší). Hrál tedy křoví, davové scény a samorole.

Vyzkoušel několik kamenných divadel a nakonec se roku 1907 vrátil ke kočování. V roce 1910 využil zlaté vlny kabaretu a revue a uchytil se ve Vídni s vlastním programem. O rok později se oženil s Blankou Hirschlerovou. V roce 1913, kdy se mu narodila dcera Margareta již slavil ve Vídni úspěchy v sklepním divadle „Max und Moritz". Odtud vedla jeho cesta nejdříve před fotoaparát, kde se zvěčnil jednak pro fanoušky a jednak pro noviny. V roce 1914 dostal první filmovou nabídku. Termín natáčení byl naplánován na konec žní ... ale vypukla válka.

Bojoval na italsko-rakouské (sočské) frontě. Po jejím ukončení se vrátil ke kabaretu a se čtyřletým zpožděním i k filmu. Jeho první se jmenoval DAS BABY (1918). V roce 1925 jej zlanařil Max Reinhardt. Moser se stal členem jeho divadelní skupiny, která v letech 1927/1928 absolvovala úspěšné americké turné. Zde Moser opět zazářil, ale trochu jinak. Měl hlad a tak si jen v kostýmu odskočil z divadla. Aniž by to tušil, vkročil do hospody, kde se scházeli sportovní novináři a vzbudil zaslouženou pozornost. Druhý den vyšly v New Yorku noviny s krátkým komentářem a fotografií obědvající žáby. Prodej lístků na představení šel nahoru, a po návratu do Vídně mu neřekli jinak, než „Der Moser". Ve stejném roce natočil svůj poslední němý film DIE LAMPELGASSE. Osud dopřál Moserovi dvouletou filmovou pausu, jakoby k nádechu a možná věděl proč. Během následujících 34 let uplatnil naplno svůj talent a natočil 141 filmů.

První zvukový, z roku 1930 se jmenoval GELD AUF DER STRAßE. Moser ztvárňoval často postavy, které v průběhu dějě prodělají hlubokou změnu. Z nepřítele psů se ve filmu DAS GAEßCHEN ZUM PARADIS promění v jejich milovníky. V ANTON, DER LETZTE se z royalisty a obdivovatele šlechty stává obhájcem obyčejných lidí. V DAS FERIENKIND si zahrál penzistu, který nesouhlasí se sňatkem své dcery a vzdává se jí. Po narození vnuka se promění v milujícího dědečka. Jeho kombinace mimiky a gest z něj udělaly nesmrtelný originál. Po anšlusu se odmítl rozvést (manželka byla židovka) a v roce 1939 se vystěhoval do Maďarska, přesto díky své popularitě hrával i nadále v německých filmech. Po ukončení války se manželé vrátili do své vídeňské vily na Auhofstraße 78 (v domě dnes sídlí velvyslanectví Azerbajdžánské republiky) a Moser získal angažmá v Burgtheateru.

Filmem z roku 1946: RENEE XI se vrátil k filmování. Tak, jak stárl, přenechával hlavní role svým mladším následovníkům. V roce 1961 se v TV filmu GESCHICHTEN AUS DEM WIENER WALD po 30 letech znovu vrátil k roli kouzelného krále. V roce 1964 zemřel na rakovinu plic. Společně se svojí ženou je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.

ČSFD.cz