Erich von Stroheim


(Erich Oswald Stroheim)Obrazok
    

Celkové hodnotenie

0.0/10 (0 hlasů)

Herec, Režisér,  

Narodený: 22.9.1885

Zemřel: † 12.5.1957

Miesto Narodenia: Vídeň, Rakousko-Uhersko,

Miesto úmrtí: Yvelines, Île-de-France, Francie

 

...více

Životopis

Erich von Stroheim se narodil jako Erich Oswald Stroheim v židovské rodině nižší střední třídy. Jeho otec Benno Stroheim byl kloboučníkem, matka Johanna Bondy se starala o domácnost. Roku 1909 emigroval Erich do USA (New York). Roku 1912 pracoval v hospodě, kde také potkal svou první ženu, Margaret Knoxovou. Byla velmi vzdělaná a učila Ericha nejen anglicky, ale také literaturu a povzbuzovala jej, aby psal. Výsledkem byla novela „In the Morning“, jejímž tématem byl hlavně život zkorumpované aristokracie. Vzali se roku 1913, ale kvůli nedostatku peněz von Stroheim manželku opustil. Roku 1914 se rozvedli. V tomtéž roce se Erich přestěhoval a začal pracovat v Hollywoodu. Nejdříve jako německy mluvící konzultant. Jeho prvním filmem byla roku 1915 malá role v „The Country Boy“. Následovalo mnoho dalších filmů, na konci první světové války se však von Stroheim vrátil k psaní a také zkusil režírovat. Nejdříve svůj vlastní scénář k filmu „Blind Husbands“ roku 1919. Jako režisér byl znám tím, že k hercům se choval jako diktátor, jeho požadavky byly obrovské. Je však považován za jednoho z největších režisérů němého filmu, jeho specialitou byl hlavně cynický pohled na mezilidské vztahy. Roku 1923 se pokusil natočit vlastní film „Merry-Go-Round“, studio ho však odvolalo a prosadilo si na film vlastního režiséra Ruperta Juliana. Jeho režisérské manýry a extrémní důraz na detail (jeho filmy byly někdy stejně dlouhé a detailní jako novely) zapříčinily jeho stálou válku s filmovými studii. Dostával méně příležitostí a jeho práce na filmech nebyla nikdy doceněna.

Mezi jeho nejznámější režie patří „The Devil´s Passkey“ (1920), „Foolish Wives“ (1922), první film, který stál milion dolarů „The Merry Widow“ (1925) a jeho komerčně nejúspěšnější film „The Wedding March“ (1928). Film „Queen Kelly“ (1929) představuje konec jeho kariéry hlavního režiséra. Poté, co utratil obrovské peníze a velmi se pohádal s hvězdou Glorií Swansonovou, hlavní představitelkou, producent a sponzor filmu Joseph P. Kennedy ho vyhodil ještě před dokončením filmu. Po „Queen Kelly“ režíroval von Stroheim už jen dva filmy a vrátil se k herectví. Nejznámější jsou jeho role v „La Grande Illusion“ (1937) Jeana Renoira a „Sunset Blvd.“ (1950) Billy Wildera (tam si zahrál s Glorií Swansonovou). Právě za roli Maxe von Mayerlinga v „Sunset Blvd.“ byl nominován na Oskara za vedlejší roli. Erich von Stroheim hrál ve více než 70 filmech, napsal jich skoro 20, 12 režíroval, produkoval, navrhoval kostýmy, pracoval ve střižně i jako asistent jiných režisérů. Spolu s D. W. Griffithem a Cecilem B. De Millem je považován za největšího režiséra němého filmu. Poslední film, v němž si zahrál (Ludwiga van Beethovena), bylo francouzské historické drama Sacha Guitryho „Napoleon“ (1955). Poslední část svého života strávil ve Francii, kde jeho němé filmy byly stále obdivovány. Hrál v několika francouzských filmech, napsal několik novel, které vyšly ve Francii a pracoval na několika nerealizovaných filmových projektech. Krátce před svou smrtí byl oceněn Řádem Francouzské legie. Erich von Stroheim zemřel na rakovinu. Byl čtyřikrát ženat. Poprvé s Margaret Knoxovou (1913 - 14), podruhé se švadlenou a kostymérkou Mae Jonesovou (1916 - 19) (syn Erich von Stroheim Jr. (*1916)). potřetí s herečkou Valerií Germonprezovou (1920 - 36) (syn Josef (1922 - 2002, úspěšný skladatel filmové hudby), počtvrté s herečkou Denise Vernacovou (píše se, že se vzali těsně před jeho smrtí roku 1957). Zajímavosti: Pravděpodobně nejúspěšnější Stroheimův film, který režíroval, byl „Greed“ (1924), který detailně natočil podle novely Franka Norrise. Vznikl devítihodinový příběh přesně podle knihy. Po několika žádostech o zkrácení odstranil 3 hodiny. V MGM však film sami sestříhali na 2 hodiny a zbytek filmu zničili, což je dodnes považováno za jednu z největších ztrát ve filmové historii. Toto Stroheima samozřejmě nesmírně urazilo. Roku 1999 byl film částečně zrekonstruován s použitím všech dostupných záběrů a fotografií, více než 100 minut se však zachránit nepodařilo. Když roku 1932 hrál v dramatu „The Lost Squadron“ německého filmového režiséra, chtěl po vojácích/hercích, kteří měli ve filmu zemřít, aby byli opravdu mrtví. Roku 1935 napsal svou jedinou novelu "Paprika" v angličtině. Vlastní scénář svého senzačního příběhu o životě a smrti cikánské femme-fatale však nebyl schopen produkovat. Roku 1936 odešel do Francie. Opustil svou ženu Valerii i své syny Ericha Jr. a Josefa. Po zbytek života psal dvě novely, pracoval na produkci „Arsenic and Old Lace“ a hrál malé role v Evropě a v USA. Když začal točit filmy ve Francii, setkal se s herečkou Denise Vernacovou. Stala se jeho sekretářkou a společnicí po zbytek jeho života. Se svou třetí ženou Valerií Germonprezovou se nikdy nerozvedl. Sám sebe von Stroheim nazýval hrabě Erich Oswald Hans Carl Maria von Stroheim und Nordenwall. Chtěl být stejný jako role, které hrál. Režisér Billy Wilder i von Stroheimův agent Paul Kohner však tvrdili, že vždy mluvil s „proletářským“ rakouským přízvukem. Von Stroheim byl velký snílek a jeho vlastní biografie obsahuje mnoho faktických chyb. Citáty: „Když žijete ve Francii a napsal jste dobrou knihu, namaloval dobrý obraz nebo natočil slušný film před 50 lety a mezitím nic, pořád vás berou jako váženého umělce. Když vás potkají, sejmou klobouk a osloví vás „mistře“. Nezapomínají. V Hollywoodu jste tak vážený, jak dobrý je váš poslední film. Když jste za poslední 3 měsíce nic nezpracoval, nezajímáte je ani když jste svými filmy ovlivnil celou předchozí epochu. Takový egoismus bohužel mezi lidmi od filmu funguje.“ „Rozdíl mezi mnou a Ernstem Lubitschem je v tom, že on vám nejdřív ukáže jak král sedí na trůnu a potom krále v ložnici. Já ukazuju krále nejdříve v ložnici. Když ho pak vidíte sedět na trůnu, nemáte už o něm žádné iluze.“ Po shlédnutí dvouhodinové verze filmu „Greed“ (1924), kterou musel zkrátit z 9 hodin: „Byl to pohled jako na mrtvolu na hřbitově.“ O Irvingu Thalbergovi a jeho práci ve střižně „Greed“ (1924): „Kdyby člověk, který stříhal můj film neměl na hlavě klobouk, byla by úplně prázdná.“ Na herce při natáčení „Foolish Wives“ (1922) křičel: „Tenhle film dělám pro diváky! Ne pro herce!“ Na smrtelné posteli svému životopisci: „Tohle není nejhorší, nejhorší je, že mi (v Hollywoodu) ukradli 25 let života.“
Bez komentáře :-).
Túto osobnosť můžete okomentovat jako první.

Komentář bol úspěšne upraven!

Pro komentování musíte být přihlášeni na server. Pokud doposud nejste registrovaným členem serveru, doporučujeme se zaregistrovat.