Alois Müller

Alois Müller se narodil 15. května 1934 v Brně. K herectví se soukromě zdokonaloval u brněnského herce a profesora herectví Rudolfa Waltera (člen významné herecké rodiny Pešků a Pechů) v letech 1948 – 1950. Následně nastoupil na profesionální hereckou dráhu oblastního herce. Hrál v šumperském Krajském oblastním divadle (1951 – 1953), v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech (1953 až 1958), v Městském oblastním divadle v Českém Těšíně (1958 – 1959) a v ostravském Státním divadle (1959 – 1970), kde nejenom hrál, ale také režíroval.

Od 70. let divadelního herectví (kromě jedné jediné výjimky) definitivně zanechal. Jen ojediněle hostoval jako režisér (ostravské Divadlo Petra Bezruče, Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě, ostravské Loutkové divadlo, opět Státní divadlo v Ostravě a nebo znova českotěšínské Krajské oblastní divadlo). V letech 1970 – 1989 byl do své smrti zaměstnán jako režisér Československé televize – studio Ostrava.

Alois Müller byl charakterním hercem, jenž se svojí velmi silnou hřmotnou postavou a zvláštním hlasovým projevem hrál titulní i menší divadelní role různých stavů, profesí, původů, zázemí a charakterů. Ale ovšem od 70. let upozaďoval své herecké umění před divadelní a televizní režijní praxí, v níž dosahoval střídavých úspěchů.

Na divadelních prknech byl jako Soudce („Jánošík“), Král („Taková láska“), Rytíř Jan Falstaff („Veselé windsorské paničky“), Námořník („Hamlet“), Marbulius („Dalskabáty, hříšná ves“), Oděsan („Optimistická tragédie“), Kalina („Mnoho povyku pro nic“), Brown („Žebrácká opera“), Doktor („Jegor Bulyčev“), Zloděj („Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“), Měšťan („Richard III.“), Vrchní („Lucerna“), Prubík („Jak se vám líbí“), Takamur („Válka s mloky“), Pan Mláto („Každý něco pro vlast“), Občan („Julius Caesar“), Guntr („Oldřich a Božena“), Valentin Bláha („Naši furianti“), Bratr Gajev („Višňový sad“), Valentin („Ťululum“) apod.

Z jeho režií si uveďme inscenace „Dva na koni, jeden na oslu“, „Svatba Krečinského“, „Košilka“, „Oblomov“, „Tajemná Arizona“, „Koníček Hrbáček“, „Jedenácté přikázání“, „Můj hrad“, „Charleyho teta“, „Lumpacivagabundus“, „Ťululum“, „Den, kdy unesli papeže“, „Nejkrásnější válka“ atd. atd. Kvůli svým mimopražským angažmá si zahrál v českém filmu pouze pětkrát.

Všechny tyto postavy sehrál v 60. letech: brigádník s velkou hlavou v LUCII (1963) Karla Steklého, otec Bedřich Havlík v Pinkavově NEOBYČEJNÉ TŘÍDĚ (1964), velitel stráže v BLÁZNOVĚ KRONICE (1964) Karla Zemana, příslušník VB v komedii KOČKY NEBEREM (1966) Josefa Pinkavy a naposledy pro diváky nejznámější purkrabí Tataus v historické komedii Karla Steklého SVATBY PANA VOKA (1970) s Milošem Kopeckým v titulní roli.

Zbylých téměř dvacet let se již před filmovými kamerami nezjevil (bylo to zapříčiněno hlavně ukončením herectví a přesedlání na režii). Hrál také v rozhlase (např. „Dáma se dvěma hlavami“, „Není strany pro spokojené“, „Strach a bída Třetí říše“), televizních projektech (KOŠILKA, PODIVUHODNÉ ODPOLEDNE HELENY A PETRA a seriály DISPEČER, kde sehrál významnou a výraznou postavu hráče na trubku Albína Voznici, či 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA i KAMENNÝ ŘÁD) a dabingu.

Jako televizní režisér se často zajímal o režie historických látek. Natočil televizní inscenace REMBRANDT (1971), SVĚDOMÍ BĚŽCE (1977), ZE ŽIVOTA VELKÉHO CHLAPA (1980), POSLEDNÍ ADRESA NEZNÁMÁ (1982), TVÁŘ ZA OKNEM (1985), PRÉFÉRENCE (1986), TO SE TI POVEDLO, TATÍNKU! (1987), HEREC (1988) a nebo MIMOŘÁDNÝ PŘÍPAD (1988).

Dále režíroval např. seriály (některé z nich jsou dodnes oblíbené) HALDY (1973), podle románu Vojtěcha Martínka KAMENNÝ ŘÁD (1975), TYBYS (1979), POSTEL S NEBESY (1980), dále STAVY RACHOTÍ (1983), ČERNÁ ZEMĚ (1985), OSTROV JISTOTY (1986), ADVOKÁT EX OFFO (1988) aj. aj. Pracoval i na televizních pořadech (od roku 1985 vzpomínková KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH).

Herec a divadelní a televizní režisér Alois Müller zemřel náhle uprostřed rozdělané práce a navíc v bouřlivé době 9. prosince 1989 v Ostravě ve věku pouhých pětapadesáti let. Jeho poslední divadelní režie muzikálu „Gaudeamus igitur“ Pavla Dostála měla premiéru (20. ledna 1990) více jak měsíc po jeho úmrtí.

Jaroslav "krib" Lopour