Josef Velda

Josef Velda se narodil 10. září 1930 v Debři nad Jizerou u Mladé Boleslavi. Po ochotnických začátcích se stal profesionálním hercem díky vystudování pražské DAMU v letech 1949 – 1953. Své první stálé angažmá nalezl jako člen mosteckého Divadla pracujících (1953 – 1955 a 1957 – 1961), v rozmezí let 1955 – 1957 se však usadil v zájezdovém souboru Divadla na Vinohradech.

Poslední jeho štací se stalo od 12. července 1961 pražské Národní divadlo. Nejdříve se stal pouhým členem tamního pomocného uměleckého souboru (1961 – 1963) a až poté dlouholetým řádným členem činohry (1963 – 1992), z níž odešel 9. září 1992 na odpočinek.

Ještě za studií tvořil ve školní scéně DAMU, v DISKu (1952). Už svou postavou, výrazovými prostředky a hlavně svým jemně a teple zabarveným hlasem byl předurčen pro charakterní úlohy. V začátcích mohl přetvářet mladé a výrazné charakterní krace v českém a světovém repertoáru. Bohužel, Národní divadlo dalo Josefu Veldovi jen malý prostor, hrál pouze malé a epizodní roličky, kde už neměl vůbec žádnou možnost výrazného charakterově dramatického uplatnění.

Z divadelních postav si např. připomeňme Panteleona Vocílku („Strakonický dudák“), Myrtilla („Smrti Hippodamie“), Mefistofela („Urfaust“), slimáka („Ze života hmyzu“), Ivana („Idiot“), novináře („Bílá nemoc“), II. senátora („Othello“), Fraňka („Maryša“) aj. Na prknech Národního divadla si vyzkoušel též post autora, úpravčího textů i režiséra („S Čapky po Evropě“, „Nokturno s Komenským“ a „S Karlem Čapkem o divadle“) a asistenta režie („Jen o chlup“).

Český film nedokázal využít herectví Josefa Veldy a nabídl mu pouhých sedm filmových úkolů. I když byl hercem přední české scény, ve filmu na něho připadly (stejně jako na divadle) malé epizodky: pana dozorce v Kachyňově příběhu SMĚŠNÝ PÁN (1969), starožitníka v povídce Jiřího Svobody RUKOJMÍ z povídkového snímku Julia Matuly, Jiřího Svobody a Tomáše Svobody MOTIV PRO VRAŽDU (1974), rady Řeháka ve Svobodově dramatu DŮM NA POŘÍČÍ (1976), dělníka v TAJEMSTVÍ OCELOVÉHO MĚSTA (1978) Ludvíka Ráži, záhadného a nemocného lupiče v Matulově kriminálce MUŽ NA DRÁTĚ (1985), lékaře Hanouska st. v dětském snímku Julia Matuly BLOUDĚNÍ ORIENTAČNÍHO BĚŽCE (1985) a starce ve špitále v Rážově historickém dramatu V ERBU LVICE (1994). Poslední jmenovaný film měl premiéru až více jak pět měsíců po Veldově smrti.

Výrazně spolupracoval s českým rozhlasem (např. otrok „Tragédie člověka“ 1965, baron Schleichwitz „Rozbřesk“ 1970, vyšetřovatel „Záhada bílých indiánů“ 1971, čert Kukrhél „Pohádka o tom draku z Turkových vrat“ 1972, Tony „Periferie“ 1973, Rys „Osada havranů“ 1974, hlasatel „Matka“ 1984, tajemník „Mistr a Markétka“ 1987, Jean de Rupesciss „Mistr Jeroným“ 1990, Kravčík „Bílá jako kráva“ 1991, recitoval a předčítal „Album pohádek“ 1972, „Nos“ 1977, „Nářek“ 1987, „Mefistův valčík“ 1987, „Notářský pitaval“, „O kanibalech“, „Hra na ohradu“ a další dramatizace „Don Juan“ 1963, „Jejich den“ 1963, „Můj životopis“ 1966, „Alenka v kraji divů“ 1966, „Strakonický dudák“ 1969, „Milovali život a boj“ 1970, „I chudák má čest“ 1974, „Symfonie s úderem kotlů“ 1980, „Snílek“ 1981, „Český Faust“ 1983, „Téma číslo jedna“ 1990, „Domovské právo“ 1991, „Justiční omyl“ 1992 atd. atd. atd.) a také dabingem (HLAVIČKA, KLID NOCI, DUNA, DVA MACHŘI MEZI NEBEM A PEKLEM, MÉ JMÉNO JE NIKDO, KMOTR, SOUBOJ TITÁNŮ, BARVA PENĚZ, ŽELEZNÁ MASKA, BATMAN, BATMAN SE VRACÍ, PÁNI MAJÍ RADŠI BLONDÝNKY, NÁVŠTĚVNÍCI či PŘIPOUTEJTE SE, PROSÍM a další).

Hereckou práci doplnil také účinkováním v televizních inscenacích (NEOMYLNÍ, JEJICH DEN, SAMOTA, ŽENITBA, VRAH DOSTAL GONCOURTA, LÁSKA JAKO TRÁM, ZAJATEC ŠÍLENSTVÍ, MRTVÝ PRINC, CHLÉB A PÍSNĚ, MĚSÍČNÍ KÁMEN, ZLATOVLÁSKA, O CHUDÉM KRÁLOVSTVÍČKU, SPOR HEREČKY KVAPILOVÉ apod.) a seriálech (ELIŠKA A JEJÍ ROD, DNES V JEDNOM DOMĚ, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, DOBRÁ VODA, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, GOTTWALD, RODÁCI, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY a LASKAVÝ DIVÁK PROMINE).

Na hereckou práci Josefa Veldy navazují potomci, herci Martin Velda (*1958) a Apolena Veldová (*1964). Za své dílo byl oceněn pouze titulem Zasloužilého člena Národního divadla (1982). Josef Velda zemřel náhle 21. listopadu 1994 v Praze ve věku šedesáti čtyři let.

Jaroslav "krib" Lopour