Josef Čáp

Josef Čáp se narodil 6. března 1946 v Praze. Už za studií na DAMU, kterou vystudoval v roce 1967, hostoval v pražském Národním divadle. Po absolvování DAMU hrál v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1966 – 1970). Svou aktivní hereckou dráhu uzavřel opět v činohře Národního divadla (1. srpen 1970 – 31. červenec 1984). Ve třiceti osmi letech kvůli manželce Gabriele Beňačkové opustil herectví a vystudoval operní režii (operu měl rád už odmalička). Do konce života se následně věnoval jen operní režii a manželčině oslnivé kariéře.

Díky svému atraktivnímu zjevu vytvářel na divadelních prknech zejména úlohy milovníků, které hlavně v lyrických polohách umocňoval svým hlasem. Jeho vytříbený, rytmický hlasový projev se stupnicí barev a tónů pomáhal k větší stylizaci a zvýraznit cit pro přenášený verš. V některých rolích uplatnil i svůj kladný a od dětství vřelý vztah k hudbě, které dokázal vyjádřit i činoherními prostředky. Není proto divu, že si zahrál i v několika televizních zpracování známých oper.

Největší herecké úkoly dostal na scéně Národního divadla, např. ty významné: Václav („Naši furianti“), mladý Krüg („Bílá nemoc“), Florizel („Zimní pohádka“), Radúz („Radúz a Mahulena“), Bolkonskij („Vojna a mír“), Lafranc Cigalla („Soud lásky“), Pelops (Vrchlického trilogie „Hippodamie“ – „Námluvy Pelopovy“, „Smír Tantalův“ a „Smrt Hippodamie“), Slavoš („Ženský boj“), Orlando („Jak se vám líbí“), čert Omnimor („Hrátky s čertem“), vévoda burgundský („Král Lear“), Tranio („Zkrocení zlé ženy“), Sláma („Vstanou noví bojovníci“), Osrik („Hamlet“), Anděl („Nebožtík Nasredin“), Emanuelo Giri („Zadržitelný vzestup Artura Uie“), sir Benjamin Backbitte („Škola pomluv“), Crespino („Vějíř“), Amfitryon („Amfitryon“) nebo Václav mladší Doupovec z Doupova („Salomena“). Později už neměl příležitost svůj herecký talent rozvíjet více.

Na filmovém plátně debutoval ve svých devatenácti letech jako titulní hrdina, zamilovaný vojín Standa Urban v dramatu Zbyňka Brynycha SOUHVĚZDÍ PANNY (1965). Během své krátké filmové kariéry, trvající dvanáct let, natočil pouze sedm filmů (z toho dva silně poznamenané normalizací). Dále se v nadějných šedesátých letech představil jako student Stašek Klika v československo – francouzském koprodukčním filmu režiséra Yvese Ciampiho TĚCH NĚKOLIK DNŮ… (1968) a krásný brunet na plese v Krškově dramatu JARNÍ VODY (1968) podle novely Ivana Turgeněva „Jarní vody“.

V sedmdesátých letech na něho čekal pouze památkář Jan v Suchého NEVĚSTĚ (1970), mladý básník Jaroslav Seifert v „historickém“ dramatu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) Antonína Kachlíka o V. sjezdu KSČ v roce 1929, muž ve studentském filmu Studia FAMU a Zdeňka Trošky ODEJÍT PŘED SVÍTÁNÍM (1977) a nakonec v pouhých jednatřiceti letech poslední herecký úkol – americký vojenský atašé v Traplově politickém pamfletu o únorových událostí z roku 1948 VÍTĚZNÝ LID (1977). Kromě své první filmové role mu už nikdy česká kinematografie nestihla dát větší příležitost uplatnit se…

Během své herecké aktivity se výrazně uplatňoval také v rozhlase („Komedie o hvězdě“, „Smrt matky Jugovičů“ nebo „V temné aleji“), televizních inscenacích (např. POUPĚ; JOSEFINA; DÍVKA JAKO TY; HOLKA MODROOKÁ; PALIČOVA DCERA; BÁSNÍK, SLUŽKA A KRÁL; OTEC NEBO BRATR či ZEMĚ ÚSMĚVŮ) a seriálech (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, CHALUPÁŘI, OKRES NA SEVERU a ZLÁ KREV), záznamech divadelních představení (ZADRŽITELNÝ VZESTUP ARTHURA UIE aj.) a dabingu (VÁLKA POLICAJTŮ). Poprvé byl ženatý s herečkou a činoherní kolegyní z Národního divadla Klárou Jernekovou (1945 – 2003), se kterou měl syna, také herce, Filipa Čápa (*1971).

Ale nakonec se po několika letech rozvedl a vzal si kolegyni z operního souboru, světoznámou pěvkyni slovenského původu Gabrielu Beňačkovou (*1947). Právě o jeho velké lásce k Beňačkové svědčí fakt, že kvůli ní se dobrovolně vzdal herectví, odešel z naší první scény a plně propadl talentu této zpěvačky. V posledních letech svého života bojoval s těžkou nemocí. Herec a režisér Josef Čáp zemřel předčasně 5. prosince 2001 v Praze již trochu zapomenut ve věku pouhých pětapadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour