Ada Karlovský

Ada Karlovský se narodil jako Adolf Netrefa 30. července 1885 v Praze. S hereckou profesí započal roku 1903 u různých venkovských kočovných společností. Nakonec se usadil v Praze, kde začínal hrát v Divadle Marie Zieglerové (1908 – 1909). Následně jako herec a režisér působil na různých pražských scénách, často operetně a zpěvoherně zaměřených.

Bylo to Pištěkovo lidové divadlo na Vinohradech (1917 až 1919), Uranie v Holešovicích (od 1922), Divadlo Vlasty Buriana (od 1925), Aréna na Smíchově, Rokoko, Švandovo divadlo na Smíchově, Lidové divadlo Deklarace na Žižkově, Tylovo divadlo v Nuslích, Divadlo v Karlíně, Vinohradská zpěvohra a další. V roce 1915 narukoval do světové války, ale brzy se vrátil zpátky k divadlu.

Kromě toho měl v letech 1917 – 1919 pronajaté vinohradské Pištěkovo lidové divadlo a ve 30. letech též pracoval mj. jako tajemník Tylova divadla v Nuslích. Vystupoval taky na zábavných večerech ve Velkém sále pražského paláce Lucerna. Svým „hranatým“ vzezřením a zjevem se často uplatnil v rolích různých důstojníků, generálů a oficírů, často v komickém a operetním repertoáru.

Svůj zpěv a hlasový projev se mu dařilo předvést v různých bulvárních fraškách, zpěvohrách a operetách. Pohyboval se od groteskní komiky až k vážnější a tragikomické poloze. Z jeho režií (často v nich hrál velké role) si uveďme „Když sukénky šustí“, „Veselé pradlenky“, „Černá ruka v Praze“, „Tažení Vény Vanáska“, „Růženčina svatební noc“, „Pepi a jeho kojná“, „Jeden den králem“, „Dráteníček“, „Zelená se, zelená…“ i „Kondelík a Vejvara“.

Jako herec se objevil př. v titulech „Černá ruka v Praze“, „Růženčina svatební noc“, „Pepi a jeho kojná“, „Odtroubeno“, „Almo, kde bydlíš?“, „Chudá holka“, „Krásná Lída“, „Lady Godiva“, „Kondelík a Vejvara“ (Stavitel Bečka), „Třetí zvonění“, „Podzimní manévry“, „Rudý milenec a růžová panenka“, „Za sportem a láskou“, „Naše miminko“ (Jimmy), „Maska červené smrti“, „Spodnička aneb 100 roků nepodmínečně“, „Krásná Helena“, „Veselé bloudění“, „Polská krev“ apod. apod.

Ada Karlovský se rovněž výrazně zapsal do dějin českého filmu. Kromě hraní těsně po vzniku Československé republiky režíroval dnes už nedochovanou komedii ADA SE UČÍ JEZDIT (1919) podle námětu a scénáře They Červenkové, kde hrál i titulní úlohu.

Herecky debutoval ještě za první světové války jako domácí přítel Drbaný v komedii Antonína Fencla PRAŽŠTÍ ADAMITÉ (1917). Ve větších úlohách pokračoval i v němé éře 20. let ve snímcích ROMÁN BOXERA (průmyslník Simon), MARWILLE DETEKTIVEM / DOBRODRUŽSTVÍ VE SNĚHU (detektiv Serafín Argus), DĚVČE Z PODSKALÍ (šéf obchodu), VYZNAVAČI SLUNCE / POSLEDNÍ VLKODLAK (hrabě Růžodolský) a VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (komorník).

Ve zvukovém filmu se omezil už jen na epizodky. Jen roku 1931 v sedmi filmech PSOHLAVCI (Jiří Peč z Chodova), AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (vídeňský policejní prezident Gorup), SKALNÍ ŠEVCI (veterán), LOUPEŽNÍK (velitel veteránů), MILÁČEK PLUKU (starosta), POSLEDNÍ BOHÉM (hejtman) a DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (důstojník).

Dále se ve 30. a 40. letech zjevil jako autor operety (PEPINA REJHOLCOVÁ), listonoš (PÍSNIČKÁŘ), velkostatkář (TISÍC ZA JEDNU NOC), velitel granátníků (PENÍZE NEBO ŽIVOT), host (ŽIVOT JE PES, RUKAVIČKA, GABRIELA), žurnalista (S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI), člen správní rady (SVÍTÁNÍ, HEJ – RUP!), fotograf (POLSKÁ KREV), přítel (HUDBA SRDCÍ), sluha František (VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE), klenotník (TŘI VEJCE DO SKLA).

Kromě těchto i jako Němec Ing. Burghart (ZE VŠECH JEDINÁ), návštěvník divadla (SRDCE V CELOFÁNU), předseda soudu (TULÁK MACOUN), kníže (DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO PŘÍJDE NA JEVO), detektiv (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA, BLÁHOVÝ SEN), vrchní (NOČNÍ MOTÝL), tajný (ADVOKÁT CHUDÝCH), portýr (HOTEL MODRÁ HVĚZDA), hlídač (VELKÁ PŘEHRADA) a plukovník (JARNÍ SEN).

Do poválečné znárodněné kinematografie už Karlovský nezasáhl. Dlouhá léta byl jednatelem Ústřední jednoty českého herectva. Ojediněle vystoupil i před rozhlasovým mikrofonem. Operetní a činoherní herec, zpěvák a režisér Ada Karlovský zemřel na rakovinu jícnu 11. října 1946 v Praze v jednu hodinu ranní ve věku šedesáti jedna let.

Na jeho předčasné úmrtí reagovala v poválečných dobách i některá filmová odborná periodika. Dnes se jeho jméno dá zařadil mezi herecké a režisérské průkopníky české kinematografie. Někdy však bývá zaměňován za významného heraldika, důstojníka a politického vězně Adolfa F. J. Karlovského (1922 – 1995).

Jaroslav "krib" Lopour