Jindřich Fiala

Jindřich Fiala se narodil 3. února 1897 v Praze. Krátce studoval, ale okouzlilo ho filmové umění. Proto se v pětadvaceti letech oddal cele české kinematografii. Kromě filmového herectví malých epizodek se ve filmové výrobně uplatnil též jako vedoucí výroby a i asistent režie, např. ROZMARY MLÁDÍ (1933), POLIBEK VE SNĚHU (1935), NAŠE XI. (1936), CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940), MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (1940), STŘEVÍČKY SLEČNY PAVLÍNY (1941). Nejvýraznější bylo jeho herectví epizodek a malých roliček. Zde se uplatnila jeho vyzáblá postava, též hubený podlouhlý obličej a trochu přiskřípnutý hlas.

V němém filmu se poprvé objevil jako oživlá loutka v nedochovaném loutkovém experimentu PROČ SE NESMĚJEŠ / ROMÁNEK ZAPADLÉ ULIČKY / ROMÁN ZAPOMENUTÉHO (1922) Emana Fialy. A ve druhé polovině 20. let byl příslušníkem vojenské policie (VÁLEČNÉ TAJNOSTI PRAŽSKÉ), tulákem (NA LETNÍM BYTĚ), strážníkem (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), sousedem (BLUDNÉ DUŠE), vojenským sluhou (PRAŽSKÉ DĚTI), soudcem při běžeckých závodech (ŠVEJK V CIVILU), žalářníkem (VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE), veteránem (VETERÁN VOTRUBA), sluhou seladona Oskara (Z LÁSKY), listonošem (Z ČESKÝCH MLÝNŮ), soudním sluhou (STARÝ HŘÍCH) a úplně naposledy v němém období byl kibicem v dramatu režiséra M. J. Krňanského ADJUNKT VRBA (1929).

V první polovině zvukových 30. let se uplatnil jako muž ve frontě v Innemannově PÍSNIČKÁŘI (1932), host na posvícení v PEPINĚ REJHOLCOVÉ (1932) Václava Binovce, svatební host v dramatu Jana Svitáka a Fridricha Fehéra ŠTVANÍ LIDÉ (1933), invalida v Kubáskově SVÍTÁNÍ (1933), opět listonoš v komedii Karla Antona JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (1933), nemocný venkovan v komedii JEJÍ LÉKAŘ (1933) Vladimíra Slavínského, inspicient v komedii EXEKUTOR V KABARETU (1933) Roberta Zdráhala, manžel Berty Králové (Věra Skalská) v Innemannově filmu TŘI KROKY OD TĚLA (1934), tulák Šťovíček v Martenově melodramatu ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI (1934), klarinetista v VDAVKÁCH NANYNKY KULICHOVY (1935) Vladimíra Slavínského a listonoš v Cikánově filmu KRÁL ULICE (1935).

Do začátku německé okupace se zjevil ve snímcích VZDUŠNÉ TORPÉDO 48 (nezaměstnaný pacient), VOJNARKA (host v hospodě), ULIČKA V RÁJI (host ve výčepu v klobouku), JÍZDNÍ HLÍDKA (ruský zajatec), LOJZIČKA (vesničan), NAŠE XI. (telefonní montér), IRČIN ROMÁNEK (kočébr), TŘI VEJCE DO SKLA (zloděj), SVĚT PATŘÍ NÁM (návštěvník panoptika), NAŠI FURIANTI (soused), ARMÁDNÍ DVOJČATA (vojín), VČERA NEDĚLE BYLA (ovázaný pacient), SVĚT KDE SE ŽEBRÁ (muž), JARKA A VĚRA (profesor latiny), DRUHÉ MLÁDÍ (školní zřízenec), CESTOU KŘÍŽOVOU (vesničan) a KDYBYCH BYL TÁTOU (expedient z hračkářství).

Za okupace nalezl uplatnění ve snímcích VESELÁ BÍDA (zřízenec operetního divadla), KOUZELNÝ DŮM (asistent kouzelníka), KRISTIÁN (závozník s minerálkou), HUMORESKA (kamelot), NEVINNÁ a SRDCE V CELOFÁNU (venkovan), PRO KAMARÁDA (flašinetář a havíř), OKÉNKO DO NEBE (kameraman Jan Červený), MINULOST JANY KOSINOVÉ (inspicient), KONEČNĚ SAMI (nádražní nosič), PALIČOVA DCERA (host v kořalně), MĚSTEČKO NA DLANI (chasník), krátký DŮM ZA MĚSTEM (mistr odborného výcviku), krátkometrážní CHLAPCI V MODRÉM (mistr v továrně) a ROZINA SEBRANEC (starší muž v noclehárně). Poslední jmenovaný byl natáčen na sklonku protektorátu, uveden byl až po osvobození.

V poválečné znárodněné filmové produkci se Jindřich Fiala uplatnil již jen čtyřikrát. Tak se stal klientem banky v parodii PANCHO SE ŽENÍ (1946) Rudolfa Hrušínského a Františka Salzera, mrzákem žebrákem v kostýmní komedii ALENA (1947) Miroslava Cikána, muzikantem v Čápově filmu MUZIKANT (1947) a naposledy dělníkem v Cikánově dramatu PŘÍPAD Z – 8 (1948). Zbylé dva roky svého života se už před filmovými kamerami neobjevil. Vedoucí výroby, filmový asistent režie a významný filmový epizodkář pro období dlouhých šestadvaceti let (1922 – 1948) Jindřich Fiala zemřel předčasně 11. srpna 1950 v Praze ve věku pouhých třiapadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour