Herec
1926Falešná kočička aneb Když si žena umíní
Film - Komedie
Film - Komedie
1925
Film - Komedie, Válečný
Film - Pohádka, Drama, Fantasy, Historický
1922
Film - Komedie
1921
Film - Drama, Romantický
Film - Drama
Film - Drama, Romantický
1920
Film - Dobrodružný, Horor, Krimi, Drama
Film - Komedie
1919
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
1918
Film
1914
Film - Komedie, Krátkometrážní
Jan Zelenka se narodil 9. prosince 1856 v Pecínově u Rakovníka. Vyrůstal v Praze, která na něho měla největší vliv při vývoji jeho budoucího herectví – pravidelně navštěvoval Prozatímní divadlo a ostatní předměstské arény. Studia na piaristickém gymnáziu musel po první třídě zanechat kvůli finanční situaci rodičů. Vyučil se tedy zlatníkem. Ovšem touha po herectví byla silnější, po zkušenostech s ochotnickým hraním v pražském spolku Thalia, se rozhodl pro profesionální hereckou dráhu.
V letech 1875 – 1907 prošel řadou (později i s manželkou) kočovných divadelních společností rozličných ředitelů (například J. E. Pokorný, František Pokorný, Terezie Knížková, Václav Svoboda, František Trnka, Vendelín Budil, J. E. Kramuel, František Lacina, Pavel Švanda ze Semčic ml. a další).
V rámci kočovných společností častěji a déle pobýval v Plzni a v Brně. I s manželkou svojí mnohaletou hereckou dráhu ukončil v nově postaveném „kamenném“ Divadle na Vinohradech (1907 – 1925). Na této scéně hostoval i po svém odchodu na odpočinek až do své smrti. Kromě toho roku 1918 vystupoval i na scéně Červené sedmy (výstup „Sedlák Škrhola“).
Výborně se uplatnil jako činoherní herec, operetní pěvec a divadelní režisér. Jan Zelenka jako charakterní herec realistického herectví s pevnými obrysy, bez detailizování, tvořil rozličné svérázné charakteristické činoherní a operetní figury a role (mj. sluhy, komorníky, lokaje, řemeslníky, vojáky, učitele, úředníky, komisaře a nebo lékaře).
Když ke stáří ubývalo rolí, zaměřil se Zelenka především na činoherní a operetní režii. Z jeho rozličného repertoáru si tř. uveďme postavy Statkáře Petra Ivanoviče Bobčinského („Revizor“), Julia Wolffa („Bobří kožich“), Jana Zaremby („Polská krev“) a jiných. Ač do české kinematografie vstoupil poprvé téměř na prahu své šedesátky, začal hrát v jejích počátcích už v 10. letech a zůstal jí věren až do 20. let.
Filmoval během svého angažmá na Vinohradech. Poprvé debutoval na samém počátku první světové války jako strážník v komedii NOČNÍ DĚS (1914) výrobní společnosti ASUM a Jana A. Palouše na námět Františka Langera. Ve filmové kariéře poté pokračoval už v samostatné Československé republice.
Sehrával role Františka Palackého v Paloušově ztraceném ČESKÉM NEBI (1918), muže v nedochované MACOŠE (1919) Antonína Fencla a SIVOOKÉM DÉMONU (1919) Václava Binovce, vychovatele Daniela Žaléna (Karel Lamač) Petra ve Zdráhalově PROBUZENÉM SVĚDOMÍ / ROMÁNĚ LÁSKY A POMSTY (1919), hlídače v dramatu herce i režiséra Drahoše Želenského ŠÍLENÝ LÉKAŘ (1920), faráře v komedii NIKYHO VELEBNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (1920) Eugena Nicolsena.
Dále účetního u továrníka Janoty (Bedřich Karen) v Hlavatého melodramatu NEZNÁMÉ MATKY / MRAČNA, JEŽ HALÍ ŠTĚSTÍ (1921), hosta na svatbě v Binovcových ČERNÝCH MYSLIVCÍCH / O VELIKÉ VÁŠNI (1921) a klášterního zahradníka Prokopa v dalším melodramatu MNICHOVO SRDCE / SRDCE MNICHOVO (1921) Františka Hlavatého podle námětu a scénáře herce Theodora Pištěka. Ani tento film se však do dnešních dnů nedochoval.
Ve dvacátých letech Jan Zelenka dále pokračoval ještě jako vrchní účetní u šéfa banky Karla Svansena (Karel Lamač) v komedii DRVOŠTĚP / ZÁZRAČNÁ LÉČBA DRA. JENKINSE (1922) Karla Lamače, o tři roky později jako rychtář Kokoška v dalším Lamačově snímku, dramatu LUCERNA (1925) podle Aloise Jiráska, vyšetřující soudce v komedii podle slavného románu Jaroslava Haška DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926) režiséra a herce Karla Lamače a výhybkář v komedii Svatopluka Innemanna FALEŠNÁ KOČIČKA / KDYŽ SI ŽENA UMÍNÍ (1926) s Vlastou Burianem v úloze pobudy Vendelína Pletichy.
Ještě tentýž rok a rok po svém odchodu na penzi se ve věku sedmdesáti let uvedl před němou filmovou kamerou naposledy jako správce zahrady v komedii ANIČKO, VRAŤ SE! / TULÁK (1926) pod režijním vedením Theodora Pištěka. Ač ještě žil po příchodu zvukového filmu, do něho už zasáhnout nestihl.
Přesto zůstal se svými patnácti epizodkami v němých filmech 10. a 20. let (některé se ani nedochovaly) výrazným filmovým epizodkářem. Jeho manželkou, divadelní i filmovou kolegyní byla herečka Anna Zelenková (1856 – 1927). Jan Zelenka zemřel 1. prosince 1931 v Praze, pouhých osm dní před svými sedmdesátými pátými narozeninami.