Mařenka Zieglerová

Mařenka Zieglerová

Osobnostcsfd.cz

Herečka

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herečka

1965

Zažloutlé fotografie

Film - Dokumentární


1958

Blednoucí romance

Film - Drama


1938

Vandiny trampoty

Film - Komedie

Bláhové děvče

Film - Romantický


1937

Batalion

Film - Drama


1933

Jsem děvče s čertem v těle

Film - Hudební, Komedie


1928

Modrý démant

Film - Komedie


1927

Bahno Prahy

Film - Drama

Dvě oči, které nezklamou

Film - Drama, Romantický

Životopis

Mařenka Zieglerová se narodila jako Marie Zieglerová 7. února 1881 v Praze do umělecky založené rodiny ševce a křídlovkáře na Vinohradech. Umění se věnovali též její bratři, hráli na křídlovku, sestry, jež tančily a z nichž nejslavnější se stala tanečnice (a v letech 1885 – 1900 sólistka Národního divadla) Adéla Zieglerová – Srnová (1869 – 1935), a neteř, operetní subreta Hana Zieglerová – Želenská. Jako osmý potomek se začala umělecky připravovat v baletní škole tanečníka Národního divadla Augustina Bergera (s ním vystupovala v dětských rolích i na prknech Národního divadla).

Zpěvu se učila ve známé Pivodově pěvecké škole, pro operetní úlohy se pilovala u dirigenta Národního divadla Mořice Stanislava Angera. První praxi získala u ochotníků na Vinohradech. Jako profesionální operetní zpěvačka a herečka prošla pražským Výstavním divadlem Uranie (1898 až 1899), Plzní (1899 – 1900), Národním divadlem v Brně (prosinec 1900 – 1901) a Švandovou Arénou na Smíchově (1901). Hostovala v Akropolisu, Budilově společnosti, Ostravě, Olomouci, dalších kočovných společnostech ad.

Zieglerová hostovala v Národním divadle Praha (září 1901 – září 1902) a následně byla angažována do tamní opery (1. říjen 1902 až 14. leden 1903), ze které odešla na vlastní žádost o propuštění. Opět se ukotvila ve smíchovské Aréně (1903 – 1906), poté hostovala v kočovné společnosti J. Tuttra (1906) a prodělala dokonce turné po USA (1906 – 1907). Po návratu se stala ředitelkou a první subretou libeňského Lidového divadla Mařenky Zieglerové (1907 – 1909) a žižkovské Deklarace (1911). A první světovou válku prožila u divadelní společnosti manžela Františka Grabingera (1914 – 1918) a poté i ve své vlastní (1918 – 1937).

Po vzniku republiky se jako host stala interpretkou frašek, činoher, operet, revuí, koncertů a výstupů od roku 1919 ve smíchovské Aréně, od 1920 ve Vinohradské zpěvohře, divadle Komedia (1924), divadle Varieté v Karlíně (1926), Uranii, řevnickém Lesním divadle (1930), Tylově divadle v Nuslích (1933) atd. Postupně začala její závratná kariéra pomalu upadat a pěvkyně pomalu odcházela do soukromí. Ještě roku 1936 hostovala v Osvobozeném divadle V + W jako bohyně Juno v pásmu „Nebe na zemi“. Svoji pěveckou dráhu Mařenka Zieglerová zakončila osmi koncerty ve vyprodaných sálech v pražské Lucerně. Nakonec odešla v roce 1946 na odpočinek a věnovala se své drůbeží farmě v Mlazicích u Mělníka.

V prvních třiceti létech 20. století byla Marie Zieglerová nejslavnější, nejoblíbenější a nejznámější českou operetní zpěvačkou. Disponovala osobním kouzlem, krásou, rozmarností a temperamentem svého ženství, svěžestí téměř až operního zpěvu. Herecký talent s pikantním náznakem dokázala rozvinout přes vznešené dámy až po hrubé dívky z nižších vrstev. Zvládala operetu: „Píseň Fortuniova“ (Pavel Friquet), „Mam’zelle Nitouche“ (Denise de Flavigny) či „Dafnis a Chloë“ (Dafnis) a také činohru: „Mořská panna“ (Květinářka), „Závrať“ (Luisa) i „Kontrolor spacích vagónů“ (Angela).

Film využil (už trochu studenou) popularitu Marie Zieglerové až na prahu její padesátky. V němém filmu si zahrála bytnou (BAHNO PRAHY), matku (MODRÝ DÉMANT) a domovnici Hedviku Tichou (HANIČKO, CO S TEBOU BUDE?). Ve zvukovém období si dvakrát zazpívala (JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE a BLÁHOVÉ DĚVČE) a opět hrála ve snímcích JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (majitelka masérského salónu Nataša Dimitrijevna), BATALION (šenkýřka v Batalionu), VANDINY TRAMPOTY (manželka pana továrníka) a BLÁHOVÉ DĚVČE (partnerka v operetě). Na zbylých osmadvacet let se už v kinematografii odmlčela.

Marie Zieglerová vystupovala též v rozhlase a v letech 1909 – 1914 (ale i později) pravidelně vydávala gramofonové desky. K jejímu dokonalému profilu je nutno uvést, že Zieglerová byla kromě zpěvu známá i různými aférami, pomluvami, anekdotami a drby. Byla jednou z prvních českých žen, které si pořídily automobil a budila velkou pozornost svými jízdami po Praze. Poprvé byla provdána jako Křížová a jejím druhým manželem se stal divadelní ředitel František Grabinger (1887–1957), jenž měl z prvního manželstsví syna, divadelního ředitele Františka Grabingera mladšího (1909–1994).

Její vzpomínky „Mařenka Zieglerová vzpomíná“ vycházely na pokračování v týdeníku „Hvězda“ (1933) a později vyšly i knižně. Její další vzpomínky „My od divadla“ už zůstaly pouze v rukopisné podobě. Mařenka – Marie Zieglerová zemřela až 7. listopadu 1966 v Mělníku ve věku vysokých osmdesáti pěti let. Její kariérou se zaobíral dokument ZAŽLOUTLÉ FOTOGRAFIE (1981) a umělecky Adolf Branald v románu „Zlaté stíny“ (1980).

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.