František Velebný

František Velebný se narodil 17. srpna 1898 v Nemošicích u Pardubic. Od šestadvaceti let byl členem Národního divadla v Praze (1924 – 1963), kde František Velebný postupně působil ve funkcích eléva činohry (1924 – 1936), sustentanta činohry (1936 – 1948) a nakonec inspicienta, asistenta režie a herce epizodních rolí (1948 – 1963).

Jak vidno, po celý svůj život a kariéru, téměř čtyřicet let sloužil věrně a oddaně Národnímu divadlu. Avšak vždy stál v pozadí, i když byl oblíbenou figurkou divadelního zákulisí ve Stavovském divadle. Pomáhal se podílet na české divadelní kultuře 20. až 70. let, byl taktéž u zrodu významných inscenací na prknech ND.

Po celé své angažmá hrál malé roličky, nevelké a epizodní. Avšak jejich význam nepodceňoval, tvořil je s notnou dávkou svědomitosti a vnitřního zaujetí. Byly to divadelní postavy především rázu zemitého charakteru a zázemí, v nichž mohl Velebný uplatnit svojí robustnější postavu, kulatý obličej a smysl pro drobnokresbu. Nebylo ovšem zvláštnosti, že v jedné inscenaci sehrál naráz nebo postupně i pět postav.

Funkci asistenta režie zastával především v 50. letech u her „Jan Žižka“, „Kutnohorští havíři“, „Ljubov Jarová“, „Naši furianti“ a „Kolébka“. Jako asistent režie pracoval především pro své herecké kolegy, kteří se věnovali režii (Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Průcha, Jiří Dohnal), nebo pro režiséra Antonína Dvořáka.

Z desítek jeho divadelních rolí si uveďme ty významnější: Kohout Končičíňan („Chantecler“), Votruba a Hejkal („Lucerna“), Všetečka („M. D. Rettigová“), Vrah („Macbeth“), Brutus („Caesar“), Call („Lištičky“), Koděra a Tomáš („Strakonický dudák“), Řešeto („Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec“), Muž („Radúz a Mahulena“), Jílek („Otec“), Abdulin („Revizor“), Komisař („Poprask na laguně“), Girard („Paní Bovaryová“), Hlídač („Oresteia“), Člověk, Kněz a Sýček („Ptáci“), Petr z Mladenovic a Biskup kostnický („Jan Hus“), Robot („R. U. R.“), Úřední pán („Bílá nemoc“), Dráb („Jánošík“, „Chodská nevěsta“), Jan Lhotský („Jan Žižka“), Závodčí četníků („Naši furianti“), Robert („Učeň“), Špeling („Film“), Krátkozraký pán („Divoká kachna“), Nemocný („Don Juan“), Měšťan („Jan Roháč“), Pruša („Krvavý soud“) apod.

Ač byl zaměstnán v Praze, do českého filmu vstoupil pouze šestkrát. Přetvářel ale epizodky stejného ražení jako na divadle. Svých šest rolí rozmělnil během třiceti let 1927 – 1957, ovšem zasáhnul do 20., 30., 40. i 50. let. Poprvé a jednou se zjevil v němé éře jako zapisovatel u soudu v dramatu Přemysla Pražského BATALION (1927) podle stejnojmenného románu a divadelní hry Josefa Haise – Týneckého.

Na další, teď už zvukové filmové příležitosti musel čekat více jak deset let. Hned jeden rok sehrál dvě postavy, nejprve pacienta MUDr. Karla Matyse (Gustav Nezval) v komedii Čeňka Šlégla s Theodorem Pištěkem DĚTI NA ZAKÁZKU (1938). Druhá úloha z tohoto roku se zároveň stala jeho nejvýraznější.

V kostýmní komedii režiséra Otakara Vávry podle divadelních her Ladislava Stroupežnického a „Pamětí“ Mikuláše Dačického z Heslova pod názvem CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) se představil jako kutnohorský hlásný, jenž si ze své hlídkové věže občas a rád zajde do šenku U Mědínků, kde se potkává i s hlavními představiteli filmu, řadu jich hráli jeho kolegové z Národního divadla.

O rok později už za německé okupace představil Velebný opět za režie Čeňka Šlégla strážníka v komedii TEĎ ZAS MY (1939). Ve znárodněné kinematografii o sedm let později už jen zahrál epizodky mužů v dramatu HRDINOVÉ MLČÍ (1946) Miroslava Cikána a ve Wassermanově komedii TŘI KAMARÁDI (1947). A po deseti letech byl naposledy otcem Pepouše (Eduard Cupák) v Gajerově dramatu ROČNÍK 21 (1957).

Větší využití než ve filmu nalezl Velebný během 30. až 70. let v rozhlase a na audio nosičích (mj. „Naši furianti“, „V šatně Národního divadla“, „Lidé, bděte!“, „Hrátky s čertem“, „Kristus“, „Ljubov Jarová“ či „Jak princezna hádala až prohádala“). On sám byl aktérem řady divadelních historek, též i on byl interpretem různých divadelních historek.

Za svojí obětavou práci pro české divadlo i pro svou domovskou scénu se stal nositelem titulu Zasloužilého člena Národního divadla (1961). Herec, inspicient a asistent divadelní režie František Velebný zemřel 18. listopadu 1973 v Benešově v pětasedmdesáti letech. Ač prožil deset let na penzi, herecky se snažil pracovat i po celá 60. a po začátek 70. let.

Jaroslav "krib" Lopour