Béďa Pražský

Béďa Pražský se narodil po jménem Bedřich Barton 15. června 1914 v Praze. Byl psáván taktéž jako Béďa Pražský – Bardon. Záhy jeho otec zemřel a kromě ovdovělé matky ho začal vychovávat známý a celkem úspěšný filmový, divadelní a rozhlasový režisér, herec, filmový scenárista a pracovník Přemysl Pražský (1893 – 1964).

Jeho nevlastní otec ho poprvé přivedl a v něm probudil celoživotní lásku k filmu. Díky jeho přičiněním se z něho stal (obdobně jako o čtyři roky starší herec a spisovatel Adolf Branald, 1910 – 2008) jeden z prvních českých dětských herců a jeden z nejmladších dětských „kinoherců“. A zejména na přelomu 10. a 20. let vytvářel Béďa Pražský téměř všechny dětské úlohy, jež se v rozvíjející české kinematografii objevovaly.

Ve filmech Přemysla Pražského se poprvé Béďa Pražský objevil krátce po vzniku Československa a ještě v němé éře jako syn herce Milana Dumavského (Vladimír Slavínský) ve Slavínského a Pražského melodramatu LÁSKA JE UTRPENÍM (1919), film, v němž Vladimír Slavínský provedl jeden ze svých kousků – vylezl zvenku po železné konstrukci až na vrchol Petřínské rozhledny v Praze, se ale až do dnešních dnů nedochoval.

O rok později byl synkem tkalce (Vojtěch Záhořík) Petrem v dramatu režiséra Vladimíra Slavínského SNĚŽENKY / DVA ROMÁNY (1920) s Ninou Laušmanovou, Antonínem Hronem, Vladimírem Slavínským a Přemyslem Pražským v titulních úlohách. Rok 1920 dokončil teprve šestiletý Béďa Pražský úložkou malého chlapce v dnes už také ztraceném melodramatickém snímku DVĚ MATKY (1920) pod scénářem a za režie svého otčíma.

Ještě jednou ho též využil režisér Vladimír Slavínský, když byl malým Mirkem a v jeho známém napínavém melodramatu z automobilového prostředí s Milošem Vávrou, Eduardem Ševčíkem, Přemyslem Pražským, Janem W. Speergerem a Karlem Fialou O VELKOU CENU / ZÁVOD O ŽIVOT (1922). Snímek je dodnes cenný svými autentickými záběry ze závodu Zbraslav – Jíloviště. Béďa Pražský se pomalu stával oblíbeným u filmového publika a celkem často i u novinářů.

Po zbytek své kariéry v němém filmu se už výhradně držel ve snímcích svého nevlastního otce. Ten mu dal v komedii PEPÁNEK NEZDARA (1923) pro brněnskou výrobnu Llyodfilm jeho nejslavnější titulní úlohu nezdary Pepánka Bartoše, jenž se přes své dětské ztřeštěné nápady a vylomeniny osvědčí i jako věrný kamarád.

Po tomto snímku (kde byl jeho dětský výkon kladně přijímán kritikou) se na dlouhých šest let Béďa Pražský odmlčel a dospěl. Dvacátá léta ukončil v úložce učedníka v komedii PRAŽSKÉ ŠVADLENKY (1929) s Theodorem Pištěkem, jeho ženou Máňou Ženíškovou, Karlem Lamačem, Marií Kopeckou a Čeňkem Šléglem v titulních úlohách.

Ještě na počátku 30. let se na samém sklonku němého období zjevil jako Amálčin (Máňa Ženíšková) bratr Frantík Žemlička v Pražského komedii VENDELÍNŮV OČISTEC A RÁJ (1930). Po třech letech poprvé vstoupil do zvukového období. Jeho jediný „zvukový“ rok 1933 byl též jeho nejúspěšnějším. Sehrál epizodky celkem ve třech filmových dílech.

A dva ze tří režíroval přítel jeho otčíma Přemysla Pražského režisér Martin Frič. Poprvé byl vybídnut režisérem Miroslavem Cikánem pro úkol učedníka od ševce Václava Šupity (hrál Jaroslav Vojta) v komedii s Hugo Haasem a Antonií Nedošinskou DŮM NA PŘEDMĚSTÍ (1933).

A u Martina Friče byl zprvu mládencem na svatbě v dramatu U SNĚDENÉHO KRÁMU (1933) s Vlastou Burianem a Františkem Smolíkem a naposledy prodavačem Pepíkem v další komedii s Hugo Haasem ŽIVOT JE PES (1933). Tímto svým desátým filmovým opusem zakončil jako devatenáctiletý a čtyřicet dva let před úmrtím hereckou dráhu (je zajímavostí, že v roce 1933 i jeho otec ukončil aktivní filmovou režisérkou kariéru).

Avšak svět filmu Béďa Pražský už neopustil a začal se mu věnovat z druhé strany filmové kamery. Zatímco ještě krátce statoval a hrál malé úlohy v rozličných divadlech v Praze, stal se za války u firmy Baalfilm asistentem filmové výroby. Po roce 1945 byl zaměstnán u Krátkého filmu ve štábech výroby. Béďa Pražský zemřel 6. srpna 1975 v Praze ve věku pouhých jednašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour