Josef Skřivan

Josef Skřivan se narodil 10. srpna 1902 v Praze, kde prožil i své mládí a roku 1919 se vyučil jako příručí v soukenickém obchodě. I přes velkou nepřízeň rodičů od dětství miloval divadlo a věnoval se ochotnickému hraní pro spolek Pražský řemeslnické dorost. Až po smrti tatínka se stal profesionálním hercem a jezdil s kočovnými divadelními soubory V. K. Vrby, Richarda Františka Branalda, K. F. Štětky, V. Postla, A. Vladyky či J. Burdy (1920 – 1925).

Už jako vyvinutá herecká osobnost prošel kladenským divadlem (1925 – 1927), Východočeským divadlem v Pardubicích (1927 – 1928), pražským Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha (1928 až 1930, 1931 – 1932) a nakonec Národním divadlem v Brně (1930 – 1931, 1932 – 1942), kde rovněž úspěšně režíroval („Byt paní Zoe“, „Ženitba“, „Žáby“, „Lucerna“, „Vojnarka“, „Bouře“ atd.).

Skřivan měl vždy vytříbený smysl pro charakterní úlohy a pro groteskní kreace. V tom se nejlépe přibližoval ke stylu herců Voskovce a Wericha, kteří ho obsazovali do komediálních záporných rolí. Svůj nejlepší herecký um však předvedl až v Brně, kde patří mezi nejlepší meziválečné charakterní herce.

Jeho komické, tragické a tragikomické úlohy nepostrádaly niterný psychologický profil, kultivovaný herecký projev, tvárný a zajímavý hlas, vysokou a hubenou postavu, mimiku, gesta a jemně procítěný intelektuální styl (soudobá kritika o něm psala jako o herci – intelektuálovi).

Na českých jevištích se představil velkými výkony velitele pevnosti („Fata Morgana“), Scotta („Golem“), Cicero („Caesar“), Calva („Cvrček u krbu“), kočího Prokopa („Zlý jelen“), rytíře Hadriána („Hadrián z Římsů“), Petra Dubského („Naši furianti“), Jaga („Othello“), Richarda III. („Richard III.“), Claudia („Hamlet“), doktora Galéna („Bílá nemoc“), sedláka Havelky („Mrtvé moře“), Dona Quijota („Zmodření Dona Quijota“), Cyrana z Bergeracu („Cyrano z Bergeracu“), Filipa II. („Don Carlos“), Bernicka („Opory společnosti“) atd.

Ještě za svého působení v Pardubicích se poprvé dostal do styku s českou kinematografií – zatím ještě němou. Zahrál si polního podmaršálka Schwerdtnera v dramatu JMÉNEM JEHO VELIČENSTVA (1928) Antonína Vojtěchovského, který jako silně protičesky naladěný zapříčiní popravu pěšáka Josefa Kudrny (Jaroslav Průcha), jež má sloužit jakou nejpřísnější varování všem českým vojákům rakousko – uherské císařské armády. Je jistě zajímavé, že v tomto filmu se jako Kudrnův syn poprvé zjevil před filmovou kamerou teprve desetiletý budoucí herec Josef Bek.

V první polovině 30. let si na něho vzpomněli někdejší principálové Voskovec s Werichem, když si zahrál v jejich prvních dvou snímcích režiséra Jindřicha Honzla PUDR A BENZIN (1931) dvojroli libretisty Richarda a domovníka a PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932) průvodce v muzeu. O dva roky později pro něj připravili Voskovec, Werich a režisér Martin Frič nejznámější, největší a u diváků nejvděčnější úlohu senilního, hrabivého, bezohledného a na vozíček upoutaného prezidenta konzervářského průmyslu Worsta (který je nakonec samozřejmě po zásluze potrestán) v optimistické komedii HEJ – RUP! (1934).

Svoji malou a krátkou filmovou dráhu (což zapříčinily jeho mimopražská angažmá) uzavřel Josef Skřivan výjimečně kladnou úlohou sympatického francouzského malíře Grikova v dětském snímku režiséra Miloše Wasserbauera ZTRATILA SE BÍLÁ PANÍ (1937), které v brněnský exteriérech natáčela produkční společnost Legiafilm. Tato dobrodružná podívaná o ztraceném vzácném uměleckém díle měla děti naučit solidaritě a umění trestat zlo.

Skřivan se hojně uplatňoval také v brněnském rozhlase („Maryša“, „Noc na pohraničí“, „Cristobal Colón“, „Svatba“, „První parta“, „Marco Polo“, „Josef Evangelista Purkyně“). Roku 1940 se při pádu z jízdního kola těžce zranil a musel se podrobit složité plastické operaci na pražské klinice.

Své vlastenecké cítění nejlépe Skřivan prezentoval v době okupace členstvím v domácím odboji. Tato činnost však pro něho měla nedozírné následky: 3. října 1941 byl zatčen gestapem, půl roku vězněn v Brně a poté nacisty zavlečen do vyhlazovacího a koncentračního tábora Osvětim. V osvětimské plynové komoře nakonec Josef Skřivan zahynul 4. listopadu 1942 ve věku pouhých čtyřiceti let.

Jaroslav "krib" Lopour