Saša Razov

Saša Razov se narodil jako Ladislav Kožušníček 14. února 1893 v Kojetíně. Nejprve vystudoval vyšší průmyslovou školu a krátce se věnoval práci technického úředníka ve strojírenství. Nakonec ale již zvítězila touha po umění a stal se členem pražského kabaretu U Labutě (1912 – 1914). Musel však narukovat do první světové války (1914 – 1918) a po jejím skončení navázal v letech 1918 – 1930 prací pro Červenou sedmu v Brně a pražský kabaret Lucerna Karla Hašlera, Divadlo Rokoko a Komedia.

Pak v dalším rozmezí let 1930 – 1945 se dále uplatnil např. v Českém divadle v Olomouci, v prostějovském kabaretu Nebojsa a nebo v Praze, v Červeném esu (1932 – 1933) a ve Švandově divadle. Na těchto štacích se často uvedl jako konferenciér. Ovšem po skončení druhé světové války se ale stal loutkohercem v českobudějovickém Jihočeském divadle (1945 – 1946), poté až do ochodu na odpočinek v Městském divadle v Mostě (1946 – 1954) a hostoval i v teplickém Krušnohorském loutkovém divadle.

Na divadelních prknech, zejména ve 20. a 30. letech se věnoval práci dramatika, autora řady operetních libret a zpěvoher, písničkářství a textaře písní. Jeho práce uváděla řada pražských i oblastních divadel, vycházely knižně, hrály se v rozhlase a na gramofonových deskách. Výrazně se uvedl v českém filmu 20. až 40. let jako herec epizodních a malinkých rolí (1922 – 1935), autor písní, hudby, scénářů i námětu.

Debutoval ještě v dobách němého filmu jako muž v nedochovaném snímku Emana Fialy PROČ SE NESMĚJEŠ (1922) a přítel velkostatkáře Jiřího Adama Zalužanského (Hugo Svoboda) v PÍSNI ŽIVOTA / POSLEDNÍ PÍSNI (1924) M. J. Krňanského. O sedm let později se začal objevovat ve 30. letech na začátku zvukového období jako např. dráb v Innemannových PSOHLAVCÍCH (1931), důstojník Razov ve snímku E. A. Longena MILÁČEK PLUKU (1931), sazeč Kastránek v dalším Innemannově dramatu KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1931), detektiv ve Svárově komedii TISÍC ZA JEDNU NOC (1932), host v baru v PRÁVU NA HŘÍCH (1932) Vladimíra Slavínského, policejní úředník ve Fričově SESTŘE ANGELICE (1932) a inspicient v komedii Václava Binovce PEPINA REJHOLCOVÁ (1932).

A během tří let 1933 – 1935 byl opět detektivem ve Fehérových a Svitákových ŠTVANÝCH LIDECH / ZATYKAČ Z – 48 (1933), žurnalistou v komedii Martina Friče S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (1933), listonošem v operetě U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933) Svatopluka Innemanna, dirigentem orchestru ve slavné ŘECE (1933) Josefa Rovenského, i mistrem šermu v Antonově filmu JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (1933), mužem pod sprchou v další komedii režiséra Svatopluka Innemanna s názvem Z BLÁTA DO LOUŽE (1934), reportérem v české a německé verzi komedie HRDINA JEDNÉ NOCI (1935) Martina Friče a úplně naposledy byl rakouským vojínem ve Svitákově životopisném dramatu se Zvonimirem Rogozem v titulní úloze MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935). Zemřel 21 let po své poslední filmové postavě.

U několika filmů byl spoluautorem scénáře (ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ, HRDINA JEDNÉ NOCI a SRDCE V CELOFÁNU), autorem námětu (TO BYL ČESKÝ MUZIKANT) a hudby k písničkám (PRÁVO NA HŘÍCH) a zejména textařem rozličných písní (RŮŽOVÉ KOMBINÉ, PRÁVO NA HŘÍCH, SEDMÁ VELMOC, ŘEKA, OKÉNKO, MADLA Z CIHELNY, JEJÍ LÉKAŘ, ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ, Z BLÁTA DO LOUŽE, ROZPUSTILÁ NOC, POKUŠENÍ PANÍ ANTONIE, CÁCORKA a taktéž SRDCE V CELOFÁNU).

Z řady jím napsaných songů si uveďme, např. „Ta naše česká víska“, „Jablíčko lásky“, „Vína číš“, „Silnice šedivá“, „Máš–li vermut, tak se nermuť“, „Zda víš, co život krásy skrývá“ atd. Spolupracoval s rozhlasem. Pro naše divadla rovněž překládal operetní libreta, veselohry, operety a pak je upravoval („Žebravý student“, „Giroflé – Giroflá“, „Veselá vdova“, „Ples v hotelu Savoy“, „Drahý Karle, kampak dneska po divadle“) – úpravy a překlady Saši Razova se hrají dodnes.

Podle jeho vzpomínek vznikla činoherní hra „Poslední šantán“ (1995). Jeho dcerou byla herečka Regina Razovová (*1945), manželka divadelního dramaturga Vlastimila Nováka (*1945). Kabaretiér, dramatik, herec, písničkář, textař, překladatel, scenárista, loutkoherec a konferenciér Saša Razov zemřel 23. května 1956 v Mostě ve věku pouhých šedesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour