Herec
1945Film - Komedie, Mysteriózní, Poetický
1943
Film - Psychologický, Drama
1941
Film - Drama
Film - Psychologický, Drama, Romantický
1940
Film - Poetický, Psychologický, Romantický, Historický
Film - Drama, Romantický
Film - Drama
1939
Film - Drama, Romantický
1938
Film - Drama
1935
Film - Komedie
Hrdina jedné noci (německá verze)
Film - Komedie
1926
Film - Drama
1922
Film - Drama
Scenárista
1926Film - Drama
Skladatel
1955Film - Komedie
1954
Film - Krimi, Drama
1950
Film - Drama
1949
Film - Drama
1947
Film - Drama
1946
Film - Válečný, Drama
1945
Film - Dokumentární
Film - Krátkometrážní, Povídkový
Film - Drama
1944
Film - Komedie, Historický
1942
Film - Komedie, Drama
Film - Krátkometrážní
1941
Film - Drama
Film - Komedie
1940
Film - Drama, Romantický
Film - Drama
1939
Film - Komedie
Film - Komedie, Romantický
1938
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
1937
Film - Drama
1936
Film - Drama
Film - Komedie
1935
Film - Drama
1933
Film - Drama
Jiří Julius Fiala se narodil 14. září 1892 v Praze do opravdu umělecké a muzikantské rodiny. Jeho otec Ferdinand Fiala byl koncertním mistrem, bratr Ferdinand Fiala ml. (1888 – 1953) architektem, hercem a scénografem, strýc Karel Fiala (1871 – 1931) úředníkem a hercem a bratranci Ferenc Futurista (vl. jm. František Fiala; 1891 – 1947) a Eman Fiala (1899 – 1970) herci. I mladý Jiří tíhnul k umění, k hudbě. Nejdříve se učil na klavír u Antonína Čejky. Vystudoval na pražské Konzervatoři varhany a kompozici u profesora Steckera a Kaana (1910 – 1913) a mistrovský kurs u Vítězslava Nováka (1913 – 1915).
Poté se stal kapelníkem kina Světovid v Nuslích (1915), Arény na Smíchově (1916 – 1922), nuselského Tylova divadla (1924 – 1925), šéfem opery v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1925 – 1926), kapelníkem u divadelní společnosti Adolfa Marka v Poděbradech (1926 – 1928) a působil na Slovensku (1928 – 1929), Vinohradské zpěvohře (1929 – 1932) a Znojmě. Nakonec byl dirigentem, poradcem a dramaturgem v pražské Uranii (1940 – 1944).
Stejně jako jeho bratranec Eman Fiala skládal Jiří různé symfonické básně (př. „Soumrak a úsvit“, „Legenda o staré Praze“), operety („Vlastencové z Boudy“) i opery („Lásky div“, „Golem“), scénickou hudbu („Husité“, „Gazdina roba“), zhudebněné básně Petra Bezruče („Kantor Halfar“, „Bernard Žár“), písně, klavírní skladby a dokonce tři mše.
Jako filmový skladatel se v letech 1933 – 1945 podepsal pod sedmnácti úspěšnými a umělecky velmi hodnotnými snímky. Zkomponoval filmovou hudbu pro Vladislava Vančuru: NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933) a LÁSKA A LIDÉ (1937), Josefa Rovenského: MARYŠA (1935), Svatopluka Innemanna: TVOJE SRDCE INKOGNITO (1936), přítele Václava Wassermana: TRHANI (1936) a BOŽÍ MLÝNY (1938), Jiřího Slavíčka: CESTOU KŘÍŽOVOU (1938), HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE (1939) a PANTÁTA BEZOUŠEK (1941), Miroslava Cikána: ANDULA VYHRÁLA (1938), Zdeňka Gino Hašlera: SVÁTEK VĚŘITELŮ (1939), Martina Friče: MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA (1940) a POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944), Františka Čápa: BABIČKA (1940) a JAN CIMBURA (1941), Václava Binovce: MĚSTEČKO NA DLANI (1942) a Václava Kršku: ŘEKA ČARUJE (1945).
Po válce napsal hudbu opět k filmům (tentokrát již méně úspěšným) režisérů Václava Wassermana (NADLIDÉ, 1946), Martina Friče (POLIBEK ZE STADIONU, 1947 a BYLO TO V MÁJI, 1950), Františka Čápa (MUZIKANT, 1947) a Miroslava Cikána (NA KONCI MĚSTA, 1954 a MUŽ V POVĚTŘÍ, 1955). Tuto galerii rozšířil ještě Václav Kubásek s dramaty ŽÍZEŇ (1949) a ZVONY Z RÁKOSU (1950). Čile skládal taktéž hudbu pro různé krátké a kulturní filmy (TAJEMSTVÍ MACOCHY, PÍSEŇ LÉTA, ČESKÉ SKLO, NESPOUTANÁ A SPOUTANÁ VODA, RYCHLÝ POSEL, TEKUTÝ CHLÉB, DARY SLUNCE, NAŠÍ MLÁDEŽI, PROSŤÁČEK). Cikánova komedie MUŽ V POVĚTŘÍ (1955) nadobro ukončila Fialovu kariéru.
Příležitostně se v letech 1922 – 1945 zjevil i ve filmech v rolích jemu nejbližších – v postavách dirigentů a hudebníků – dirigenty v české a německé verzi komedie HRDINA JEDNÉ NOCI (1935) a dramatech SRDCE V CELOFÁNU (1939), MASKOVANÁ MILENKA (1940), POHÁDKA MÁJE (1940), ADVOKÁT CHUDÝCH (1941) a EXPERIMENT (1943), varhaníka v melodramu Františka Čápa PRELUDIUM (1941) a klavíristu v poetické komedii ŘEKA ČAŘUJE (1945), která byla Václavem Krškou roztočena ještě v posledních dnech nacistického protektorátu, ale dokončena a uvedena byla až v osvobozené republice roku 1946.
Kromě dirigentů a pianistů si ještě zahrál ve dvou němých melodramatech POSLEDNÍ POLIBEK (1922) a WERTHER (1926), soudního zapisovatele ve Wassermanových dramatických BOŽÍCH MLÝNECH (1938) a také učitele a varhaníka Popelku v MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE (1940) Martina Friče. S Milošem Hajským byl spoluautorem scénáře k němému snímku WERTHER (1926) a u krátkého filmu STRUNY MLUVÍ (1940) zastával post asistenta režie a střihače.
Řada jím zhudebněných filmových písní se ještě řadu let zpívaly a byly reprizovány také v rozhlase (rovněž pro rozhlas psal hudbu). Dlouhá léta byl činný ve Svazu českých skladatelů a Ochranného svazu autorského. Hudební skladatel, dirigent a herec Jiří Julius Fiala zemřel 3. srpna 1974 v Praze více jak měsíc před osmdesátými druhými narozeninami…