Ferdinand Jarkovský, vlastním jménem Ferdinand Mejkal, se narodil 23. června 1888 v Praze. Jeho bratrem byl herec, režisér a divadelní ředitel Rudolf Mejkal (1890 – 1979). Po studiu pojistné matematiky se stal pojišťovacím úředníkem. Nechal se však zlákat, stejně jako řada jeho dalších vrstevníků, herectvím. Od roku 1912 hrál u venkovských společnosti a v Praze, kde působil až do konce života. Využil se např. v Revoluční scéně, v Lucerně Karla Hašlera, v Divadle Járy Kohouta, ve Fenclově aréně aj.

Od třicátých let byl taktéž hercem Divadla Vlasty Buriana. Krátce po válce vystupoval v Divadle kolektivní tvorby (1945 – 1946; bývalé Burianovo divadlo). A později působil v Divadle státního filmu (1948 – 1951) a do vysokého věku jako penzista ve Vesnickém divadle (1951 – 1959).

Jarkovský byl zdařilým představitelem menších a komických rolí. Byl většinou odkázán na svoji střídmou mimiku a klidnou práci s tělem. Všechny své pocity však musel často vyjadřovat tváří.

Když měl možnost promluvit, tak kladl důraz na hlasitou výslovnost a výraznou polohu hlasu, mj. Rakvář („Nebe na zemi“), Otecko („Nejlepší synové a dcery“), Mukosejev („Svatba s věnem“), Marek („Život lásky a vzdoru“), Pierre („Vlastenci“) a nebo Jáchym („Bezejmenná hvězda“).

V československé kinematografii se Jarkovský poprvé objevil v roce 1931 hned v pěti menších postavách. Režiséři v něm viděli pouhého epizodistu. Nikdy žádnou velkou a větší roli nedostal a hrál pouhé epizodky, ale zato v několika filmech ročně.

Hrál př. štamgasty (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, POZDNÍ LÁSKA, ŠŤASTNOU CESTU), policisty (HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE), hostinské (U NÁS V KOCOURKOVĚ, TŘETÍ ZVONĚNÍ), zřízence (KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ, NA RŮŽÍCH USTLÁNO, ADVOKÁTKA VĚRA, HOTEL MODRÁ HVĚZDA), kominíky (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), písaře (PSOHLAVCI), diváky (SKŘIVÁNČÍ PÍSEŇ), tajemníky (ARMÁDNÍ DVOJČATA), profesory (KANTOR IDEÁL, PŘED MATURITOU), sluhy (POSLEDNÍ BOHÉM, ROZTOMILÝ ČLOVĚK), úředníky (VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI, KDYBYCH BYL TÁTOU), listonoše (PÍSNIČKÁŘ, HOST DO DOMU), pány z lepších kruhů (BARBORA HLAVSOVÁ, POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ) a další. Byly to role, které Jarkovskýmu sedly přímo na tělo.

Vlasta Burian si do svých filmů prosazoval herce svého divadla, kam patřil i Jarkovský. A tak měl Jarkovský o role v Burianových filmech postaráno. V Burianových filmech hrál: pána s cellem v komedii ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (1932), vojenského písaře v POBOČNÍKU JEHO VÝSOSTI (1933), číšníka v REVIZORU (1933), domovníka u Emana v komedii NEZLOBTE DĚDEČKA (1934), koncipistu Kolomazníka v Lamačově komedii DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (1938) a kancelářského sluhu ve filmu U POKLADNY STÁL… (1939). Ferdinand Jarkovský se uplatnil i v našem poválečném filmu. Ale opět v epizodkách.

Hrál: soudního radu v komedii PRÁVĚ ZAČÍNÁME (1946) Vladimíra Slavínského, návštěvníka v hospodě v dramatu NADLIDÉ (1946) Václava Wassermana, Sochora v MUŽÍCH BEZ KŘÍDEL (1946), úředníka na poštovním ředitelství v Zemanově dramatu MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (1946), strážníka v ČAPKOVÝCH POVÍDKÁCH (1947) Martina Friče, vetešníka v MUZIKANTU (1947) Františka Čápa, matričního úředníka ve Fričově parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949), staršího dělníka v PĚTISTOVCE (1949), v ZOCELENÍ (1950) a v KARHANOVĚ PARTĚ (1951), starého hosta v hospodě v PŘIZNÁNÍ (1950), vrátného ve Fričově komedii BYLO TO V MÁJI (1950), Charouse v PLAVECKÉM MARIÁŠI (1952) Václava Wassermana, trumpetistu v Myzetově PÍSNIČCE ZA GROŠ (1952) a nebo úředníka v HAŠKOVÝCH POVÍDKÁCH ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952) Miroslava Hubáčka.

Bohužel mu znárodněná kinematografie nenabídla větší uplatnění a filmy, ve kterých Jarkovský často hrál byly velmi poplatné době a na okraji uměleckých kvalit. Jeho posledním snímkem byla, v dobovém kontextu nadprůměrná, komedie Jaromíra Pleskota KAM S NÍM? (1955), ve které si zahrál zřízence.

Po roce 1955 Ferdinand Jarkovský odchází z české kinematografie a po 1959 také z divadelního života. Roku 1948 se oženil s herečkou Květou Mohelskou (1904 – 1987). Ženou bratra byla herečka Blažena Částková (1894 – 1973). Ferdinand Jarkovský zemřel roku 1978 v Praze ve vysokém věku 90 let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře