Vlasta Hrubá

Vlasta Hrubá (na divadelních prknech občas používala pseudonym Vlasta Krasovská) se narodila 15. prosince 1918 v Praze. Chodila na soukromé hodiny zpěvu a již odmalička s úspěchem hrála na ochotnických scénách.

Následovaly angažmá v kamenných divadlech: v holešovické Uranii (1933 – 1934), u Kocourkovských učitelů, opět v Uranii, v Divadle Vlasty Buriana, ve smíchovském Švandově divadle Járy Kohouta a do roku 1945 v Tylově divadle.

Jako atraktivní plavovláska s uhrančivým pohledem, krásným hlubokým hlasem, zpěvem a s vrozeným šarmem se uplatňovala jako skvělá operetní zpěvačka a herecká představitelka mladých dívek a často smyslných milovnic, většinou z lepších rodin.

Na našem stříbrném plátně se poprvé divákům uvedla jako sestra Červeného kříže v dramatu KRÁL ULICE (1935) Miroslava Cikána. V období let 1936 až 1940 vytvořila na třicet rolí (často pod režií Vladimíra Slavínského či Miroslava Cikána – u něho hrála ve svém prvním i posledním snímku). Stala se tak jednou z nejobsazovanějších hereček druhé poloviny třicátých a částečně také začátku smutných čtyřicátých let.

Vytvářela různé menší úlohy komorné (KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA), Pavly (LOJZIČKA), bohaté paní Kašparové (TŘI MUŽI VE SNĚHU), společnice (POSLÍČEK LÁSKY), bardámy (DŮVOD K ROZVODU), Barušky (DĚVČE ZA VÝKLADEM), prostitutky Otyly (BATALION), učitelky Skalské (ZTRATILA SE BÍLÁ PANÍ), snoubenky Anči (VANDINY TRAMPOTY), panské (DRUHÉ MLÁDÍ), přísné profesorky (IDEÁL SEPTIMY), Máni (SVĚT, KDE SE ŽEBRÁ, MILOVÁNÍ ZAKÁZÁNO) nebo také mladé Karolíny (JEJÍ PASTORKYNĚ).

Dále si zahrála ve snímcích ANDULA VYHRÁLA (rozmazlená Sylvie Šímová), V POKUŠENÍ (Inka), STUDUJEME ZA ŠKOLOU (venkovanka), LÍZINO ŠTĚSTÍ (rozmarná Marta), OSMNÁCTILETÁ (Katka), DOBŘE SITUOVANÝ PÁN (paní Ada), TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (primadona Marie Sittová), ŠTĚSTÍ PRO DVA (zpěvačka Marta), SMĚRY ŽIVOTA (Marta), PELIKÁN MÁ ALIBI (Vlasta), KONEČNĚ SAMI (dáma s kabelkou) či ARTUR A LEONTÝNA (Terinka).

Svoji nejvýraznější, a u diváků nejznámější, roli s velkou dávkou nadsázky ztělesnila v postavě přísné, staromódní a také ošklivé vychovatelky Kláry Pěkné v Cikánově komedii PŘÍKLADY TÁHNOU (1939), z které se nakonec stane působením „vzduchu času“ moderní, hodná a krásná slečna. Tento rok 1939, a také předešlý rok 1938, byl z hlediska filmování jejím nejúspěšnějším v celé kariéře.

Po čtyřleté přestávce se v roce 1944 Vlasta Hrubá vrátila ještě jednou do českého filmu jen proto, aby se divákům představila naposledy ve výrazné roli vypočítavé a lstivé podvodnice Lilian Škardové alias Frony, dcery starého podvodníka Škardy (Jaroslav Marvan) v Cikánově bláznivé detektivce PAKLÍČ. Ve znárodněné kinematografii a v poválečném divadle se Hrubá již nevyskytla.

Vlasta Hrubá spolupracovala také s rozhlasem (například roku 1939 v rozhlasové dramatizaci operety „Na tý louce zelený“). Po okupaci byla v letech 1945 – 1946 vyšetřována Disciplinární komisí odborové rady divadelníků za své chování během okupace (28. prosince 1940 se provdala za německého obchodníka Lothana Wiedera), ale nakonec bylo řízení zastaveno. Přesto záhy odešla do zahraničí.

Po několika letech prožitých v Anglii se usadila ve Venezuele, kde se věnovala podnikání. Po roce 1989 opět navštěvovala své příbuzné v Čechách. Vlasta Hrubá zemřela v květnu nebo červnu roku 1996 ve floridské Miami v nedožitém věku sedmdesáti osmi let. Pochována je v Caracasu.

Jaroslav "krib" Lopour