Ludvík Letenský

O mládí Ludvíka Letenského nemáme příliš mnoho informací. Vlastním jménem se jmenoval Ludvík Hrdlička a narodil se 27. června 1900 v Praze Ludvíku Hrdličkovi a Kateřině rozené Růžičkové. Jeho otec v pozdějších letech odešel do Jugoslávie, kde se po něm ztrácí všechny stopy. O matce víme pouze to, že v roce 1926 již nežila. Další podrobnosti o Ludvíku Letenském máme až z roku 1926, kdy se oženil s Annou Svobodovou–Letenskou (1904-1942). Seznámili se spolu ve společnosti Otty Allferiho, kde působili do roku 1927. Zároveň se jim v roce jeho sňatku narodil v Českých Budějovicích syn Jiří Letenský (1926–2004), který se později věnoval také umělecké kariéře.

V letech 1927–1929 působil v divadle v Košicích, kde vytvořil mnoho zajímavých rolí. Nejdříve v činohře a později v operetě, např. v Moliérově Zdravém nemocném, ve Štechově Třetím zvonění či v Langerově komedii Velbloud uchem jehly. Později odchází na sezonu 1930–1931 do divadla v Olomouci, odkud se opět vrací na Slovensko, tentokrát do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působil v operetním souboru v několika rolích – Rosa Marie od Rudolfa Frimla, Květ Havaje od Paula Abrahama a nebo Hrabě Luxemburg od Franze Lehára.

Na Slovensku působil spolu se svou ženou až do roku 1933, pak odcházejí i se synem do Čech. V roce 1936 se Ludvík Letenský se svou rodinnou už nastálo usazuje v Praze. V pražských Holešovicích si zřídil půjčovnu divadelních a maškarních kostýmů. Kromě provozování půjčovny se Ludvík Letenský i nadále objevuje v divadle, v těchto letech si zahrál v Tylově divadle v Nuslích, které patřilo Járovi Kohoutovi ve veselohře K. J. Beneše Na tý louce zelený. Dále působil ve Velké operetě, kde se v roce 1937 objevil ve hře Františka Ketzeka a Bedřicha Šulce Bílá vrána či v operetě Járy Beneše Panna Pusy. V roce 1941 pak účinkoval v divadle Akropolis v představení Jaroslava Mottla a Karla Melíška Grandhotel Riviéra a v prosinci roku 1942 v komedii Heintze Hentschkeho Maska v modrém.

I když v divadle dostával velké množství různorodých rolí, ve filmu se příliš neprosadil, za svou kariéru si zahrál pouze ve třech – poprvé se představil jako bezejmenný poslíček ve filmu ANITA V RÁJI (1934), vrchního Pepíčka ve veselohře DĚVČÁTKO Z VENKOVA (1937) a Lojzu v komedii MANŽELKA NĚCO TUŠÍ (1938).

V roce 1940 se Ludvík Letenský po vzájemné dohodě rozvádí s Annou Letenskou, i nadále však zůstali přátelé. O tom svědčí také to, že po zatčení Anny Letenské gestapem v roce 1942 se pokusil o její záchranu, Ludvíku Letenskému také směřoval její jediné zachovalé psaní z Malé pevnosti Terezín. Jeho snahy byly bohužel marné a Anna Letenská byla 24. října 1942 popravena v KT Mauthausen. I sám Ludvík Letenský měl problémy s nacistickým režimem a to kvůli nedodržování schválených textů od německých cenzorů během představní v Praze.

Ludvík Letenský se po rozvodu se svou ženou odstěhoval na pražský Žižkov. Občas hrál ještě v divadle, ale především se věnoval své půjčovně divadelních kostýmů. Silně ho omezovala jeho srdeční choroba. Ke konci života si pořídil chatu v Dolních Mokropsech. V roce 1951 se oženil se svou dlouholetou družkou, herečkou Annou Inemannovou (1915) která byla příbuznou spisovatele Eduarda Fikera. Radostí i starostí si v novém manželství moc neužil, zemřel krátce po sňatku, v říjnu roku 1951. Pohřben je na pražských Olšanech.

petr.trep