Jiřina Sedláčková

Jiřina Sedláčková se narodila 14. dubna 1914 (některé prameny uvádějí datum 13. dubna) v obci Přestavlky u Benešova. Do uměleckého světa se dostala díky práci manekýnky (ale herectví mladé děvče zatím na chuť nepřišlo). Při tomto povolání si ji všiml režisér Karel Lamač a svěřil ji menší úlohu temperamentní dcery barona Kurta Bertranda (Jaroslav Marvan) Helenky v komedii DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (1938). V tomto filmu však Sedláčková vystupovala pod provdaným jménem Jiřina Šternová.

Všem svým rolím vtiskla punc krásné a elegantní dívky s hustou hřívou blond vlasů, širokými ústy a milým úsměvem. Ve filmu i na jevišti představovala typ emancipovaného ale zároveň bohatého děvčete, které musí přejít přes mnohé útrapy, než dojde k vytouženému cíli a padne do náruče svému milému. I když nepoužívala výraznou gestikulaci a práci s tělem, největší důraz kladla na přirozenou dikci, dobré postavení hlasu a umírněnou mimiku.

Fotogenická tvář Jiřiny Sedláčkové způsobila, že ještě tentýž rok, co debutovala na filmovém plátně, vytvořila ještě pět filmových rolí blondýnky dávající almužnu v Cikánově komedii SVĚT, KDE SE ŽEBRÁ (1938), mladé manekýnky v módním závodě Rafaela Klučiny (Jindřich Plachta) ve Slavínského komedii s oblíbenou Věrou Ferbasovou SLEČNA MATINKA (1938), Vlasty Douchové v melodramatu UMLČENÉ RTY (1938) Karla Špeliny, Máni Vyskočilové v komedii MANŽELKA NĚCO TUŠÍ (1938) a neteře Věry v IDEÁLU SEPTIMY (1938) Václava Kubáska.

I následující rok na Jiřinu Sedláčkovou čekalo pět menších i větších filmových úloh. Filmovým divákům se představila jako Máňa Dostálová v Kubáskových ŽENY U BENZINU (1939), modistka Vondráková v TULÁKOVI MACOUNOVI (1939) Ladislava Broma, květinářka Tekla Jedličková v Pištěkově komedii DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO PŘIJDE NA JEVO (1939), Phoebe Tudorové v Bromově BÍLÉ JACHTĚ VE SPLITU (1939).

Rok 1939 Sedláčkové hlavně přinesl nejvýznamnější a rovněž největší úlohu rozšafné a krásné Elišky Záhorské, která „vyzraje“ nad svou matkou (Marta Májová) a vezme si Michala Nora (Oldřich Nový), jež se musel vydávat za anglického hraběte ve Fričově crazy komedii EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939). V tomto filmu fenomenálně excelovala v komediální úloze potřeštěné Evy Norové zejména herečka Nataša Gollová.

Na počátku okupace se na tři roky odmlčela aby se mohla plně věnovat divadelní tvorbě. Ještě si na ni opět vzpomněl režisér Martin Frič filmem VALENTIN DOBROTIVÝ (1942) rolí neodbytné a dotěrné agentky prodejny automobilů, která donutí nového milionáře Valentina Plavce (Oldřich Nový) ke koupi automobilu. Tímto filmem nadobro ukončila svou filmovou dráhu. I tak zanechala otisk dvanácti rolí v české kinematografii, do jejíž dějin se už jednou provždy zapsala. Filmový pás ji už navždy uchová jako krásnou mladou dívku s hlubokýma očima, a která nikdy nezestárne.

Úspěchy na filmovém plátně ji přivedly na myšlenku začít s divadelní praxí. K té se nejdříve soukromě školila (převážně herectví a částečně zpěvu) u herců Národního divadla, heroiny Jarmily Kronbauerové a Chorvata Zvonimira Rogoze. A za okupace vystupovala v letech 1939 – 1944 u Oldřicha Nového v Novém divadle (komedie „Král s deštníkem“ či „Muži nestárnou“), Moderním divadle a Divadle Anduly Sedláčkové, kde mohla svůj vrozený šarm měřit i s velmi podobnou herečkou Boženou Šustrovou.

Ještě za války se Sedláčková provdala za hoteliéra Jaroslava Brandejse, který vlastnil za Prahou známý hotel Esplanade, definitivně se vzdala herecké kariéry a začala se plně věnovat rodině a svému novému hotelu. V pohostinství pokračovala i v poválečných letech a v klidu a zapomenutí si dožila jako Jiřina Brandejsová. Bohužel naposled na sebe Jiřina Sedláčková upozornila zprávou o svém skonu 12. dubna 2002 v Kamenici u Prahy. Zemřela pouhé dva dny před svými osmdesátými osmými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour