Marie Waltrová

Marie Walterová, rozená Pechová, pocházela ze staré herecké rodiny, jejími rodiči byli Ladislav Pech (1866-1942) a Ema Pechová (1869-1965), největšího věhlasu dosáhl Mariin mladší bratr Ladislav Pešek (1905-1986). Marie Pechová již jako dítě stála na divadelním jevišti, zároveň se učila hrát na klavír, prošla i pěveckou průpravou, ale myšlenka na hereckou dráhu jí byla vzdálená. Po dokončení brněnské dívčí školy Vesna se chtěla stát lékárnicí, ale rozhodl náhodný záskok v představení Majitelé hutí na scéně Národního divadla v Brně a v roce 1915 tady získala stálé angažmá.

Marie Walterová byla nejen talentovaná, ale také krásná a v průběhu první světové války a dvacátých let se stala hvězdou přední brněnské scény. Pohybové vlohy a také předpoklady ke zpěvu ji přivedly i do operety a baletu, její doménou byla ale činohra, kde mimo jiné po boku svého manžela Rudolfa Waltera vytvořila stěžejní role v klasice (Princezna Turandot, Mnoho povyku pro nic, Večer tříkrálový) i v moderně (Pygmalion). Generační obměna režisérů brněnského Zemského divadla a snaha po modernějším hereckém projevu vedla k tomu, že Walterová v roce 1935 opustila stálé angažmá a v letech 1935-1938 zde již jen příležitostně hostovala. Spolu s manželem pak v roce 1938 divadlo definitivně opustila. Zcela bez práce ale nezůstala, protože již od roku 1936 působila pedagogicky na brněnské konzervatoři.

Na počátku okupace krátce hrála v jihlavském Horáckém divadle (1939-1940), po boku Rudolfa Waltera pak patřila k vůdčím osobnostem jeho souboru Komorní hry (1942-1945), respektive později Svobodného divadla (1945-1948). V této době se již přehrála do rolí zralých žen a vynikala postavami matek ve slavných představeních jako Morálka paní Dulské, Loupežník nebo Všichni moji synové. V roce 1949 přijala Walterová angažmá v Městském divadle mladých (později Divadlo Julia Fučíka) v Brně, kde působila až do roku 1966. V letech 1948-1954 byla také profesorkou na JAMU.

Až ve zralém věku byla Marie Walterová oslovena filmovými tvůrci. Poprvé hrála ženu obchodníka v kriminálce DNES VEČER O PŮL JEDENÁCTÉ (1949), známější je komedie SLEPICE A KOSTELNÍK (1950), kde se představila jako manželka družstevníka Zbořila. Následovaly mateřské postavy ve dvou kvalitních filmech počátku šedesátých let (KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE, 1961; ZLATÉ KAPRADÍ, 1963).

Za svou práci – především v divadle – byla Marie Walterová vyznamenána Cenou osvobození (1946), později se jí dostalo čestného uznání v Divadelní žatvě (1949). Zemřela v Brně 20. července 1978 ve věku 81 let. Jejím manželem byl již zmíněný Rudolf Walter (1894-1966), herec, režisér a pedagog. V rodičovských stopách kráčela i jejich dcera Olga Zezulová, rozená Walterová (1922-2001), která byla divadelní a rozhlasovou režisérkou.

Pavel "argenson" Vlach