Josef Němeček

Josef Němeček se narodil 10. prosince 1918 v Komárovicích u Kolína. Vystudoval Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově a získal titul JUDr. (často byl poté, i ve filmových titulcích, uváděn jako JUDr. Josef Němeček). Nakonec se však rozhodl plně věnovat se divadelnímu umění. První jevištní zkušenosti mj. získal u divadelní kočovné společnosti Jaroslava Bittla (1941 – 1942). Poté musel s ostatními nastoupit do totálního nasazení.

K divadlu se přeci jenom vrátil až po skončení okupace. Poprvé to bylo v Modré haleně v Šumperku – v mládežnickém souboru (1946 – 1947). Následně Josef Němeček prošel několika oblastními scénami (kde si vyzkoušel i post režiséra, např. „Radúz a Mahulena“). Hrál v Městském oblastním divadle v Pardubicích (1947 – 1950), v libereckém Severočeském divadle (1950 – 1953), mladoboleslavském Městském oblastním divadle (1953 – 1955) a v Městském oblastním divadle ve Varnsdorfu (1955 – 1957).

Následně zakotvil opět v Liberci, v Divadle F. X. Šaldy (1957 až 1984), kde setrval až do své smrti. Přetvořil přes dvěstě rozličných malých i velkých charakterních rolí a postav. Hrál ve hrách rozličných dramatiků, přes české (V. K. Klicpera, Alois Jirásek) a světové (William Shakespeare, Carlo Goldoni, Molière, Edmond Rostand, Anton P. Čechov) klasiky, až po ty soudobé moderní (Vašek Káňa, G. B. Shaw, Jan Drda, Ivan Olbracht, Fráňa Šrámek, Bertolt Brecht).

Byl např. Bardolfem a Panem Hoškem („Veselé windsorské paničky“), Jehoněm („Hadrián z Římsů“), Vynálezcem Pivoňkem („Boženka přijede“), Kanovníkem De Courcellesem („Svatá Jana“), Gremiem („Jak zkrotit saň“), Leonatem („Mnoho povyku pro nic“), Janem Poljakem („Nositelé řádu“), Brigellou („Tři pomeranče“), Sluhou Firsem („Višňový sad“), Malvoliem („Večer tříkrálový“), Zimou („Lucerna“), Donem Quijotem („Zmoudření Dona Quijota“), Advokátem Dr. Kolenatým („Věc Makropulos“), Dromiem Efeským („Komedie omylů“), Dr. Zvonkem Burkem („Podivné odpoledne Dr. Zvonka“), Smrtí („Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista“), Loriotem („Mam’zelle Nitouche“), Hercem („Hamlet“), Jodeletem („Cyrano z Bergeracu“) a nebo Textilákem Ouhrabkou („Anna proletářka“).

Dále se předvedl v inscenacích „Dítě“ (Alexandr Kostarovič), „Léto“ (Amrhel), „Strýček Váňa“ (Astrov), „Eurydika“ (Vrchní), „Barbaři“ (Ivakin), „Divotvorný klobouk“ (Koliáš), „Don Juan“ (Ragotin), „Sen noci svatojánské“ (Egeus a Petr Klenka), „Maryša“ (Krystofl), „Slavík“ (Vrchní mandarín), „Les“ (Karp), „Muži v offsidu“ (Emanuel Habásko), „Parádní pokoj“ (Otec), „Matka Kuráž a její děti“ (Vrchní velitel, Sedlák a Voják), „Hvězda zvaná Pelyněk (Vousáč), „Sluha dvou pánů“ (Brighella), „Moře“ (Evans), „Pygmalión“ (Taxikář), „Tartuffe“ (Exekutor), „Stavitel Solness“ (Knut Brovik), „Don Juan aneb Láska ke geometrii“ (Tenorio), „Spravedlnost“ (Don Celestino), „Rodina Tótů“ (Tót), „Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec“ (Vojtěch Nožejček), „Možná je na střeše kůň“ (MUDr. Vojtěch Navrátil), „Molière“ (Otec) apod.

Kvůli svým mimopražským angažmá do českého filmu Josef Němeček zavítal pouze v necelé desítce titulů. Debutoval téměř v padesáti letech jako muž v obchodě ve Schormově psychologickém dramatu PĚT HOLEK NA KRKU (1967). A na úplném konci 60. let se ještě předvedl v mezních snímcích, jež znamenaly vyvrcholení české nové vlny: Slovák v dramatu Františka Vláčila ADELHEID (1969), herec souboru Thalie Lazar v podobenství DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC (1969) Evalda Schorma a i starší muž v Balaďově ARŠE BLÁZNŮ (1970). Poslední dva jmenované měly ale premiéru až 6 let po Němečkově smrti v roce 1990. Další příležitosti získal až po třech letech v normalizačních dílech.

Sehrál historickou postavu britského ministra zahraničí Edwarda F. L. W. Halifaxe ve Vávrově dramatu DNY ZRADY (1973), textiláka Pavlatu v PAVLÍNCE (1974) Karla Kachyni, učitele Janoucha ve snímku Ivo Tomana ZBRANĚ PRO PRAHU (1974), otce Ilony (Zuzana Geislerová) v povídce Vladimíra Blažka ALJAŠKA z povídkového filmu PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (1975) a či muže v Balíkově psychologickém ZRCADLENÍ (1977).

Spolupracoval i s rozhlasem a ojediněle též s televizí, např. jako soudce v epizodě ŠTVANICE /1968/ (1979) ze seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974 – 1979) Jiřího Sequense. Josef Němeček zemřel 10. dubna 1984 v Liberci ve věku nedožitých šestašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour