František Hlavatý

František Hlavatý se narodil 1. března 1873 v obci Žiželoves (nyní Žiželeves) u Dvora Králové nad Labem. Narodil se do rodiny místního chalupníka. Nedokončil gymnaziální studia a raději v roce 1890 odešel k ochotníkům a k divadelním společnostem (například k M. Kozlanské, A. J. Frýdovi a dalším).

Poté prošel několika kamennými divadly: Národním divadlem v Brně, Městským divadlem v Plzni a pražskou Uranií. Nakonec zakotvil v Divadle na Vinohradech (1907 – 1933), odkud odešel na odpočinek. Dvakrát hostoval dokonce v Národním divadle (ve hrách „Žárlivost“ a „Tartuffe“).

Na jevištích se po rolí milovníků uplatňoval zejména jako komik se sklonem ke groteskní nadsázce. Sám však gesty šetřil, jeho projev spočíval v klidnosti a naprosté soustředěnosti. Později představoval různé starší a vážené pány. K těmto rolím ho předurčovala jeho kulatá a dobrosrdečná postava, buclatý obličej a téměř holohlavá hlava. Exceloval nejvíce ve hrách „Revizor“ a „Kupec benátský“. Mimo hraní rovněž často režíroval, a to na všech scénách kde působil. Nejvíce inscenoval český repertoár (třeba hry Josefa Kajetána Tyla nebo Aloise Jiráska).

Film ho učaroval a ve svých čtyřiceti sedmi letech natočil v roce 1921 podle svých námětů a scénářů hned své první tři filmy MNICHOVO SRDCE, NA VYSOKÉ STRÁNI a NEZNÁMÉ MATKY (k filmu MNICHOVO SRDCE napsal námět herec Theodor Pištěk). O pět let později zfilmoval podle svého scénáře drama ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (1926), které bylo jeho posledním scénáristickým a režijním opusem. Ve šech režírovaných filmech hráli zejména jeho kolegové z Vinohradského divadla a hrál v nich také on sám.

Po tříleté pauze se František Hlavatý začal na plátně objevovat již jen jako herec. V roce 1929 ztvárnil postavu lékaře v dramatu TAKOVÝ JE ŽIVOT, který byl zároveň jeho poslední němý film. Snímek je dnes považován za jeden z nejlepších němých filmů české kinematografie. Film financoval herec Th. Pištěk.

Pro zvukový film se stal oblíbeným a častým představitelem různých dobrosrdečných a vážených pánů (POSLEDNÍ MUŽ, HRDINA JEDNÉ NOCI, OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA), přísných profesorů (FILOSOFSKÁ HISTORIE) a svědomitých uniformovaných důstojníků (MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK a NEPORAŽENÁ ARMÁDA).

Nejvíc si však – díky své postavě – zahrál postavy laskavých farářů a různých církevních hodnostářů (NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ, ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ, MARYŠA, PÁTER VOJTĚCH, LÍZIN LET DO NEBE, BOŽÍ MLÝNY, LÍZINO ŠTĚSTÍ, DÍVKA V MODRÉM, MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ a POHÁDKA MÁJE, která byla jeho posledním filmem). V poválečné kinematografii si již nezahrál.

Pouze jednou získal Hlavatý větší roli, a ještě ke všemu úplně odlišnou rolím jeho bodrých tatíků: v komedii REVIZOR (1933) Martina Friče a Vlasty Buriana si s chutí zahrál lstivého, podlého a zároveň úplně tupého dozorce dobročinných ústavů Artemiju Filipoviče Zemljaniku. Ten usiluje o to, stát se novým městským hejtmanem. K hejtmanství mu má pomoci „revizor“ Chlestakov. Pomůže mu nakonec?

Kromě divadelní a filmařské činnosti okusil také činnost dramatickou a spisovatelskou. Napsal kolem dvaceti divadelních her. Jeho doménou byly zejména komedie a frašky – „Mlsní kocouři“ (1905), „Bílá myška“ (1908), „Za starou Prahu“, „Votrok“, „Z dávných dob“, „Člověk bez duše“ (1930) apod. Je také autorem vzpomínkové a memoárové knížky „Herecké vzpomínky 1890 až 1930“ (1930).

V hereckých šlépějích kráčeli také jeho dvě děti: herec Vladimír Michael Hlavatý (1905 – 1992) a herečka Věra Hlavatá (1907 – 198?). Sám František Hlavatý, divadelní i filmový herec, filmový a divadelní režisér, dramatik a spisovatel, zemřel 5. ledna 1952 v Praze ve věku nedožitých vysokých sedmdesáti devíti let.

Jaroslav "krib" Lopour