Joža Jauris

Herec Joža Jauris se narodil do rodiny Josefa Jaurise a jeho první manželky Antonie roz. Miantové. V deseti letech přišel o matku a jeho otec se znovu oženil. Joža měl potom ještě nevlastního bratra Františka (*1910) a sestru Zdenku (*1912).

Jako divadelní herec se moc neuplatnil, začínal v roce 1917 v divadle u Pištěků, posléze v divadle na Vinohradech (1919). Potom již vykonával různá úřednická povolání, pracoval v nově vzniklé Herecké unii, byl ředitelem divadla Intimní scéna (1920–1929), od roku 1931 byl tajemníkem Československé filmové unie a po roce 1938 se spojil s režisérem Václavem Binovcem, kdy se 16. března 1939 podílel na arizaci ateliérů na Barrandově.

Jako filmový herec si zahrál jen ve čtyřech filmech, a to: Právo na hřích (1932) – host v baru, Diagnosa X (1933) – host v baru, Sedmá velmoc (1933) – notář Kroutský. Výraznější epizodku si zahrál ve svém posledním filmu Madla z cihelny (1933), kde ztvárnil roli kamaráda hraběte Maxe.

Celý život zůstal svobodným a bezdětným. Po osvobození v roce 1945 mu hrozilo trestné stíhání pro nevhodné chování za Protektorátu a jistě by neunikl vězení, ze strachu si ale na konci června podřezal žíly na zápěstí a ukončil tak svůj život.

JA.RO.KO.