Ján Borodáč

Ján Borodáč

Osobnostcsfd.cz

Herec

18. června, 1892, Prešov, Rakousko-Uhersko

18. února, 1964, Bratislava, Československo

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herec

1957

Zemianska česť

Film - Komedie, Drama, Historický


1955

V službách divadla

Film - Dokumentární, Krátkometrážní, Životopisný


1935

Jánošík

Film - Dobrodružný, Poetický, Drama, Historický

Milan Rastislav Štefánik

Film - Životopisný, Drama

Životopis

Ján Borodáč (někdy uváděn i jako Janko Borodáč a pod pseudonymy Ján Debnár či Janko Bystrý) se narodil 18. června 1892 v Prešově. Po vystudování učitelského ústavu se na dva roky stal učitelem ve slovenských školách v Pstrině a Kvačanech. Po vypuknutí první světové války jako voják bojoval na ruské frontě, padl do zajetí a již tady se věnoval ochotnickému divadlu. Po návratu na Slovensko 1918 působil jako ochotník, vletech 1919 – 1921 vystudoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze.

První profesionální hereckou zkušenost získal v Propagačním činoherním souboru Marška Slovenského národního divadla v Bratislavě (1921 – 1922). Krátce se opět vrátil k pedagogické profesi v Sabinově (1922 – 1924), kde se přesto horlivě věnoval ochotnickému herectví. A i se svojí ženou byl přijat jako herec a režisér do bratislavského Slovenského národního divadla (1929 – 1945), kde v letech 1929 – 1945 byl i dramaturgem a šéfem činohry.

Během let 1945 – 1953 opustil Bratislavu a pomáhal budovat jako ředitel nového košického Východoslovenského národního divadla. Nakonec se vrátil do Bratislavy, kde až do své smrti byl opět režisérem a hercem Slovenského národního divadla (1953 – 1964). Jeho dlouholetou ženou byla slovenská herečka Oľga Országhová – Borodáčová (1899 – 1986). Svým nacionálním smýšlením se snažil o buditelské divadlo.

Borodáč jako herec odehrál desítky velkých a titulních divadelních postav v nichž uplatnil své realistické herectví. Jako režisér začínal v popisném realismu, avšak na popud K. S. Stanislavského a MCHATu své úsilí rozšířil na psychologický realismus. V pozdějších létech Ján Borodáč neopomněl inscenovat ani v prosazovaném socialistickém realismu.

Blízké mu byly lidové činohry a veselé komedie. Dramata a tragédie inscenoval jen občas. Patřil mezi první profesionální slovenské herce, jenž má na svém kontě velké zásluhy o zprofesionalizování slovenského divadla. Vystoupil na prknech pražského Národního divadla jako autor a recitátor „Proslovu“ a „50 let Moskevského uměleckého divadla“ (22. října 1948).

Z jeho režií domácího a světového repertoáru: „Statky – zmatky“, „Ženský zákon“, „Herodes a Herodias“, „Tři sestry“, „Dobrodružství při obžínkách“, „Na dnes“, „Zmierenie“ a dalších více jak dvěstě inscenací. Ján Borodáč za svojí práci získal Státní cenu (1952), titul Národního umělce (1955), Řád práce (1960) a Řád republiky (1962).

Jako pedagog vychoval desítky výrazných slovenských herců mladších generace (př. Mikuláš Huba, Mária Bancíková, Beta Poničanová, Ján Jamnický, Martin Gregor, Karol L. Zachar či František Dibarbora, Růžena Porubská – Hurbanová). Na jeho počest neslo jméno Jána Borodáče např. košické divadlo (1994 – 1998), ulice v Košicích, Bratislavě a v dalších a herecká Cena Janka Borodáče.

Filmové umění nikdy plně nevyužilo herectví Jána Borodáče. Představil se pouze ve třech snímcích, ale jen jednou ve slovenském filmu (dvakrát v českém). Debutoval v polovině 30. let až jako třiačtyřicetiletý dvakrát u českých filmařů v úlohách učitele Zikmundíka ve Svitákově životopisném MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935) a soudce ve slavném zfilmování JÁNOŠÍKA (1935) režiséra Martina Friče.

Protože pracoval mimo dosah filmařů a jeho hlavním zájmem bylo divadlo, do slovenského filmu a opět před filmové kamery pronikl až o dvacet dva let později jako gróf Gábori v historickém filmu Vladimíra Bahny ZEMIANSKA ČESŤ (1957). Více už do své smrti o sedm let později nebyl filmaři využit.

Od roku 1926 pracoval v rozhlase („Krompašská vzpoura“) a později v televizi. Vyučoval herectví a režii na bratislavské Státní konzervatoři (1925 – 1943) a Vysoké škole múzických umění – VŠMU v Bratislavě (1953 – 1963), kde se stal i děkanem (1953 – 1958). Pod pseudonymem napsal několik divadelních her („Chlapci na stráži“ či „Juro Jánošík“), upravoval dramata a překládal z češtiny, ruštiny, francouzštiny a maďarštiny.

Věnoval se i politické a organizační práci. Psal studie a teoretické práce o divadle a jevištní slovenské výslovnosti (např. „O slovenské národné divadlo“ 1953 nebo „Pamäti“ 1975). Je považován za zakladatele profesionálního slovenského divadla. Slovenský herec, režisér, dramaturg, dramatik, šéf činohry, spisovatel, pedagog, překladatel a organizátor Ján Borodáč zemřel 18. února 1964 v Bratislavě ve věku nedožitých sedmdesáti dvou let. Jeho žena ho přežila o dvaadvacet let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.