Adolf Minský

Adolf Minský se narodil 9. října 1899 v Praze. Už v sedmnácti letech započal s hereckou dráhou, kdy šel přirozeně v letech 1916 – 1925 k cestujícím kočovným společnostem (např. ředitelů Čecha, Aloise Janovského, Jana Blažka či Josefa Burdy).

Následně Adolf Minský pracoval jako operetní a činoherní herec a divadelní režisér na oblastních scénách pardubické Východočeské společnosti (1925 – 1935), mnohá léta Národního divadla moravskoslezského – Státního (Zemského) divadla v Ostravě (1935 až 1962) a ještě ostravského Divadla Petra Bezruče (1962 – 1966), kde krátce hostoval i po odchodu do penze do roku 1967.

A současně hostoval v Praze (Divadlo satiry v Umělecké besedě, Městská divadla pražská a Činoherní klub). V Ostravě byl známý i jako představitel Kašpárka ve hrách pro děti (inspirovaný podle pražského Vojty Mertena). Adolf Minský byl charakteristický herec první poloviny 20. století, když zvládal skloubit činohru i operetu.

V pozdějších létech se z něho vyvinul činoherní charakterní herec a v operetě (v níž si zahrál i po válce) zase starokomik. Režisérskou práci vyzkoušel i v činohře a operetě („Netopýr“, „Ostrov milování“). Těsně po roce 1945 byl Mirskim („Polská krev“), Kozelkou („Fidlovačka“), Pulkou („Netopýr“), Loukotou („Tvrdohlavá žena“), Titem („Vinobraní“), Dainem („Král tuláků“), Konrádem („Talisman“) atd.

Od první poloviny 50. let se objevoval v inscenacích „Nositelé řádu“ (Leopold Zajíc), „Marie Tudorovna“ (Gardiner), „Cyrano z Bergeracu“ (Měšťák a Ragueneau), „Naši furianti“ (Habršperk), „Jan Hus“ (Albík), „Slaměný klobouk“ (Vézinet a Beauperthuis), „Boleslav I.“ (Těřich), „Sen noci svatojánské“ (Tlamička), „Největší z pierotů“ (Placidé), „Figarova svatba“ (Soudní sluha), „Ze života hmyzu“ (Chrobák a Slimák), „Hamlet“ (Hrobník), „Žebrácká opera“ (Kimball), „C. k. státní ženich“ (Kukla), „Revizor“ (Chlopov), „Don Juan“ (František), „Cyrano z Bergeracu“ (Paštikář), „Maryša“ (Hrdlička), „Kosmické jaro“ (Mareš), „Třetí přání“ (Dědeček), „Zmoudření dona Quijota“ (Hlasatel), „Komedie o umučení“ (Hejkman) apod.

Do českého filmu poprvé vkročil už ve 30. letech: a to hned svojí první a jedinou hlavní úlohou účetního Františka Kajetána Popelky ve Svobodově podružném snímku KOHO JSEM VČERA LÍBAL? (1935), kde si Minský také zazpíval píseň „Spi, děťátko, spi“. Ale jeho další účinkování ve filmu komplikovala mimopražská angažmá. Po čtrnácti letech se už do znárodněného filmu vrátil v bezejmenné epizodce ve filmu DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949) Jiřího Slavíčka.

A až po jedenácti letech se už pomalu jako penzista vracel z Ostravy do Prahy, aby mohl v 60. letech natočit přes deset filmových epizodek. Minský byl v první polovině 60. let údržbářem v Daňkově TŘI TUNY PRACHU (1960), dědou Bínou v Gajerových KRÁLÍCÍCH VE VYSOKÉ TRÁVĚ (1961) a dědečkem Vaška (Pavel Bolek) v Pinkavových PRÁZDNINÁCH S MINKOU (1962).

Nejplodněji se s epizodkami ve filmu využil ve druhé polovině 60. let jako dědeček Káti (představovala jí Yvetta Hollauerová) Alois v dětském snímku KÁŤA A KROKODÝL (1965) Věry Plívové – Šimkové, stařec ve Steklého historické komedii SLASTI OTCE VLASTI (1969) a dědeček Standy Hálka (Erik Pardus) ve filmu Josefa Pinkavy MLČENÍ MUŽŮ (1969).

Ovšem jeho nejčastějším režisérem byl mladý Hynek Bočan, který Minského obdařil čtyřmi výraznějšími filmovými kreacemi starého manžela (manželku hrála Vlasta Jelínková) v tragikomedii NIKDO SE NEBUDE SMÁT (1965), i otce Standy Kociána (Pavel Landovský) v SOUKROMÉ VYCHŘICI (1967), dědy Maňase v historickém snímku ČEST A SLÁVA (1968) a ještě stařečka v PASŤÁKU (1968), který z politických důvodů mohl být dokončen až po revoluci v roce 1990.

Ještě krátce před smrtí stihl zasáhnout do filmových 70. let jako brýlatý pacient v Kachyňově dramatu UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (1970) a jako dědeček ve slovenském filmu Jozefa Režuchy ZLOČIN SLEČNY BACILPÝŠKY (1970). Oba tyto jmenované projekty měly premiéru až po několika měsících od Minského smrti (film PASŤÁK dokonce skoro dvacet let po jeho úmrtí).

Účinkoval také v rozhlase (např. „Strach a bída Třetí říše“, „Horník č. 1395“ aj.), v televizních filmech (podle divadelního představení film MILENCI Z KIOSKU ad.) a v seriálech (např. HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO). Adolf Minský zemřel náhle 21. ledna 1971 v Praze v nedožitých dvaasedmdesáti letech.

Jaroslav "krib" Lopour