Hana Bělská

Hana Pravdová se narodila 29. ledna 1916 v Praze. Její původní jméno je Hana Marie Becková, později vystupovala také pod jmény svých dvou manželů – a sice jako Munková a Pravdová, ale také pod uměleckými pseudonymy Bělská a Alexandrová. Byla dcerou právníka, ruského legionáře a zakladatele Legion-banky Josefa Becka. Již od dětství tíhla k herectví, které jako gymnazistka soukromě studovala u Karla Dostala a Olgy Scheinpflugové. První angažmá získala v Olomouckém divadle. Jeho tehdejší ředitel Oldřich Stibor, ji v roce 1937 poslal na roční stáž u A.D. Dikého ve velkém leningradském činoherním divadle. Po návratu v roce 1938 hrála v Kladenském divadle, hostovala ve Vinohradském divadle, v Národním divadle a ve Švandově divadle.

Už v sedmnácti letech se objevila ve filmu. V předválečných československých filmech vytvořila celkem devatenáct rolí. Herecké zkušenosti před kamerou získala nejprve drobnými rolemi ve Vančurových dramatech NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933) a MARIJKA NEVĚRNICE (1934) a pak roku 1935 pod pseudonymem Bělská z ní učinil režisér Vladimír Slavínský protagonistku svých dvou filmů: PRVNÍ POLÍBENÍ a STUDENTSKÁ MÁMA.

Slibně se rozvíjející kariéru překazila 2.světová válka. Kvůli židovskému původu byla roku 1942 deportována do terezínského ghetta. Tam vytvořila s ostatními židovskými nadšenci divadelní soubor, který Němci trpěli částečně z propagandistických důvodů. Zbytek války strávila v různých koncentračních táborech včetně Osvětimi, kde zahynul její první manžel Alexandr Munk. Po zdařilém útěku z pochodu smrti na konci války se vrátila do osvobozené vlasti a pod uměleckým jménem Alexandrová působila v Realistickém divadle na Smíchově. Tam se seznámila se svým druhým manželem Jiřím Pravdou, který se stal členem činohry Národního divadla. Po nešťastném únoru 1948 manželé Pravdovi s jednoročním synem Alexem uprchli na falešné pasy do Paříže. Ve Francii se jim ale nepodařilo získat povolení k pobytu a proto v roce 1949 odešli do Austrálie. Ještě před emigrací si Hana zahrála epizodku kupcovy dcery Hanele ve filmu NIKOLA ŠUHAJ (1947). V Melbourne založili vlastní divadelní společnost Tana, kde uváděli hry evropských dramatiků - hlavně Pirandella, Strindberga, Anouilha a Čechova.

V roce 1956 z Austrálie odešli na doporučení anglické herečky Sybil Thorndikové do Londýna, kde působili v divadle, v rozhlase a v televizi. Tam již jako uznávaní herci našli trvalý domov. Jiří (pod jménem George) hrál i v prestižních divadlech jako je Old Vic, po boku herců jakým byl např.a Laurence Olivier. Hana (v Anglii známá jako Hana Maria Pravda) vedle hraní také režírovala v menších londýnských divadlech. V 60. a 70. letech minulého století hrála v televizních inscenacích např. epizody „Stambul Train“ a „Address Unknown“ v TV sérii „STUDIO FOUR“ (1962), Myru Adrian v seriálu „THE WEDNESDAY PLAY“ (1966), Frau Wandl v seriálu „NO HIDING PLACE“ (1967), v seriálu „DAD’S ARMY“ (1973), Emma Cohen v seriálu „SURVIVORS“ (1975) ad. I po manželově smrti v roce 1985 pokračovala v televizi. Objevila v seriálu HERCULE POIROT (1989) a také v jednom z TV filmu s Davidem Suchetem – SMRT V OBLACÍCH (1992). Dále např. ve filmech plných známých hollywoodských jmen NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ (1988), ZÁBLESK (1991), MUŽ, KTERÝ PLAKAL (2000) ad . Divadlo však zůstalo její největší láskou. Ještě v roce 1993 si zahrála v „Present Laughter“ (1993) a v řadě rozhlasových her pro BBC.

Po roce 1989 se Hana Pravdová několikrát vrátila do své vlasti, hlavně do milované Prahy. V roce 1999 tu vyšla i kniha vzpomínek manželů Pravdových, nazvaná Krátké povídky z dlouhého života. Syn Hany Pravdové Alex působí na St Antony’s College v Oxfordu a je autorem významných studií v oboru sovětské a postsovětské zahraniční politiky. Tato obdivuhodná žena zemřela v úctyhodném věku 92 let dne 22. května 2008 v Londýně. V její vlasti si na ni vzpomněl zřejmě jen málokdo, ale nějací kolegové, přátelé či obdivovatelé se snad našli i zde. Zajímavý rozhovor s touto pozoruhodnou osobností si můžete přečíst v časopise Druhý břeh (číslo 6), vydává Švandovo divadlo."

Ondra "Agatha" Dvořák