Magda Kopřivová

Magda Kopřivová se narodila 5. května 1896 v Pelhřimově u Jihlavy. Už od dětství tíhla k umění a proto se rozhodla soukromě studovat tanec u Ervíny Kupferové, Štěpánky Klimešové a Anny Gromwellové a herectví u režiséra Jana Bora. A svou celoživotní uměleckou činnost svěřila jen významným pražským činoherním jevištím. Prošla Švandovým divadlem na Smíchově (1920 – 1921), Divadlem na Vinohradech (1921 – 1945) a krátce Divadlem D 46 E. F. Buriana (1945 – 1948) a Divadlem státního filmu (1948 až 1950).

Nakonec zakotvila v Městských divadlech pražských (1950 – 1959), kde setrvala až do odchodu na odpočinek, ale ještě zde krátce hostovala. Magda Kopřivová byla po celý život herečkou převážně menších charakterních úloh. V zahraničním a též domácím repertoáru. Začínala jako herečka živelného expresionismu a dynamického stylu, ale postupem času se pozvolna a s přibývajícími úkoly vyvíjela až k niterné a zodpovědně i pečlivě propracované a přesně dané psychologické drobnokresbě.

Plně pochopila a dokázala ovládnout své postavy z lidových her do poloh naivních (mladých dívek a milovnic) a občas i zkarikovaných. V jiných typech her se těsnila do civilně prostých žen či dramaticky rozpolcených zralých dam. I díky svému zjevu se přehrála ke konci své divadelní kariéry do úkolů starých žen, babiček a stařenek.

Na divadelních prknech se objevila mimo jiné jako Antusa Tichonovna ve „Vlcích a ovcích“ dramatika A. N. Ostrovského v režii Karla Jerneka, Natalja Dmitrijevna pod režijní taktovkou Karla Svobody a v jeho hře „Strýčkův sen“ podle F. M. Dostojevského, Paní s kočárkem v Blažkově hře „Třetí přání“ režiséra Miroslava Macháčka, Stará žena v Ornestově „Monice“ dramatika Lajose Mesterháziho, Žena s husou a Členka společnosti v dalším režijním počinu Miroslava Macháčka „Zlaté tele“ dramatiků Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova, Rybářka v Erbenových „Třech vlasech děda vševěda“ režiséra Jana Bora a v úpravě Antonie Kučerové – Fischerové a nebo jako Princezna Pampeliška v „Princezně Pampelišce“ Jaroslava Kvapila.

I když byla pražskou herečkou, kvůli ztvárňování většinou menších postav na divadle si ji filmaři všímali pouze ojediněle. A to i v době, kdy byla členkou Divadla státního filmu. Poprvé se objevila dvakrát na začátku 30. let jako jedna z titulních charakterů – posluhovačka Anežka Kolbenová ve Vančurově filmu NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933) a trafikantka Marie Mašková ve ZLATÉ KATEŘINĚ (1934) Vladimíra Slavínského.

Na další filmování si musela počkat čtrnáct let. V dobách už znárodněného filmu se nejprve objevila jako komorná princezny Vilemíny (Florence Marly) v dramatu Otakara Vávry podle románu Karla Čapka KRAKATIT (1948), matka údržbáře Jaroslava Kafky (hrál Jarmil Škrdlant) v PASTI (1950) Martina Friče a stávkující žena v dalším dramatu režiséra Martina Friče ZOCELENÍ (1950).

Během 50. let byla ještě krmičkou vepřů Zelenkovou v Gajerově USMĚVAVÉ ZEMI (1952), uklízečkou Sudovou ve Fričově komedii NECHTE TO NA MNĚ (1955), matkou Lojzka (Václav Tomšovský) v dalším Gajerově, tentokrát koprodukčním československo – německém snímku ROČNÍK 21 / JAHRGANG 21 (1957) a též babičkou Vašíka Dvořáka (Petr Rachner) v krátkometrážním osvětovém filmu DALEKO OD STROMU (1957) Bohumila Vošahlíka.

Ještě po odchodu na odpočinek se v 60. letech třikrát vrátila před filmovou kameru: korpulentní paní v komedii Miloše Makovce CHLAP JAK HORA (1960), paní správcová v ŽIVOTĚ BEZ KYTARY (1962) Jiřího Hanibala a úplně naposledy uklízečka v krátkém díle Studia FAMU a studenta Rudolfa Adlera DVANÁCTÉHO (1963).

Dalších téměř třicet let se už v české kinematografii nezjevila. Už od 20. let spolupracovala i s rozhlasem („Stará historie“ 1925) a opravdu ojediněle od 50. let i s televizí. Poprvé byla herečka krátce provdána jako Magda Steklová a později, po provdání za malíře Františka Malého (1900 – 1980), vystupovala jako Magda Kopřivová – Malá.

Zbytek života dožila Magda Kopřivová v naprostém soukromí, zapomenutí a ústraní. Proto dlouhá léta nebylo známo ani datum jejího úmrtí. Nakonec se zjistilo, že zemřela až 22. srpna 1992 v Praze (jako jedna z nejstarších žijících českých hereček) ve věku vysokých devadesáti šesti let. I se svou dvanáctipoložkovou filmografií patří dnes mezi řádné filmové herce a herečky.

Jaroslav "krib" Lopour