Jana Janěková

Herečka Jana Janěková, rozená Válková, pochází ze Zlína, její otec byl hudebníkem, hudbě se jako dirigent věnuje také její bratr Roman Válek. Rodinné zázemí přivedlo Janu Janěkovou k uměleckému směřování a na Státní konzervatoři v Praze vystudovala herectví (1976). Jejím prvním působištěm bylo Východočeské divadlo Pardubice (1976-1978), kde zaujala například v Shakespearově hře Sen noci svatojánské, poprvé se zde také setkala s muzikálem (Oklahoma), kterému se později věnovala aktivněji. Po krátkém angažmá v Hradci Králové získala na dva roky zázemí v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (1979-1981), kde opět dostala příležitost v klasickém repertoáru. Významné bylo její další působení v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (1980-1985). Na této scéně se již prosadila jako výrazná muzikálová herečka (Nejkrásnější válka, Bleděmodrý Petr), znovu ale vynikla i v činohře a za hlavní roli v představení Elektro, má lásko, získala Cenu Literárního fondu.

Na řadu dalších let spojila Jana Janěková své působení s Brnem; v letech 1987-2005 byla oporou hereckého souboru Státního divadla v Brně (dnešní Národní divadlo). Z jejích početných jevištních vystoupení na této scéně vyniká poměrně časté setkávání s pracemi W. Shakespeara (Mnoho povyku pro nic, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Hamlet), příležitosti ale dostávala i v kusech dalších klasických autorů, stejně tak i v moderně. Za své výkony byla několikrát oceněna v diváckých anketách. Počátkem devadesátých let rozšířila Janěková své působení o pedagogickou činnost; od roku 1991 externě přednášela techniku jevištní mluvy na brněnské JAMU, v roce 1996 byla jmenována docentkou a na plný úvazek se stala pedagožkou v oboru muzikálového herectví. V posledních letech se Jana Janěková věnuje také divadelní režii, ve svých projektech se soustřeďuje na propojení činohry a hudebních složek. Realizovala několik zajímavých projektů v Brně, mimo jiné ve studiu Marta, studentské scéně JAMU.

Ještě jako studentka konzervatoře začala Jana Janěková točit na Barrandově, nevelké dívčí role odehrála ve filmech VELIKONOČNÍ DOVOLENÁ (1971) nebo POSLEDNÍ PLES NA ROŽNOVSKÉ PLOVÁRNĚ (1974). Její poměrně nepočetná filmografie z dalších let je důsledkem jejích mimopražských divadelních angažmá, což je případ i mnohých jiných herců. Výraznější příležitost dostala jako číšnice v kriminálním filmu SMRT STOPAŘEK (1979), na filmovém plátně pak ztvárňovala menší role manželek a matek, v době svého působení v Ostravě se objevovala v inscenacích tamního televizního studia, totéž se týká brněnské televize po jejím přechodu do zdejšího Státního divadla v roce 1987. Menší, ale zapamatovatelnou roli dostala v seriálu MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ (1984), v pozdějších letech se uplatnila v seriálových projektech brněnského televizního studia (DETEKTIV MARTIN TOMSA, 1996; ČETNICKÉ HUMORESKY, 1997).

Vysokou, i když diskutabilní popularitu přinesl Janě Janěkové sitcomový seriál NOVÁCI (1995-1996) z produkce televize Nova. Později hrála v dalších seriálech komerčních televizí (LETIŠTĚ, 2006; SVĚTLA PASÁŽE, 2007), po dlouhých letech se také dočkala výrazné filmové role, a sice psycholožky Hany ve filmu HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY (2006).

Jana Janěková má tři dcery; nejstarší dcera Jana Janěková (*1978) pochází ze vztahu s předčasně zemřelým hercem Petrem Svojtkou (1946-1982), dvojčata Markétu a Adélu má z dalšího vztahu. Všechny tři děti se v různých oborech daly taktéž na uměleckou dráhu.

Pavel "argenson" Vlach