Věra Gabrielová

Věra Gabrielová

Osobnostcsfd.cz

Herečka

21. ledna, 1919, Praha, Československo

12. prosince, 2002, Praha, Praha, Hlavní město Praha, Česko

58%
Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herečka

1953

Večery s Jindřichem Plachtou

Film - Dokumentární


1938

Škola základ života

Film - Komedie

Soud boží

Film - Drama


1932

Před maturitou

Film - Drama

Životopis

Věra Gabrielová se narodila 21. ledna 1919 v pražských Strašnicích jako druhá dcera inženýra státních drah Václava Gabriela a Emilie Sandholcové – Gabrielové. V deseti letech jí zemřel otec, vystudovala strašnickou obecnou pětiletku (1925 – 1930), pražskou Státní reálku (1930 – 1935) a po prvních velkých zkušenostech s filmem svůj zájem o fotografii přenesla na fotografické oddělení Státní grafické školy (1935 – 1938).

Ještě za studií se věnovala filmování, hrála v divadelních studentských souborech („Kruh lásky“) a pracovala jako modelka v Ateliéru OKO a fotografovi Janu Lukasovi. Stala se členkou skupiny české avantgardy Sedm v říjnu 1939 s níž své fotografie vystavila v Topičově salonu. V říjnu 1940 se vdala za architekta, malíře a návrháře Jaroslava Fragnera (1898 – 1967), načas opustila fotografování, fotila pouze rodinu a pro známé, věnovala se rodině a soukromému životu, jen ojediněle spolupracovala s manželem jako asistentka na jeho projektech.

S mužem, po sňatku vystupovala jako Věra Fragnerová či Věra Gabrielová – Fragnerová, měla tři syny: Jaroslava Fragnera ml. (1941 – 1989), architekta Tomáše Fragnera (*1942) a historika architektury Benjamina Fragnera (*1945). A bratry Jaroslava Fragnera byl lékař a spisovatel Benjamin Fragner – Klička (1897 – 1943) a spisovatel Richard Fragner – Broj (1893 – 1954).

S nemocným synem Jaroslavem vystudovala ve Štěpánské ulici Střední školu pro pracující (1956 až 1959). A ještě jednou se stala profesionální reportážní fotografkou pro týdeník „Květy“ (1959 – 1961). Poté si na pedagogické škole udělala kurz pro vzdělávání učitelů národních škol a získala možnost vyučování na všeobecně vzdělávacích školách (1961).

Dále Věra Gabrielová pracovala v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského (1961 – 1962), jako technická pracovnice ve Zbožíznaleckém ústavu (1963 až 1970) a až do odchodu na odpočinek (1973) jako asistentka ve Výzkumném ústavu pedagogickém (1970 – 1972). Po smrti manžela již s fotografováním nadobro skončila.

Ještě jako třináctiletou studentku tercie si jí v konkurzu vybrali režiséři Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann a producent Julius Schmitt pro roli (aby úlohu Věra získala, předstírala, že je o tři roky starší) sextánky Marty, přítelkyně nezodpovědného studenta Jana Šimona (Antonín Novotný) v dramatu PŘED MATURITOU (1932). Zatímco ostatní vybraní studenti (Antonín a Vladimír Novotní, Miroslav Svoboda, Vladimír Čech, František Čáp, Jiří Vondrovič, Bohumil Šmída, Elmar Klos, František Sádek, František Filipovský, Eduard Hofman, Helena Bušová i Anna Gabrielová) díky této zkušenosti později získali práci v české kinematografii, ona díky tomu lásku a zájem o fotografii.

Vedle začátečníků se výrazně zjevili profesionální herci Jindřich Plachta, František Smolík, Gustav Hilmar, Bedřich Vrbský i Bohdan Lachman. Tento film jí v podstatě provázel po celý život. Její záběry z tohoto snímku se objevily např. ve střihovém filmu VEČERY S JINDŘICHEM PLACHTOU (1953) a sama se účastnila řady setkání herců – kolegů ze 60. a 70. let.

O šest let později se účastnila dalšího filmového konkurzu a dostala další titulní dívčí úlohu septimánky Máni Hájkové v komedii režiséra Martina Friče ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! (1938) podle stejnojmenné divadelní hry a humoristického románu Jaroslava Žáka (opět se zde Věra Gabrielová setkala v partnerství s Antonínem Novotným).

A svojí třetí a zároveň úplně poslední hlavní dívčí roli si zahrála následně: byla dcerou sedláka a hostinského Petra Vávry (František Kreuzmann) a jeho ženy Terezky (Světla Svozilová) Lidušky Vávrové v dramatu SOUD BOŽÍ (1938) Jiřího Slavíčka. Toto filmové dílo bylo natočeno na námět divadelní hry Jiřího Hory „Bártova pomsta“. Dalších šedesát čtyři let se již Věra Gabrielová před filmové kamery nevrátila.

Od 70. let dál pečovala o nemocného syna Jaroslava, starala se o svojí zahradu, žila střídavě na Malé Straně a nebo na letním domě v Řevnicích a nakonec dožila v ústraní. Herečka a fotografka Věra Gabrielová zemřela již v zapomenutí 12. prosince 2002 v Praze ve věku vysokých třiaosmdesáti let. I když se objevila pouze ve třech dívčích filmových rolích, vždy to byly postavy hlavní a titulní, jimiž se již navždy zapsala do dějin české kinematografie začátku a konce 30. let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.