Věra Benšová

Věra Benšová se narodila 24. července 1929 v Praze do zcela umělecké rodiny významného českého architekta, urbanisty a pedagoga Adolfa Benše (1894 – 1982). Architektuře se věnovala i Věřina sestra Zora Benšová. Absolvovala gymnázium a už jako studentka navštěvovala recitační kroužek.

Roku 1952 absolvovala pražskou Taneční konzervatoř a nastoupila jako tanečnice do svého prvního angažmá, do ústeckého Krajského krušnohorského divadla (1953 – 1954). Poté tančila a hrála v Divadle satiry a estrády v Praze (1955 – 1957) a jevištní činnost ukončila v tanečním sboru Státního divadla v Karlíně, respektive Hudebního divadla Karlín (1957 – 1961).

Ještě za studií hrála na školní scéně DISK (1951). Na jevištích, kde mohla uplatnit svůj atraktivní zjev a postavu, černé husté vlasy a dobře zvládnutou taneční techniku, se objevila např. jako Nisa v pásmu „Amfiparnasso", Model Polka a Tanečnice v legendárním muzikálu Jiřího Brdečky a režiséra Oldřicha Lipského „Limonádový Joe" a nebo jako Přítelkyně v baletu Léo Delibese „Malá Fadetka" v choreografii Jiřího Blažka.

S muzikálem „Limonádový Joe" absolvovala i zájezdová představení po Čechách a po Moravě. Od účinkování v divadle, byť s pozicí tanečnice, již nebylo tak hodně daleko i do světa filmu a hereckým příležitostem.

Na sklonku svého oblastního působení se na plátně objevila v mladé epizodní úloze dělnice v politickém pamfletu režiséra K. M. Walló podle románu T. Svatopluka BOTOSTROJ (1954). Následující rok stvořila Benšová svoji největší a nejvýraznější filmovou úlohu, v níž si ji zapamatovali i diváci.

Ve filmu Karla Steklého STRAKONICKÝ DUDÁK (1955) podle báchorky J. K. Tyla byla princeznou Zulikou, dcerou orientálního krále Aleonorose (Karel Jičínský), která se dík očarovaným dudám zamiluje do českého dudáka Švandy (Josef Mixa). Zajímavostí je, že původně měla Věra Benšová vytvořit epizodu orientální tanečnice. Po schůzce s režisérem Steklým byla nakonec obsazena právě do role princezny Zuliky.

Další rok si Věra Benšová zopakovala epizodní roli dělnice ve volném pokračování BOTOSTROJE pod názvem NEVĚRA (1956), opět podle T. Svatopluka a v režii K. M. Wallóa. To byla její poslední čistě herecká příležitost.

Ovšem na filmovém plátně se ještě několikrát ke konci 50. let vracela, aby ve filmu tančila různá taneční čísla a představovala tanečnice. Tančila např. v pohádkách OBUŠKU, Z PYTLE VEN! (1955) Jaromíra Pleskota a PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (1959) Martina Friče. To bylo naposledy, co se Věra Benšová objevila na filmovém plátně. Její filmografie tedy zůstává plně ukotvena v 50. letech.

Během natáčení filmu BOTOSTROJ se seznámila s hercem Svatoplukem Matyášem (*1929), za kterého se v roce 1958 provdala a měla s ním dceru Alenu. Po provdání užívala dál své rodné jméno, ale několikrát byla uváděna i jako Věra Benšová – Matyášová nebo Věra Matyášová.

Po opuštění své umělecké kariéry v roce 1961 se Věra Benšová věnovala rodině a stala se do svého odchodu na penzi novinářkou – redaktorkou „Zemědělských novin" (1962 – 1985). Často pod zkratkami (vb), vb nebo V. B. řadu let publikovala rozličné články o divadle, kultuře, spisovatelích, malířích a o dalších význačných osobnostech, ale hlavně psala divadelní recenze (nezřídka i o ochotnickém divadle) a baletní kritiky.

V „Zemědělských novinách" vyšly mj. její články „Vysokomýtští ochotníci J. K. Tylovi" (1956), „Stisk ruky a dík" (1958), „Po čem šlapeš" (1968), „V zámku a podzámčí" (1969), „Půl století tvorby" (1981), „Signály malířova času" (1986) nebo „Cykly života a díla" (1990).

Navíc v letech 1975 – 1978 literárně zpracovala paměti a seznamy rolí, režií a filmů Ladislava Boháče do knihy „Tisíc a jeden život" (1981, 1987), kterou s Boháčem dokončili den před jeho smrtí. S tanečnicí Zorou Šemberovou spolupracovala na pamětech „Na šťastné planetě" (2008).

Po matce Olze Pivkové zdědila Benšová malý Pivkův zámek ve slovenské obci Jasenová. Zámek s manželem zrekonstruovala a stal se slovenskou národní kulturní památkou. Věra Benšová zemřela zapomenuta 10. července 2007 v Praze krátce před svými osmasedmdesátými narozeninami. Pohřbena je na jasenovském hřbitově.

Jaroslav "krib" Lopour