Herec
1958Film - Drama
1956
Film - Komedie, Válečný
Film - Krimi, Drama
1944
Film - Hudební, Komedie
1943
Film - Komedie, Krimi
1942
Film - Drama
Film - Drama, Akční
1941
Film - Psychologický, Drama, Historický
Film - Drama, Romantický
Film - Drama
1940
Film - Komedie
1939
Film - Komedie, Romantický
1938
Film - Komedie, Historický
1937
Film - Komedie
Film - Drama
1935
Film - Dobrodružný, Poetický, Drama, Historický
1934
Film - Komedie
1932
Film - Komedie
Film - Drama, Romantický
1931
Film - Hudební, Komedie
Aféra plukovníka Redla (německá verze)
Film - Drama
Film - Drama
1930
Film - Komedie
1929
Film - Dobrodružný, Válečný, Drama, Historický
Film - Krimi
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
Film - Drama
1928
Film - Krimi, Drama
1927
Film - Drama
Film - Drama, Romantický
1926
Film - Drama
Neděle československých filmových pracovníků
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film - Drama, Romantický
1925
Film - Komedie, Válečný
Film - Komedie
Film - Životopisný, Drama
Film - Komedie
1924
Film - Drama
Film - Komedie
Film - Drama, Romantický
1922
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie
1921
Film - Horor, Mysteriózní, Drama, Fantasy
Film - Drama
1919
Film - Drama, Romantický
Režisér
1934Film - Komedie
Film - Drama
V cizím revíru (rakouská verze)
Film - Drama
1921
Film - Drama
Film - Drama
1920
Film - Drama, Romantický
1919
Film - Drama
Film - Drama, Romantický
Film - Drama, Romantický
Vladimír Majer se narodil 21. února 1894 (některé prameny uvádějí chybně rok 1892) v Plzni. Jeho otec byl lékařem a zaníceným hudebníkem. Rovněž syna Vladimíra k hudbě vedl a zdědil po něm talent. Ve Vídni dokonce mladý Majer studoval u hudebního skladatele Františka Ondříčka (zároveň se věnoval boxu). Nakonec však v Plzni vystudoval obchodní akademii a nastoupil na dráhu bankovního úředníka. Po několika letech však odešel k divadlu a k filmu.
Za první světové války (kdy byl nejdříve válečným reportérem v rakouské armádě) ještě účinkoval v Plzni (1916 – 1918), odkud přešel do pražského Vinohradského divadla (1919 – 1942), kde setrval dlouhých dvacet dva let a vytvořil výrazné úlohy v českém i světovém repertoáru (na jevišti se představil například v partnerství s Jaroslavou Skorkovskou). Po náhlém uzavření Vinohradského divadla nacisty přešel Vladimír Majer do holešovické Uranie (1942 – 1944), kde pracoval jako herec a režisér prakticky až do uzavření všech divadel.
Majer byl dík své vyšší, statné postavě, neuvěřitelně stavěné hlavě a obličeji a zvláštnímu chraplavému hlubokému hlasu obsazován do nejrůznějších rolí padouchů, zlodějíčků a též rozličných rázných chlapů v konverzačních komediích a dramatech. Zejména obličej, zvláštní výraz v obličeji s jímavou mimikou a gesty ho do těchto rolí na divadelních prknech a ve filmech přímo předurčovaly. Majerovou první ženou byla herečka a operní pěvkyně Ferry Majerová (1894 – 19??; vlastním jménem Bedřiška Grossová), která hrála veliké role v manželových dvou filmech (PÍSEŇ LÁSKY a MAGDALENA).
S filmem se poprvé Majer setkal v roce 1919, tedy v naprostém filmovém historickém pravěku, kdy napsal námět, scénář, zahrál roli a režíroval melodrama PÍSEŇ LÁSKY. Jako scenárista a autor námětu se ještě podepsal u dvou oblíbených filmů, u kriminální komedie Václava Binovce se Suzanne Marwille v titulní úloze MARWILLE DETEKTIVEM (1922) a u zvukového koprodukčního melodramatu V CIZÍM REVÍRU (1934), který Majer zároveň režíroval.
Režisérsky debutoval v onen rok 1919 natočením tří snímků. Natočil již zmíněnou PÍSEŇ LÁSKY, melodrama TANEČNICE a drama DÁMA S RŮŽÍ. Všechny tři filmy se však nedochovaly. O rok později natočil svůj nejhodnotnější snímek MAGDALENA podle stejnojmenného románu Josefa Svatopluka Machara s Ferry Majerovou, Jaroslavem Vojtou a Karlem Lamačem v titulních postavách. O rok později natočením dramat NAD PROPASTÍ (1921) a MANŽELÉ PANÍ MILENY (1921) na třináct let svoji režisérskou kariéru ukončil (snímek MANŽELÉ PANÍ MILENY je dnes považován za tracený). Natáčel rovněž německé filmy v Praze a v Berlíně.
Ve zvukovém období se k režii neúspěšně vrátil ještě dvakrát. V roce 1934 natočil melodrama V CIZÍM REVÍRU s Oskarem Marionem, Františkem Šlégrem, Markétou Krausovou, Trudou Binarovou a také Vladimírem Pospíšilem – Bornem v hlavních rolích a podle německé frašky s Trudou Grosslichtovou, Bedřichem Veverkou, Františkem Kreuzmannem, Fandou Mrázkem, opět Trudou Binarovou, Čeňkem Šléglem a Oldřichem Novým bulvární komedii ROZPUSTILÁ NOC (1934). Oba filmy byly velmi lacině a amatérsky natočeny a neměli větší úspěch. Na německé verzi ROZPUSTILÉ NOCI (1935) se Majer už nepodílel (místo něho režírovali snímek Walter Kolm – Veltée, Jacob Fleck a Luise Fleck).
Jako herec byl ve filmovém herectví často obsazován (několikrát vystoupil i ve svých snímcích) do rolí různých padouchů, svůdníků, pánů z lepší společnosti či venkovanů v němých filmech NAD PROPASTÍ (Dr. Karel Vronský), NOC TŘÍKRÁLOVÁ (světák Jiří Marčan), DRVOŠTĚP (šéf penězokazecké bandy), DĚVČE Z PODSKALÍ (zedník Béďa), CHYŤTE HO! (vůdce lupičů), BÍLÝ RÁJ (hostinský Rezek), JOSEF KAJETÁN TYL (herec Krumlovský), JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (Jičínského sluha Vojtěch), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (plukovník Kraus von Zillergut), ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (dělník Kos), BABINSKÝ (pan domácí), BAHNO PRAHY (číšník Ferdinand), KVĚT ZE ŠUMAVY (divadelní ředitel), PANCÉŘOVÉ AUTO (policejní komisař), CHUDÁ HOLKA (státní zástupce), PASÁK HOLEK (Busch), HŘÍCHY LÁSKY (strážník v inscenaci „Liliom"), AFÉRA V GRANDHOTELU (důstojný muž), DŽUNGLE VELKOMĚSTA (MUC. Čížek), SVATÝ VÁCLAV (Tyr) a další.
Ve zvukovém období získal hereckých příležitostí již méně. Hrál šoféra Čedoku (PUDR A BENZIN), důstojníka v hotelu (AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA), bývalého milence (ZLATÉ PTÁČE), náčelníka lupičů (PENÍZE NEBO ŽIVOT), člena tlupy (ROZPUSTILÁ NOC), velitele pandurů (JÁNOŠÍK), Gejzu Fedeleše (HORDUBALOVÉ), zápasníka Pápěrku (DĚVČATA, NEDEJTE SE!), hostinského Mědínka (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH), netrpělivého krejčího Lásku (ŽIVOT JE KRÁSNÝ), koncertního podnikatele Houdka (RUKAVIČKA), stavebního dělníka a rváče Hnáta (VELKÁ PŘEHRADA) a rovněž přítele Pavla Čtrnáctého (Karel Höger) Dr. Viktorína (ČTRNÁCTÝ U STOLU).
Na stříbrném plátně vytvořil pouze tři významné úlohy. Kastelána Dudka vymýšlejícího si starou pověst o hrůzném prokletí obrazu dívky v modrém – komtesy Blanky z Blankenbergu (Lída Baarová) z důvodu, aby ho nikdo nekoupil, ve Vávrově komedii DÍVKA V MODRÉM (1939). Záludného a ctižádostivého Čechoameričana Ing. Johna Moura v dalším Vávrově snímku TURBINA (1941), který zničí rozvíjející kariéru mladé zpěvačky Tyndy Ullikové (opět Lída Baarová) ve snaze si ji vzít. A zlého kavárníka Jana Turbu, kterýžto neprávem obviní poctivého a čestného bývalého advokáta Josefa Kypra, dříve JUDr. Josefa Kiliána (Otomar Korbelář) v ADVOKÁTU CHUDÝCH (1941) Vladimíra Slavínského.
V červnu 1919 spoluzaložil odborovou organizaci filmových herců Sdružení československého filmového herectva, u které byl prvním předsedou (místopředsedou byl v té době Rudolf Deyl st.). Za německé okupace se Majer nešťastně zkompromitoval spoluprací s nacisty. Poválečné vyšetřování mu kladlo za vinu, že byl členem aktivistické organizace Zelených hákových křížů, pronacisticky propagoval mezi svými kolegy ve Vinohradském divadle, též přijal za okupace role v německém propagandistickém filmu G. P. U. (1942) a v hudební komedii Miroslava Cikána HUDBOU ZA ŠTĚSTÍM / GLÜCK UNTERWEGS (1944). V prvním záporně hrál šéfa sovětské politické policie GPU pod jménem Wladimir Majer.
Ihned po okupaci byl propuštěn z divadla, do odvolání mu byla znemožněna herecká činnost a veřejné vystupování, dehonestován tiskem a vyšetřován Trestní komisí. Konkrétně mu byla udělena veřejná důtka a odsouzen k trestu vězení po dobu trvání tří měsíců. Většinu obvinění se nepodařilo prokázat. Po odvolání dosáhl v roce 1950 Majer změny rozsudku – pouze veřejné pokárání. To však bylo amnestováno. Mezitím se opět vrátil k úřednické profesi. Záhy mu však byl povolen návrat na divadelní prkna – nejprve režíroval („Ztracená posice" nebo „Setkání s mládím") a hrál (např. „Na dně", „Lidé, bděte", „Křest ohněm" apod.) v Městském oblastním divadle na Kladně (1947 – 1953).
Po odchodu z kladenské scény se nakonec vrátil na vinohradskou scénu, tehdy přejmenovanou na Armádní umělecké divadlo Praha. Ovšem na této scéně v roce 1954 již nemohl vystoupit. Během nastudování své první hry „Vzkříšení" na této scéně vážně onemocněl a již se na jeviště nevrátil.
Krátce před smrtí si ještě zahrál tři malé roličky ve svých třech jediných poválečných filmech. V naší znárodněné kinematografii představoval strážníka doprovázejícího zatčeného Josefa Švejka (Rudolf Hrušínský) v komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) režiséra Karla Steklého na motivy románu „Osudy dobrého vojáka Švejka" Jaroslava Haška, příslušníka SS na nákladním autě a kumpána kasaře Kosíka (František Kreuzmann) v Blumenfeldových detektivkách ZLATÝ PAVOUK (1956) a KASAŘI (1958).
Během své kariéry herec taktéž často vystupoval od 30. let až do své smrti v rozhlase (mj. ve hrách „Zmoudření dona Quijota", „Abraham Lincoln", „Magdalena Dobromila Rettigová", „Kremelský orloj", „Ďábel v Bostonu", „Vojenské historky Jana Mareše", „Dobrodružství Toma Sawyera" či „Jak basa přišla do nebe"). Herec, režisér a scenárista Vladimír Majer zemřel na následky těžkého astmatu 5. listopadu 1957 v pražské Nemocnici pod Petřínem ve věku šedesáti tří let.