Josef Medeotti-Boháč

Josef Medeotti – Boháč se narodil 27. února 1884 v Praze. Od roku 1903 působil v Německu jako herec, dvorní pěvec, zpěvák a režisér. Poté započal svojí aktivitu jako filmový režisér. Měl pracovat jako dokumentární filmový režisér ve Francii, Itálii a od roku 1922 i v Německu.

V Československu byl např. uveden jeho německý dokument, jenž se natáčel na Sumatře DAS LAND DER TAUSEND FREUDEN / ZEMĚ TISÍCE RADOSTÍ (1925). V polovině 20. let se navrátil do Prahy a poprvé zasáhnul do českého filmu, kde působil hlavně jako režisér a producent. Ovšem jeho režisérská práce nebyla nikterak valná, často sklízela opovržení kritiky a nezájem diváků.

Debutoval přepisem divadelní hry Josefa Štolby MOŘSKÁ PANNA (1926), jenž je dnes nedochován. Kritika upozorňovala, že je film natočen „německou technikou staršího data“. Režijní práce Josefa Medeotti – Boháče se vyznačovala diletantickou prací, uměleckou pokleslostí, neznalostí filmového řemesla a především až periferním vyzněním.

Řadil se mezi nejnižší umělecký a technický proud naší kinematografie (spolu s Karlem Špelinou, Oldřichem Kmínkem, V. Ch. Vladimírovem, Leo Martenem, Václavem Kubáskem, Ferry Seidlem, Rudolfem Měšťákem, Robertem Zdráhalem a dalšími). To mu ovšem nezabránilo, aby v Čechách druhé poloviny 20. let natočil sedm němých titulů.

Rok po svém českém debutu natočil podle pokleslého románku Viléma Neubauera tklivé melodrama SEXTÁNKA (1927) s Anitou Janovou, Janem W. Speergerem a s Josefem Rovenským. Melodramata a kosmopolitní snímky tvořil též následujícího roku, kdy uvedl koprodukční (Československo a Německo) film ZNÁMOSTI Z ULICE / STRASSENBEKANNTSCHAFTEN (1928) a dnes už ztracené drama podle románu Waltera Hauffa „Vražda primadony“ pod názvem OSUDNÉ NOCI (1928).

Poslední „němý“ rok 1929 byl pro Josefa Medeotti – Boháče, co se týče množství, nejúspěšnější. Postupně se mu podařilo natočit tři dramata. První film z roku 1929 se stal, bohužel pouze volbou námětu románu Jana Vrby, Medeotti – Boháčův umělecky nejúspěšnější film, ač byl stvořen dosti neobratně.

Jednalo se o vesnické drama BOŽÍ MLÝNY (1929), ve kterém postavu starého křivopřísežného sedláka Tomáše Záhoře sehrál herec Národního divadla Alexander Třebovský a kováře Drastila oblíbený zápasník Gustav Frištenský.

Dále pokračoval částečně dochovanou HANBOU (1929), kde se objevila i hvězda EROTIKONU – slovinská herečka Ita Rina, a se Suzanne Marwille v titulní roli KAMARÁDSKÉ MANŽELSTVÍ (1929). Ovšem i kopie tohoto snímku se až do dnešních dnů nedochovala.

Dva roky po nástupu zvuku v Čechách se i Josef Medeotti – Boháč zapojil do české zvukové tvorby. A tak natočil svůj první a zároveň poslední česky mluvený snímek, problematickou operetku DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (1932), která je dodnes velmi rozporuplně přijímána. Režisér si však tímto dílkem už nadobro uzavřel cestu k pravidelné režisérské práci.

Po šestileté přestávce se k režisérskému postu vrátil především, aby zde využil svojí znalost německého jazyka (prý uměl německy o hodně lépe než česky), když stvořil dnes už zapomenuté a po režijní stránce neškodné německé verze českých filmů PANENKA / ROBOT GIRL NR. 1 (1938) a BOŽÍ MLÝNY / DIE GOTTES MÜHLEN (1938), ve druhém jmenovaném se režisér opět po téměř deseti letech vrátil k námětu, který zpracoval v roce 1929.

Ani tyto německé verze (ve druhé z nich hlavní roli vytvořila Jiřina Štěpničková) se nepodařilo zachránit. Není ovšem bez zajímavosti, že z celkových deseti Medeotti – Boháčových českých filmových projektů je celá polovička považována za zcela ztracenou a ze zbylých pěti zůstal jeden dochován jen částečně. Souběžně s režisérskou kariérou působil taky jako producent.

Založil a v letech 1927 – 1935 vedl firmu Starfilm, která kromě jiných (TAKOVÝ JE ŽIVOT, NEVIŇÁTKA a OSADA MLADÝCH SNŮ) produkovala i část jeho filmů, krátce vedl firmu Medeotti – Boháč – Film (1932 – 1933) a nakonec byl společníkem ve filmové půjčovně švédských filmů Marsfilm (1941 – 1945). Josef Medeotti – Boháč zemřel v Praze roku 1945 ve věku jednašedesáti let. Neznáme ani den a měsíc úmrtí, ani zda zesnul před osvobozením či po.

Jaroslav "krib" Lopour