Miloš Hájek

Miloš Hájek se narodil 5. dubna 1908 v Tuřanech u Slaného. Jako dvacetiletý bez teoretických znalostí nastoupil na hereckou dráhu ke kočovným společnostem, např. F. Kosteleckého či Karla Rodena (1928 až 1935). Po této herecké „škole“ prošel Městským divadlem na Kladně (1935), olomouckým Českým divadlem (1936 – 1941) a pražským Nezávislým divadlem – Divadlem Nový život (1941 – 1945). Stal se ředitelem Divadla kolektivní tvorby v Praze (1945 – 1946), jež bývalo donedávna slavným Divadlem Vlasty Buriana.

Pro herectví se navrátil v pražském Divadle státního filmu (1948 – 1951) a hostoval též v Národním divadle v Praze (1947 – 1949, 1952). Nakonec zakotvil ve Státním divadle v Brně (1952 – 1979), kde setrval do odchodu na penzi. Postupem času se z něho stal charakterní herec, zvládnuvší všechny různé i složité charaktery z klasické i moderní činohry. Využíval svojí sošnou postavu, později silně zemitou a podsaditou, ostře řezanou výraznou tvář a v neposlední řadě i hlasový projev.

Zpočátku se objevoval mj. jako Basistov a Senátor („Kulový král“), Královský obřadník a Vojevůdce („Princezna pampeliška“), Rus Štěpán Ivanovič Korobkin („Revizor“), Wibbel („Vpád“), Táta Skořepa („Lidé, bděte!“), Agaton („Xantipa“), Senátor („Othello“), Kroužilka a Pan Franc („Lucerna“), Běhounek („Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec“) apod.

Dále hrál např. v inscenacích „Otcové a děti“ (Lékař), „Médea“ (Aigeus), „Ze života hmyzu“ (Vynálezce), „Srpnová neděle“ (Vach), „Herkules a Augiášův chlév“ (Poslanec), „Don Juan“ (Don Louis), „Ďábel a pánbůh“ (Velitel), „Optimistická tragédie“ (Kněz), „Vesel windsorské paničky“ (Berkdeber), „Sen noci svatojánské“ (Egeus), „Hadrián z Římsů“ (Světislav), „Komedie o umučení“ (Pilát), „Rembrandt neboli návrat syna marnotratného“ (Harmen), „Návštěva staré dámy“ (Učitel), „Náměstek“ (Luccani), „Cyrano z Bergeracu“ (Brissaille), „Oliver Cromwell“ (Doktor Beard), „Čínská zeď“ (Kolumbus), „Černá komedie“ (Plukovník), „Kat“ (Rytíř), „Platonov“ (Porfij), „Hodina H“ (Profesor), „Antonius a Kleopatra“ (Eufronius), „Romeo a Julie“ (Lékárník), „Dvanáct rozhněvaných mužů“ (Porotce č. 9) a nebo „Ruy Blas“ (Markýz).

Do českého filmu se nejvíce zapsal ve druhé polovině 40. let, když si jako člen Divadla státního filmu přetvořil necelých patnáct filmových postav. Byl poštovním revidentem Emilem Klečkou v Zemanově dramatu MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (1946), špionem Josefem Frýdem v PŘÍPADU Z – 8 (1948) Miroslava Cikána, obhájcem ve Slavíčkově DVAASEDMDESÁTCE (1948), stavařem Sezimou v DRAVCÍCH (1948) Jiřího Weisse, sedlákem Vidlákem v Kubáskově ŽIZNI (1949), dělníkem v komedii PAN NOVÁK (1949) Bořivoje Zemana, ředitelem Malomostecké cementárny v krimi DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949) Jiřího Slavíčka, úředníkem v Gajerově dramatu PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949) a pak i montérem v dramatu Vladimíra Slavínského DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (1949).

Na začátku 50. let ještě stihl Hájek býti magistrátním úředníkem v komedii PÁRA NAD HRNCEM (1950) Miroslava Cikána a lékařem v Hofbauerově komedii KARHANOVA PARTA (1950). Kvůli svému dalšímu brněnskému angažmá se na filmových plátnech odmlčel téměř plných dvacet let. Pak se navrátil, aby se ve své poslední filmové kreaci rozloučil s diváky.

Režisér Otakar Vávra mu nabídl menší, ale celkem výraznou roličku smilného a chlípného mydláře Jana Přerovského, jenž nejdříve touží po mladičké Lízl Alžbětě Sattlerové (Jaroslava Obermaierová), ale nakonec se s ostatními stane obětí čarodějnických procesů inkvizitora J. F. Bobliga (Vladimír Šmeral) v thrilleru KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969).

Pracoval taktéž pro brněnský rozhlas („Gazdina roba“, „Člověk, který nezemřel“, „Bitva“, „Bratrstvo“, „Amulet“, „Deset dnů, které otřásly světem“, „Mstitel“, „Pátrací skupina zasahuje“, „Jezero Ukereve“, „Zadívejte se na hvězdy“, „Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista“, „Pygmalión“, „Spolek mladých“ atd.) a televizní studia (např. PTÁČEK, SPOLUŽÁCI či STOPY ZLOČINU: ALIBI JAKO ŘEMEN). Miloš Hájek zemřel 9. září 1988 v Brně ve věku osmdesáti let. Zemřel téměř dvacet let po své poslední filmové úloze. Herectví se věnovali i jeho synové Marius René Hájek a Miloš Hájek ml.

Jaroslav "krib" Lopour