Zet Molas

Režisérka Zet Molas se narodila jako Zdena Holubová 18. března 1896 v Hradci Králové do rodiny železnického úředníka. Vyrůstala v Hradci a ve Vídni. Zájem o umění a umělecké sklony jí dostaly až ke studiu na UMPRUM v Praze u Otakara Španiela a po roce 1918 i na pařížské École des Beaux Arts. Své umělecké zájmy se pokoušela uplatnit jako autorka básní a toužila se věnovat i divadlu.

To pravé uplatnění pro sebe nalezla až v české kinematografii, kam se mohla dostat po sňatku s podnikatelem a majitelem velkoobchodu se dřevem Bohumilem (Gottliebem) Smolou (později bylo uváděno její původní jméno jako Zdena Smolová), který jí a její filmy dostatečně a finančně zabezpečil.

Pod manželovým finančním vedením natočila podle svého původního námětu a scénáře melodrama ZÁVĚŤ PODIVÍNOVA (1923). Snímek, jenž je dnes pokládán za ztracený, natočila režisérka bez a nebo s malou teoretickou a technickou zkušeností, přípravou a průpravou a hlavně s minimálními finančními prostředky. Titul prošel bez výrazného zájmu diváků a kritiky, Zet Molas se však stala historicky druhou českou režisérkou.

Po této zkušenosti Zet Molas odcestovala opět do Francie, kde měla připravovat film MADEMOISELLE DE MAUPIN, v němž si měla zahrát též hlavní úlohu. Měl vzniknout podle předlohy spisovatele Théophila Gautiera. Film se však nerealizoval a Molas se po zklamání vrátila zpět do Prahy.

V říjnu 1924 se stala redaktorkou časopisu „Český filmový svět“ do něhož přispívala svými teoretickými články a reportážemi. Pokoušela se dostat i mezi české moderní a avantgardní básníky a spisovatele. Na jaře 1925 se seznámila s básníkem Vítězslavem Nezvalem (1900 – 1958), který se do ní zamiloval.

Díky jejímu vlivu se Nezval začal zajímat blíže o film, přispíval do „Českého filmového světa“ filmovými kritikami, estetickými studiemi, básněmi (jedna dokonce začátečními písmeny veršů skládala jméno Zet Molas) a eseji, které jí připsal. S Molas připravovali i několik filmových libret a chtěli opět zrealizovat film MADEMOISELLE DE MAUPIN. Nic z toho se však nestalo a oba se v lednu 1926 rozešli.

Na tento krátký vztah později Nezval vzpomínal ve svých memoárech „Z mého života“ (1959). V roce 1927 měla být Molas dokonce angažována do Londýna pro anglický film, ovšem opět odjela do Francie. Po svém návratu za pomoci manžela založila výrobní firmu Molas – Film, v jejíž produkci sama podle námětu divadelní hry Ernsta Raupacha zrežírovala podle svého scénáře drama MLYNÁŘ A JEHO DÍTĚ (1928), ve kterém si zahrála i hlavní dívčí roli dcery mlynáře Rychnovského (Jan Svoboda) Marie.

Molas do tohoto filmu zakomponovala též avantgardní směry. Díky tomu je s režisérem Milošem Hajským brána jako jeden z prvních českých avantgardních filmových tvůrců, ač jejich působení nebylo tak silné. Molas – Film vyprodukoval ještě jeden snímek, detektivku PANCÉŘOVÉ AUTO (1929) režiséra Rolfa Randolfa, k němuž Molas napsala námět a scénář a opět v něm představovala hlavní ženskou úlohu unesené dcery bankéře Sama Hamiltona (hrál Hans Mierendorff) Bessy.

Byla to její druhá a zároveň poslední herecká filmová kreace. Po těchto zkušenostech se opět měla vydat na studijní cestu do Itálie, Německa a Francie. Po několikaletém odmlčení se do české kinematografie vrátila už ve zvukovém období, kdy pro režiséra Miroslava Cikána sama zpracovala scénář ke komedii LOJZIČKA (1936) podle stejnojmenné operety Járy Kohouta, Jiřího Baldy, Jiřího Slavíka a Jaroslava Jankovce.

Díky tomuto se opět dostala do filmového světa a mohla tak stvořit svůj poslední a zároveň nejvýznamnější snímek. Svůj scénář podle divadelní hry „Mimo proud“ Emila Synka natočila jako svůj třetí režisérský film pod názvem KAREL HYNEK MÁCHA (1937) s Ladislavem Boháčem v titulní úloze. Ač tento životopisný film natočila po delší přestávce, převod divadelní hry se režisérce Zet Molas podařil a stvořila kultivovaný kostýmní film, který se mohl zařadit k významným filmům 30. let.

Ovšem postupem času dílo zapadlo do zapomnění. Režisérka připravovala ještě několik scénářů (MILOSTNÁ MÁMENÍ, PANNA, PRINCEZNA PAMPELIŠKA), ty už však nerealizovala. Za německé okupace se i s manželem, v té době byl jednatel Českomoravského filmového ústředí, přihlásila k Němcům. I přesto ve filmování nepokračovala. Po válce byli oba odsunuti do Západního Německa (SRN), kde Zet Molas zemřela roku 1956 ve věku šedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour