Jaroslav Papoušek

Jaroslav Papoušek se narodil 12. dubna 1929 ve Velkém Bočkově na Podkarpatské Rusi. Do českého filmu se dostal velkou oklikou. Začínal jako ladič hudebních nástrojů, ale chtěl se stát malířem. Po několika pokusech se dostal na sochařské oddělení pražské AVU, kterou Jaroslav Papoušek absolvoval v roce 1957 u profesorů Karla Pokorného a Jana Laudy.

Následně pracoval jako sochař (ač to dnes zní nelichotivě, získal roku 1954 Uznání v soutěži na výzdobu Muzea Klementa Gottwalda a taktéž 3. cenu v soutěži na pomník Klementa Gottwalda), malíř a karikaturista (například ilustrace pro knihu Jaroslava Bočka „Znáte je z plátna“ 1959 či rozměrný reliéf ve vstupní hale administrativní budovy Vodních staveb v Praze 7). Uspořádal i několik výstav svých olejových obrazů (1980, 1987, 1989 – 1991), pak posmrtně.

Kromě těchto uměleckých oblastí se pokusil i o literární činnost, která ho paradoxně přivedla až k filmu. Roku 1963 vydal novelu „Černý Petr“, do níž vložil i řadu autobiografických prvků a námětů. Tato kniha zaujala režiséra Miloše Formana, jenž se rozhodl jí zfilmovat. Zároveň se Papoušek stal členem týmu Miloše Formana a Ivana Passera.

K filmu ČERNÝ PETR (1963) napsal s Formanem scénář. I dále pokračoval s prací na filmech Miloše Formana jako autor námětů a spoluscenárista u snímků LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1965) a HOŘÍ, MÁ PANENKO (1967), kde byl Papoušek zároveň i pomocným režisérem. Napsal námět a scénář i pro Passerovo INTIMNÍ OSVĚTLENÍ (1965).

Záhy však začal směřovat k vlastní režisérské tvorbě. Již faktem, že si úplně ke všem svým snímkům psal i náměty a scénáře, se stal nejvýraznějším českým tvůrcem vlastních autorských filmů 60. až 80. let. Zpočátku jeho filmy nesly silný nádech kritiky, satiry a společenské angažovanosti, která po začátku normalizace ustoupila.

Po vzoru Formana a Passera pracoval Papoušek často s neherci (např. Josef Šebánek, Milada Ježková, Ladislav Jakim, Josef Kolb a další) a svými scénáři a režiemi snímků z druhé poloviny 60. let se zařadil mezi tvůrce tzv. nové vlny 60. let. V 70. a 80. letech byl k režii připuštěn už jen ojediněle a s většími přestávkami.

Jaroslav Papoušek debutoval jako režisér snímkem ze sochařského prostředí NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚK (1968) s Hanou Brejchovou v titulní úloze. O rok později stvořil Jaroslav Papoušek svoje nejslavnější a nejznámější dílo, volnou trilogii ECCE HOMO HOMOLKA (1969), HOGO FOGO HOMOLKA (1970) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972).

Zamýšlen byl pouze jednorázový pohled na osudy a mezigenerační konflikty rodiny Homolků, prarodičů dědy a babi Máni (Josef Šebánek a Marie Motlová), rodičů manželů Ludvy a Heduš (František Husák a Helena Růžičková) a dětí dvojčat Péti i Máti (Petr a Matěj Formanovi). Úspěch u diváků vynutil další dvě pokračování, i když Papoušek neměl v lásce tzv. filmové „seriály“. Proto byl první díl natočen na klasické plátno, druhý díl širokoúhlý a třetí klasický barevný.

Ale během normalizace Papoušek uvedl v 70. letech do kin satirickou komedii TELEVIZE V BUBLICÍCH ANEB BUBLICE V TELEVIZI (1974) s Petrem Haničincem, dětskou komedii KONEČNĚ SI ROZUMÍME (1976) a komedii o problémech lásky ŽENA PRO TŘI MUŽE (1979).

O pět let později v 80. letech natočil už jen komedii CESTA KOLEM MÉ HLAVY (1984) a naposledy smutnou komedii o smolařském muži s krizí středního věku (František Husák) VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU (1985) podle divadelní hry Vlastimila Venclíka. Zbylých deset let svého života se již v české kinematografii k režisérské taktovce nevrátil. Na závěr své kariéry po roce 1989 ještě režíroval s Vlastimilem Venclíkem šestidílný seriál POMALÉ ŠÍPY (1993).

Ve svém filmu TELEVIZE V BUBLICÍCH ANEB BUBLICE V TELEVIZI se objevil v epizodě filmového režiséra. Účinkoval během 90. let v několika dokumentech a pořadech (př. ČERNÁ HODINKA S JAROSLAVEM PAPOUŠKEM). Papoušek obdržel za film HOŘÍ, MÁ PANENKO Peněžitou odměnu (1968) v rámci hodnocení produkce FSB za rok 1967, za NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚK Cenu SČSS (1969) a za HOGO FOGO HOMOLKA Cenu za scénář na IV. FČSF Plzeň (1971).

Dva jeho scénáře (LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY a HOŘÍ, MÁ PANENKO) byly zdramatizovány i pro divadlo. Režisér, scenárista, malíř, sochař a karikaturista Jaroslav Papoušek zemřel náhle na infarkt 17. srpna 1995 v Čimelicích ve věku šedesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour