Josef Bulík

Herec Josef Bulík celou svou uměleckou dráhu spojil s oblastními divadelními scénami, což se negativně projevilo na jeho participaci ve filmu. Bez herecké průpravy zahájil svou kariéru souběžně ve filmu i na divadle. V menší roli se objevil v dramatu ULOUPENÁ HRANICE (1947), v téže době nastoupil do Krajského oblastního divadla v Plzni (1948-1951), jeho další štací bylo Městské oblastní divadlo v Mladé Boleslavi (1951-1954).

V roce 1954 nastoupil Josef Bulík do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde pak strávil více než třicet let. Odehrál zde desítky převážně vedlejších rolí, své počátky absolvoval pod režijním vedením slavného režiséra Miroslava Macháčka (Žižka z Trocnova, Hoře z rozumu, Poprask na laguně). V průběhu padesátých a šedesátých let hrál střídal klasiku i modernu, hrál také v operetním žánru (Netopýr), velkou roli mu přinesla inscenace Tři sestry z roku 1957, další hlavní roli záletného ženicha Fadinarda hrál ve slavné frašce Slaměný klobouk (1961).

Z dalších hereckých vystoupení Josefa Bulíka připomeňme četné účinkování v Shakespearových hrách (Jak se vám líbí, Othello, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský), často hrál také v dramatickém odkazu Karla Čapka nebo hrách Voskovce a Wericha, zajímavé příležitosti mu nabídly i detektivní hry Agathy Christie (Past na myši, Deset malých černoušků), ze světové moderny připomeňme například Steinbeckovu hru O myších a lidech. Na jevišti Jihočeského divadla působil Josef Bulík jako host i po odchodu do penze, naposledy se objevil v Havlově hře Odcházení (2008). Kromě budějovického divadla účinkoval Josef Bulík také na legendární scéně s otáčivým hledištěm v v Českém Krumlově.

Spolupráce s filmem se u Josefa Bulíka omezila na několik málo filmů, které se natáčely v jižních Čechách a účast herců z budějovického divadla tedy byla logická. Bulík tak hrál například přednostu stanice v komedii KAM ČERT NEMŮŽE (1959), redaktora v satiře BÍLÁ PANÍ (1965) nebo uhlíře v historické veselohře SVATBY PANA VOKA (1970). Znovu si pak filmaři vzpomněli na Josefa Bulíka až po čtvrt století, kdy se v malé roli objevil v dramatu JE TŘEBA ZABÍT SEKALA (1997; film se opět natáčel v jižních Čechách).

Kromě divadla se Josef Bulík věnoval práci v rozhlase a od počátku padesátých let účinkoval v řadě různých formátů rozhlasových pořadů pořízených ve studiu v Českých Budějovicích. V roce 1996 obdržel Josef Bulík od Herecké asociace cenu Senior Prix.

Pavel "argenson" Vlach