Milan Hlavín

Milan Hlavín se s herectvím poprvé setkal ještě před válkou – jeho jméno se objevuje u role sluhy Mikuláše ve hře „Zkrocení zlé ženy“ z roku 1938 ve Státním divadle v Brně. I přes svůj velmi brzký odchod stihl Milan Hlavín projít řadou divadel. Po válce režíroval dva roky v Opavě (1946–1947). Poté prošel Táborem a Ostravou a na chvíli zakotvil v Divadle J.K. Tyla v Plzni (1949–1952). Poté šel do divadla v Mladé Boleslavi, kde zůstal pět let (1952–1957) a opět se na chvíli vrátil k režírování.

Poté přišlo Kraské divadlo pracujících Most (1958–1959), Nový Jičín (1959–1960). Pak byl rok v Českém Těšíně, ale už v roce 1961 opět mění svoje stanoviště, tentokrát do Uherského Hradiště. Nakonec se v roce 1966 stává členem Státního divadla v Brně, kde hrál ještě před válkou. V režii Stanislava Fišera (II) ve hře „Dáma na kolejích“ naplno využil svoje zpěvoherní schopnosti. Ve stejné době hrál i v Divadle bratří Mrštíků, Loutkovém divadle Radost a později i ve Večerním Brně.

Co se týče filmu, Milan Hlavín se objevil několikrát v menších rolích. V Karhanově partě hrál jednoho z nemocných a ve filmu Klíč jednoho z německých katů. V obou případech se jednalo o velmi malé role. Jeho úplně poslední role byl vězeň Josef Anderle ve filmu Noc oranžových ohňů.

Costan "throwaway" Grigorij