Vladimír Vlček

Vladimír Vlček se narodil 27. ledna 1919 ve Vsetíně. Oba jeho rodiče byli učitelé. Vyrůstal v Huslenkách na Vsetínsku. Roku 1937 odmaturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Už jako student za zajímal o film, měl dokonce roku 1936 navštívit Sovětský svaz a setkat se studenty filmových a divadelních škol. Během protektorátu započal s aktivní filmařskou prací.

Byl například asistentem režie (spolu Františkem Miličem) u melodramatu režiséra Františka Čápa PRELUDIUM (1941) podle staršího původního námětu již zemřelého Josefa Rovenského. Během nacistické okupace byl nucen pracovat i pro německé filmaře v Praze a v Hamburku, např. pro Helmuta Käutnera (ROMANZE IN MOLL či GROßE FREIHEIT NR. 7).

Na sklonku války napsal Vlček s Janem Drdou scénář podle námětu Ladislava Kháse pro další projekt režiséra Františka Čápa Z RŮŽE KVÍTEK (1945). Snímek byl roztočen za protektorátu, avšak nikdy už nebyl dokončen (i když v roce 1946 proběhla tiskem zpráva, že film bude dokončen, nestalo se tak). Po osvobození spolupracoval jako tlumočník a asistent sovětského režiséra Ilji Kopalina na dokumentu OSVOBOZENÉ ČESKOSLOVENSKO (1945).

Po navázání styků se sovětskými filmaři odešel studovat na filmovou školu VGIK v Moskvě a působil v Sovětském svazu i jako kulturní atašé. Na konci 40. let byl se sovětským tvůrcem Vasilijem Běljajevem autorem komentáře a spolurežisérem na novém barevném dokumentu NOVÉ ČESKOSLOVENSKO (1949), za něhož získali autoři sovětské státní vyznamenání.

Později jako člen filmové delegace, která roku 1953 navštívila Čínu, ještě režíroval podle svého námětu a scénáře dokument ČÍNSKÉ JARO (1953). Po návratu z Moskvy na začátku 50. let se Vladimír Vlček zapojil do Československého státního filmu jako režisér hraných filmů.

Jako student moskevské školy a jako zkušený pracovník s barevným materiálem Agfacolor (seznámil se s ním už za války u německých a ve druhé polovině 40. let u sovětských filmařů) natočil všechny své projekty barevně. Ke všem svým projektům si psal i technické a literární scénáře, ojediněle i náměty. Ovšem jeho snímky z první poloviny 50. let nesou neobyčejně silný nádech tendenčnosti, nevybíravé propagandy a socialistického realismu.

V oblasti hraného filmu debutoval tanečně hudební komedií ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE (1952). Tento optimistický film, na kterém se autorsky podílel Pavel Kohout a Božena Šochová, se snažil ukázat jak folklór a lidové tance pomáhají za pomoci ČSM k „novému budování země a bojují za lepší svět a za mír“.

Za rok následovalo drama o osudech rodiny kočovných artistů (hrál Jaroslav Vojta, Ladislav Pešek a Jaroslav Mareš, Alena Martinovská) KOMEDIANTI (1953) podle povídky „Bratr Žak“ Ivana Olbrachta.

V polovině 50. let režíroval Vladimír Vlček své dobově nejpoplatnější a politicky nejostudnější dílo RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM (1955) podle stejnojmenného románu prezidenta Antonína Zápotockého.

Následně zpracoval Vladimír Vlček román Jarmily Glazarové ADVENT (1956), jenž se odehrává v jeho rodných Beskydech. Tento film se syrovým příběhem se stal umělecky nejvýraznější a jistě vrcholnou položkou ve Vlčkově filmografii.

Režisérskou kariéru ukončil už 1957 československo – francouzským koprodukčním snímkem V PROUDECH (1957), jež se stal prvním českým širokoúhlým barevným dílem. Dále se už v českém filmu neuplatnil. I když je většina jeho děl z politických důvodů podprůměrná, nelze mu upřít práce s barvou – všech jeho šest českých filmů z 50. let bylo barevných (jeden dokonce první český širokoúhlý), což je ojedinělé.

Jeho první ženou byla krátce herečka Jana Dítětová (1926 – 1991). Vlček získal za dokument NOVÉ ČESKOSLOVENSKO (1949) Stalinovu cenu II. stupně (1951) za rok 1950 a za svůj první hraný film ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE (1952) československou Státní cenu I. stupně (1953) za rok 1953.

Jako představitel nejtěžších politických děl paradoxně po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval do Francie. Jeho další osudy nejsou zcela jasné. Měl vytvořit několik reklamních filmů ve Francii, v Itálii, v Číně a v Japonsku.

V Japonsku snad natočil i film KDYŽ KVETOU SAKURY. Měl se potřetí oženit s japonskou herečkou a jeho čtvrtou manželkou se stala Rosemary Bauer. Vladimír Vlček zemřel náhle 22. listopadu 1977 ve Velké Británii ve věku padesáti osmi let. Jeho žena ho nechala pohřbít v Grünwaldu u západoněmeckého Mnichova.

Jaroslav "krib" Lopour