Herec, scénárista a režisér Václav Wasserman, vlastním jménem Václav Vodička se narodil 19. února 1898 v Praze. Po třech letech studia na reálce vstoupil do učení k známé pražské firmě Švestka, u které pracoval i za 1. světové války. Roku 1917 se seznámil s oblíbenými komiky Emilem Arturem Longenem, Matějem Kudějem, Karlem Hašlerem a stal se členem kabaretu Rokoko (1918) a dalších kabaretů, kde působil do začátku 20. let. Umění se věnoval i jeho bratr, textař písní Fráňa Vodička (1894 – 1947).

Poprvé se s filmem setkal v roce 1919, kdy překládal a psal titulky k zahraničním filmům. Později se stal střihačem. Ke scénáristické práci ho přivedl režisér a herec Karel Lamač, který se stal jeho spolupracovníkem, a spolu s Anny Ondrákovou a Ottou Hellerem vytvořili legendární „Silnou čtyřku českého filmu“. Kde Wasserman, s Lamačem, psal scénáře, Ondráková a Lamač hráli hlavní role a Heller stál za kamerou. Celá čtyřka pak působila i v zahraničí. Hodně často spolupracoval i s Josefem Rovenským (dlouho také anonymně).

Wasserman se nejvíce ve scénáristické práci uplatnil ve třicátých a čtyřicátých letech. V té době spolupracoval ročně na téměř polovině filmů, které byly natočeny. Při scénáristické práci velmi rád používal pseudonymy (Formen, Václav Šolín, Alois Barva, Marie Svobodová). Jeho doménou byly komedie, které se dodnes těší velké pozornosti diváků (C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, ON A JEHO SESTRA, TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, HEJ – RUP, ŠVADLENKA, TŘI VEJCE DO SKLA, DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ, ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA, U POKLADNY STÁL, HOTEL MODRÁ HVĚZDA, BARON PRÁŠIL, KATAKOMBY, PŘEDNOSTA STANICE, Z ČESKÝCH MLÝNŮ, PROVDÁM SVOU ŽENU, NEJLEPŠÍ ČLOVĚK a další).

Skvěle však dokázal převést do filmového scénáře i adaptace klasických děl české literatury (podle románu Viléma Mrštíka zpracoval POHÁDKU MÁJE, POHORSKOU VESNICI podle Boženy Němcové, podle románu Ignáta Herrmanna napsal drama U SNĚDENÉHO KRÁMU – scénář dokonce konzultoval s ještě žijícím autorem předlohy, podle divadelní hry Aloise Jiráska zpracoval LUCERNU a adaptoval i legendární román BABIČKA Boženy Němcové). Po druhé světové válce už svoji scénáristickou práci úplně omezil. Ale i tak byl jedním z nejvýznamnějších a nejplodnějších českých scénáristů.

Významná, ale už menší míře, je i jeho práce režisérská. Jako režisér debutoval fejetonem Jana Nerudy KAM S NÍM? (1922). Po několikaleté přestávce se k režírování vrátil v roce 1936, kdy opět zfilmoval Nerudův námět TRHANI. O rok později pak zfilmoval drama LIDÉ POD HORAMI (1937) a o rok nato zfilmoval další drama BOŽÍ MLÝNY. Za okupace se na režisérskou židli vrátil, když zfilmoval drama SOBOTA (1944). Po válce natočil okupační drama NADLIDÉ (1946), veselohru TŘI KAMARÁDI (1947), slovenskou komedii ČERTOVA STENA (1948) a komunistickou agitku PLAVECKÝ MARIÁŠ (1952) s Jaroslavem Marvanem, Emanem Fialou a Jiřím Plachým v hlavních rolích. S Ivo Novákem pak v roce 1954 ukončil svoji režisérskou kariéru komedií NEJLEPŠÍ ČLOVĚK s Vlastou Burianem v titulní úloze. Později byl u studentských filmů FAMU jako pedagogický vedoucí pro režii (SOUSTO, GENERÁL aj.).

Zatímco v 50. letech jeho scénáristická a režisérská práce končila, o to víc se začala jeho svérázná postavička objevovat v malých rolích (s hraním měl zkušenosti už z 20. a 30. let) vězeň (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), vzduchoplavec Louis Goddard (DĚDEČEK AUTOMOBIL), učenec v knihovně (KRÁL KRÁLŮ), generál (KDYBY TISÍC KLARINETŮ), profesor (DVA Z ONOHO SVĚTA, ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE), admirál (UKRADENÁ VZDUCHOLOĎ), svatebčan (FANTOM MORRISVILLU) a další.

Wasserman od druhé poloviny 50 let působil jako oblíbený pedagog na pražské FAMU. Časopisecky (Film a doba, Kino) a knižně publikoval svá cenná svědectví a vzpomínky z historie českého filmu, např. „Václav Wasserman vypráví o starých českých filmařích“ (1958). Získal Vyznamenání Za vynikající práci (1955) a Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1963). Scenárista, režisér, herec, pedagog, publicista a průkopník české kinematografie Václav Wasserman zemřel 28. ledna 1967 v Praze v nedožitých 69 let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře