Marina Daunia

Jednou z krátkodobých hvězdiček italského filmu byla také Marina Di Leo. Tato herečka, která se ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století objevila v jedenácti filmech, byla známá pod jménem Marina Daunia, někdy také užívala jméno Marina D'Aunia. Hrála zejména v „béčkových“ filmech, jako byly erotické komedie či horory.

Debutem byla role Marie ve filmu VINELLA E DON PEZZOTTA (1976). V této době bylo natočeno několik snímků s nacistickou tématikou, kde byla erotika jednou z hlavních náplní, Výjimkou není ani film CASA PRIVATA PER LE SS (1977), kde se vyškolená skupina krásných prostitutek, snaží odhalit spiknutí proti samotnému Führerovi. Marina se zde objevuje jako Frau Inge. Film s podobnou tématikou, kde se snaží nacisté léčit homosexuály přítomností a tancem nahých žen je snímek KZ9 – LAGER DI STERMINIO (1977), kde si Marina zahrála židovskou vězenkyni.

Roku 1978 měla Marina svou roli v erotické komedii PROIBITO EROTICO. Roku 1978 jsou ještě spolu s Marinou, Lilli Carati, Ines Pellegrini a Dirce Furani čtveřicí žen, které během útěku z vězení berou jako rukojmí autobus plný mladých žen, tenisových hráček (z nichž jednu hraje Češka, Zora Kerová). Rukojmí, pak podstoupila různé formy fyzického a sexuálního zneužívání v různých stupních nahoty. Film Giovanniho Brusadoriho se jmenuje LE EVASE – STORIE DI SESSO E DI VIOLENZE.

V sexuální komedii INCONTRI MOLTO RAVVICINATI DEL QUATRO TIPO, v roce 1978, hrála v roli Maddaleny jednu ze tří studentek (María Baxa a Mónica Zanchi byly zbylé dvě). V menší roli prostituky, pak hrála v hororu UN OMBRA NELL´ OMBRA (1979). Naposledy se divákům představila roku 1980 ve snímku FEBBRE A 40!.

Po odchodu ze světa filmu se Marina začala věnovat parapsychologii a začala psát knihu na toto téma. Její nepublikovaný příběh se také stal podnětem, pro scénář melodramatického příběhu s klasickým klišé sporu matka-dcera. Tím, byl inspirován Alberto Lattuada při natáčení filmu LA CICALA (1980).

Petr "Hennes" Hennebichler