Robert Lamoureux

Francouzský herec, dramatik a režisér Robert Lamoureux pochází ze Saint-Mande (dnes součást Paříže). Jeho cesta k úspěchu vedla přes kabaretní formu vystupování; od mládí prezentoval v různých hudebních sálech a kabaretech své vlastní písně a humorné monology, k nimž si sám psal texty. Dnes bývá obecně považován za jednoho z průkopníků této formy sólového hereckého výstupu na jevišti. Přes bulvární divadlo vedla cesta Roberta Lamoureuxe do rozhlasu a nahrávacích studií a začal sklízet první úspěchy. Netrvalo dlouho a osobitého herce všestranného zaměření si povšiml i film.

Filmový debut absolvoval Lamoureux menší rolí v komedii KRÁL KAMELOTŮ (Le roi des camelots, 1951) režiséra André Berthomieu. Stejný režisér pak Lamoureuxe oslovil ještě víckrát, význam jeho rolí však zatím zůstával podružný. Nadčasový úspěch čekal Roberta Lamoureuxe v polovině padesátých let, kdy hrál hlavní roli ve dvou na sebe navazujících komediích OTEC, MATKA, SLUŽKA A JÁ (Papa, maman, la bonne et moi, 1954) a OTEC, MATKA, MOJE ŽENA A JÁ (Papa, maman, ma femme et moi, 1955). Jeho partnerkou v těchto filmech byla Nicole Courcel. Další věhlas a diváckou přízeň mu přinesla postava slavného zločince Arsène Lupina, kterou ztvárnil ve filmech DOBRODRUŽSTVÍ ARSÈNA LUPINA (Les aventures d'Arsène Lupin, 1957) a PODEPSÁN ARSÈNE LUPIN (Signe Arsène Lupin, 1958). Kromě komerčního úspěchu je na místě připomenout, že první ze jmenovaných filmů byl nominován na Zlatého medvěda za nejlepší film na mezinárodním festivalu v Berlíně. Kromě účasti v dalších komediích dostal Lamoureux i vážnější herecké příležitosti, například v rodinném dramatu LÁSKA JE HRA (L'amour est en jeu, 1957), kde vytvořil manželský pár s Annie Girardot.

Filmové herectví nepřinášelo Lamoureuxovi uspokojení a nadále se věnoval spíše divadlu, což vysvětluje letitou přestávku v jeho práci pro film – v šedesátých letech nenatočil ani jeden titul. Ještě před svým odmlčením se ale pokusil i o uplatnění v profesi filmového režiséra a na stříbrné plátno převedl jednu ze svých divadelních komedií LA BRUNE QUE VOILÀ (Tahle brunetka, 1960), kde si sám zahrál také hlavní roli po boku slavných žen francouzského filmu. Film byl provázen úspěchem u diváků, ale naopak zdrcující kritikou odborníků. Podobně dopadl jeho další režijní pokus ze stejného roku OKOUZLUJÍCÍ (Ravissante, 1960), kde opět ztvárnil titulní roli.

Velký návrat na stříbrné plátno – a to i v mezinárodním měřítku – čekal na Lamoureuxe v sedmdesátých letech s jeho autorskými komediemi o sedmé rotě. Dosud nevyčerpaný potenciál kombinace neslavné francouzské historie v době okupace a humoru vyústil v první film KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA? (Mais où est donc passée la septième compagnie?, 1973). Lamoreux byl nejen režisérem a autorem scénáře, ale zahrál si ve filmu také postavu plukovníka Blancheta. Návštěvnost v kinech dosahující bezmála čtyř miliónů diváků logicky vedla k pokračování, NÁVRAT SEDMÉ ROTY (On a retrouvé la septième compagnie, 1975). Konal se další úspěch a film znovu vylákal do kin více než tři a půl miliónu diváků. Do třetice se Lamoureux k tématu vrátil s filmem SEDMÁ ROTA ZA ÚPLŇKU (La septième compagnie au clair de lune, 1977). Tady se Lamoureux spokojil již jen s autorstvím scénáře a režií, jako herec se v této komedii neangažoval. Ve srovnání s předchozími filmy byl komerční úspěch výrazně nižší, nicméně s návštěvností dosahující více než 1.700.000 diváků se stal sedmým nejúspěšnějším titulem domácí výroby za rok 1977.

Přes mimořádný úspěch trojice komedií o sedmé rotě se Lamoureux nadále filmu příliš nevěnoval, protože jej stále více lákalo divadlo. Ve filmu, potažmo televizi se vyskytoval již jen výjimečně (pro televizní zpracování byly v osmdesátých letech adaptovány některé jeho hry). Stále ale psal divadelní hry, které uváděla přední pařížská divadla, například Théâtre Antoine, naposledy byla uváděna jeho starší hra Le Charlatan na scéně Théâtre du Palais-Royal v roce 2002. Ta se dočkala dvojího televizního zpracování, naposledy v roce 2005, pochopitelně s Lamoureuxovým scénářem.

Robert Lamoureux byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Simone Chailneau, s níž žil v letech 1942-1961 a měl s ní tři děti. Po rozvodu se pak podruhé oženil s herečkou Magali Vendeuil (1926-2009), která hrála v několika jeho filmech; měli spolu jedno dítě.

Pavel "argenson" Vlach