Jiřina Zemanová

Jiřina Zemanová se narodila 6. října 1922 v Praze. Soukromě studovala herectví u Rudolfa Deyla st. a první jevištní krůčky a zkušenosti získávala ve Studiu Divadla 5. května (1945) a též v Divadle Větrník (1946). Už jako profesionální herečka prošla zájezdovým Vesnickým divadlem (1947 – 1948, 1949 až 1956), krátce Městským oblastním divadlem Kolín (1948 – 1949) a klatovským Západočeským divadlem (1956 – 1963).

A střídavě jako host a člen činoherního sboru (už i také jako penzistka) působila na scéně činohry Národního divadla v Praze (1964 – 1974, 1980 – 1983), kde poprvé hostovala už v roce 1955, ale naposledy se v něm zjevila s největší pravděpodobností až v letech 2001 – 2003. Na divadelních pódiích jako klasická charakterní herečka získávala menší a též titulní a velké kreace.

Předvedla se mj. v inscenacích a hrách „Ženitba“ (Agafja Tichonovna), „Drahá Marto“ (Miriam), „Šest zamilovaných“ (Lena), „Pražský flamendr“ (Apolenka), „Hádajú sa o rozumné“ (Růžena), „Lakomec“ (Eliška a Panna Klaudýnka), „Vojnarka“ (Bětka), „Lesní panna“ (Terezka), „Škola manželů“ (Isabella), „Strakonický dudák“ (Dorotka a Kordula), „Paličova dcera“ (Rozárka), „Bílá nemoc“ (Novinářka), „Veselé windsorské paničky“ (Janek), „Poslední muž“ (Helenka), „Noc na Karlštejně“ (Alena), „Dobrý voják Švejk“ (Paní Müllerová), „Třetí přání“ (Maminka), „Lucerna“ (Klásková), „Dalskabáty, hříšná ves“ (Marjánka), „Sen noci svatojánské“ (Hermie), „Gazdina roba“ (Maryša), „Hrátky s čertem“ (Káča) i „Othello“ (Emilie).

Na scéně Národního divadla se předvedla jako Maškara („Konec masopustu“), Filipka („Tartuffe“), Neteř („Na pravici Boha otce“), Františka Bušková („Naši furianti“), Paní mistrová krejčová („Třetí zvonění“), Hrdličková („Maryša“) a nebo jako Saša („Letní hosté“).

K filmu se poprvé dostala po svém definitivním návratu do Prahy, po ojedinělých prvních zkušenostech z 60. let se už jako penzistka naplno zapojila do českého filmu 70. a 80. let jako herečka četných epizodek a maličkých roliček (roku 1978 se př. objevila v pěti filmech). V polovině 60. let byla prodavačkou novin v Novákových povídkových BUBNECH (1964) a ještě telefonistkou v kriminálce 5 MILIONŮ SVĚDKŮ (1965) režisérky Evy Sadkové.

Od první poloviny 70. let tedy byla vězeňkyní v dlouhé vězeňské chodbě (KLÍČ), vévodkyní (TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE), svatebčankou (SLEČNA GOLEM), květinářkou (PŮLNOČNÍ KOLONA a ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL), venkovskou ženou (TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY), také ženou s psíkem (HROCH), učitelkou (ANNA, SESTRA JANY), Bouzovou (TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI), plačící ženou na Staroměstském náměstí (OSVOBOZENÍ PRAHY), pacientkou (DEN PRO MOU LÁSKU), ještě pracující jeptiškou sestrou Patricií (VŠICHNI PROTI VŠEM), starou drbnou (HOP – A JE TU LIDOOP) a i starší ženou s chocholem (ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA).

Léta 1978 – 1979 doplnila z celkových dvaceti dvou rolí ze 70. let osmi postavami v titulech HROZBA (členka operačního týmu), SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH – první povídka INSTRUKCE (cestující ve vlaku), SKANDÁL V GRI – GRI BARU (sousedka), BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (sousedka Kautská), JÁ JSEM STĚNA SMRTI (žena s taškou), ČAS PRACUJE PRO VRAHA (nájemnice), KONCERT NA KONCI LÉTA (host) a HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (svatebčanka).

80. léta vyplnila před svým konečným odchodem do soukromí už jen šesti úkoly ve snímcích JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA (vrátná), TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK (šatnářka), KOUZELNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (řádová sestra), POSLEDNÍ VLAK (žena v okně) a KOUZELNÍKŮV NÁVRAT (tkadlena).

Naposledy si zahrála sekretářku Ing. Karola Tomčányho (Vladimír Durdík ml.) v černé komedii JAKO JED (1985) Víta Olmera. Ve svých hereckých aktivitách neopomněla ani na televizi (ÚTĚK ZE ŽIVOTA, VĚTRNÁ SETBA apod.), dabing, rozhlas a audio nosiče („Naši furianti“ atd.).

Po více jak deseti letech prodlených v soukromí na odpočinku se veřejnosti připomněla při obdržení Ceny Senior Prix (1997) od Nadace Život umělce. Herečka Jiřina Zemanová zemřela v naprostém zapomenutí (a pětadvacet let po své poslední filmové příležitosti) až 14. srpna 2009 v Praze ve věku nedožitých a vysokých osmdesáti sedmi let.

Jaroslav "krib" Lopour