Italský režisér Domenico Paolella proslul především v šedesátých letech celou řadou filmů různých odnoží dobrodružného žánru, jeho aktivity měly ale širší záběr již v období před druhou světovou válkou. Pocházel z města Foggia v jižní Itálii a do širšího povědomí pronikl jako nadaný student v soutěži Littoriali della cultura e dell′arte, jejímž prostřednictvím italská fašistická strana odměňovala nadějné mladé adepty různých oborů. Domenico Paolella v této soutěži v letech 1935-1937 zvítězil v sekci experimentálních filmů a to jej přivedlo do světa kinematografie, jako asistent režie se podílel na mezinárodně úspěšném filmu PÁD KARTÁGA (Scipione l′africano, 1937).

Koncem třicátých let začal Paolella točit dokumenty, v roce 1940 realizoval svůj celovečerní debut v dramatickém žánru a se solidním hereckým obsazením (GLI ULTIMI DELLA STRADA, 1940), pak se ale znovu věnoval dokumentům. Během druhé světové války působil jako válečný zpravodaj na východní frontě, po návratu byl angažován pro tvorbu filmových týdeníků. Z jeho následné dokumentární práce vyniká krátký film TRAGÉDIE ETNY (La tragedia dell′Etna, 1951), který v sekci dokumentů na filmovém festivalu v Cannes získal první cenu.

Výhradně celovečerním filmům se začal věnovat až počátkem padesátých let, nejprve to byly komedie a hlavně hudební filmy (PÍSNĚ, PÍSNĚ, PÍSNĚ – Canzoni, canzoni, canzoni, 1952; VELKÉ VARIETÉ – Gran varietà, 1955). Přes několik filmů s pirátskou tématikou (POSTRACH MOŘÍ – Il terrore dei mari, 1961) přešel Domenico Paolella počátkem šedesátých let k tehdy populárnímu žánru sandálu a meče, tj. mytologickým příběhům z antického Říma. Nijak zvlášť hodnotné filmy tohoto typu se v Itálii v té době točily v řádu desítek každý rok a ani ty Paolellovy nevybočovaly z průměru, za všechny jmenujme alespoň titul HERKULES PROTI BABYLÓNSKÝM TYRANŮM (Ercole contro i tiranni di Babilonia, 1964). Mezitím znovu točil filmy dobrodružné, dva například realizoval se začínající francouzskou herečkou Michèle Mercier, později slavnou z Angeliky.

S postupným poklesem zájmu o žánr sandálu a meče se Paolella – stejně jako jiní – přeorientoval v polovině šedesátých let na další tehdy oblíbené žánry, špionážní filmy a westerny. Z této odnože jeho tvorby připomeňme rakousko-italský špionážní příběh MAŠKARNÍ BÁL NA SCOTLAND YARDU (Maskenball bei Scotland Yard, 1963) nebo western NENÁVIST PRO NENÁVIST (Odio per odio, 1968). Nastal další odklon k jiným žánrům a počátkem sedmdesátých let Paolella natočil několik kriminálek, realizoval ale také dva zajímavé snímky z klášterního prostředí (JEPTIŠKY OD SV. ARCHANDĚLA – Le monache di Sant′Arcangelo, 1973). Svou kariéru uzavřel překvapivě akčními filmy kriminálního žánru (PORÁŽKA POLICIE – La poliza è sconfitta, 1977).

Od konce sedmdesátých let žil Domenico Paolella v soukromí, později se ale ještě podílel na několika scénářích. Zemřel v Římě 7. října 2002 krátce před svými 87. narozeninami.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře