Zita Johann

Zita Johann se narodila 14. července 1904 jako Elisabeth Johann ve vesnici Deutschbentschek nedaleko Temešváru v Rakousko-Uhersku (dnes Rumunsko). Její otec, husarský oficír Stefan Johann, s celou rodinou odplul za oceán a usadil se v New Yorku, to bylo Zitě sedm let. Zita začala s herectvím už na střední škole účinkováním ve školních představeních.

V roce 1924 debutovala na Broadwayi ve hře „Man and the Masses“ a během krátké doby se stala vyhledávanou herečkou. Účinkovala v takových hrách jako: „Dawn“ (1924) v divadle S.H.H., „The Goat Song“ (1926) v divadle Guild, „Machina“ (1928) v divadle v Plymothu, „Troyka“ (1930) v divadle Hudson, „Uncle Vanya“ (1930) v Boothu, „Seven keys to Baldpate“ (1935) v National Theatre, „Panic“ (1935), „Flight Into China“ (1939), „The Burning Deck“ (1940) a „The Broken Journey“ (1942).

Po úspěchu na newyorské divadelní scéně se dostala k filmu. Zahrála si v sedmi filmech v třicátých letech 20. století. Její prvotinou byla hlavní role ve filmu ZÁPAS (1931), posledním filmu D.W.Griffitha, kde ztvárnila Florrie, manželku hutníka, která propadne démonu jménem alkohol. Následovala její nejznámější role Helen Grosvenorové a princezny Anck-es-en-Amon v dnes již klasickém hororovém dramatu MUMIE (1932), kde zazářila po boku Borise Karloffa. Mezi její další role patří Quita Silva ve filmu KAPITÁN ŽRALOK (1932), hlavní postava v dramatu THE SIN OF NORA MORAN (1933), Teena Pavelic v THE MAN WHO DARED (1933), slečna Morganová v LUXURY LINER (1933) a Suzan Tranterová v GRAND CANARY (1934). Později se Zita vrátila zpět na prkna, která znamenají svět v New Yorku a zanevřela na Hollywood, který jí k srdci nikdy nepřirostl.

Během 2. světové války se zaměřila na získávání peněz pro charitu a organizace podporující návrat amerických vojáků ze zámoří. Také pracovala s postiženými dětmi a dávala soukromé hodiny herectví.

Svému původu vděčila za charizmatické role tmavovlasých krásek s obrovskýma tmavýma očima. Nepopiratelný byl ovšem i její herecký talent.

Zita byla třikrát vdaná. Poprvé za herce a producenta Johna Housemana v letech 1929-1933, poté za agenta Johna McCormicka, a naposledy za ekonoma a nakladatele Bernarda E. Shedda. Všechna manželství skončila rozvodem. A všechna byla bezdětná. V roce 1989 dala o sobě vědět poslední filmovou rolí knihovnice v RAIDERS OF THE LIVING DEAD.

Zemřela na zápal plic v 89 letech, v pátek 17. září 1993, v nemocnici Nyack v New Yorku.

Jana "zajunc" Z.