Arlette Marchal

Arlette Marchal patří dnes již k zapomenutým osobnostem z historie francouzské kinematografie, přesto na přelomu dvacátých a třicátých let byla jednou z nejslavnějších hereček ve Francii i v Německu, úspěchu dosáhla i v Americe. Narodila se sice v Paříži, ale vyrůstala na venkově; její dětství a léta dospívání provázel nepřiměřený stud a plachost, přesto se v jakési světlé chvilce přihlásila do soutěže krásy, v níž zvítězila. Předsedou poroty byl režisér Léonce Perret, který mladou krásku přivedl do Paříže a brzy dostala první roli ve filmu (MOJE MALÁ – Ma petite, 1922).

Dalšími úkoly před filmovou kamerou ji pověřili například Louis Mercanton nebo Jacques Feyder. Právě s Feyderem a jeho manželkou, slavnou herečkou Françoise Rosay, navázala Arlette Marchal celoživotní přátelství. Začala točit také v Rakousku a brzy se stala hvězdou v německy mluvících zemích. Další osudové setkání jí zprostředkoval opět Léonce Perret, který ji obsadil do role neapolské královny v historickém dramatu MADAME SANS GÊNE (1925). Jeho hlavní hvězdou byla slavná americká herečka Gloria Swanson, která byla Arlette Marchal okouzlena a pozvala ji do Hollywoodu.

V letech 1925-1927 natočila Arlette Marchal v Americe šest filmů, v nichž hrála převážně hlavní role. Do zlatého fondu světové kinematografie se zapsala účinkováním v milostném příběhu z první světové války WINGS (1927), který byl jako první v historii oceněn Oscarem (tady ovšem Arlette hrála vedlejší roli, hvězdou filmu byla slavná americká herečka Clara Bow). V Americe také poznala muže svého života a v roce 1928 se jejím manželem stal režisér rumunského původu Marcel de Sano (1897-1936).

Koncem dvacátých let se Arlette Marchal vrátila do Evropy a znovu točila ve Francii a Německu. S přehledem zvládla i přechod ke zvukovému filmu, a i když se musela začít spokojovat s menšími rolemi, na nedostatek práce si zatím nemohla stěžovat. Hrála například ve francouzské a německé verzi zfilmované Cervantesovy předlohy DON QUICHOTTE (1933), velkou roli vychovatelky mladého panovníka hrála ve filmu MALÝ KRÁL (Le petit roi, 1933), jehož hlavním hrdinou byl slavný dětský herec Robert Lynen.

Do soukromého i profesního života zasáhlo krutě jaro 1936. Její manžel Marcel de Sano tehdy tragicky zahynul při autonehodě, podle pozdějšího zjištění šlo o sebevraždu, kdy se při řízení záměrně přiotrávil výfukovými plyny a nárazu do stromu nešlo zabránit. Manželství s Arlette Marchal bylo v té době již rozvedeno a Marcel tehdy prožíval románek s americkou herečkou Jeanette MacDonald. O to překvapivější byla Arlettina reakce – po smrti bývalého manžela se psychicky zhroutila a na dva roky pro ni přestal existovat okolní svět.

Krátce před válkou se Arlette Marchal začala vracet k práci, tentokrát se ale její doménou stalo divadlo, k filmování se dostala již jen zřídka. Její přítel Jacques Feyder ji obsadil například do svého neobvyklého příběhu uprchlého vězně ZÁKON SEVERU (La loi du Nord, 1939), v retrospektivním historickém příběhu SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939) ztvárnila manželku britského krále Eduarda VII. Pak na ni čekaly již jen tři menší role, objevila se v britské romanci THE ELUSIVE PIMPERNEL (1950), poslední roli odehrála v působivém melodramatu J. P. Le Chanoise POSLEDNÍ ZNÁMÁ ADRESA (Sans laisser d΄adresse, 1951).

Po skončení své herecké dráhy Arlette Marchal ještě nějakou dobu předváděla pro prestižní módní salóny a obchodní řetězce, přes pokročilý věk na kariéru modelky byla vyhledávanou osobností pro předváděcí mola a prezentovala luxusní módní kreace určené pro americký trh. Zhruba od konce padesátých let žila již v soukromí, byla sama a trpěla postupnou ztrátou přátel z mládí. V roce 1976 získala od ministerstva kultury Řád umění a literatury. Arlette Marchal zemřela v Paříži 11. února 1984 ve věku 82 let.

Pavel "argenson" Vlach