Antonin Artaud

Antonin Artaud

Osobnostcsfd.cz

Herec, Scenárista

4. září, 1896, Marseille, Bouches-du-Rhône, Francie

4. března, 1948, Ivry-sur-Seine, Seine (nyní Val-de-Marne), Francie

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herec

2001

Antonin Artaud

Film - Dokumentární


1935

Lucrèce Borgia

Film - Drama, Historický

Napoléon Bonaparte

Film - Životopisný, Drama

Königsmark

Film


1934

Liliom

Film - Drama, Fantasy

Sidonie Panache

Film


1932

Les Croix de bois

Film - Válečný, Drama

Enfant de ma soeur, L'

Film - Komedie

Coup de feu à l'aube

Film - Krimi

Mater dolorosa

Film


1931

Faubourg Montmartre

Film - Drama

L'Opéra de quat'sous

Film - Komedie, Krimi, Muzikál


1930

Femme d'une nuit, La

Film

Tarakanova

Film


1928

Utrpení Panny orleánské

Film - Životopisný, Drama, Historický

L'argent

Film - Drama

Verdun, visions d'histoire

Film - Válečný, Historický


1927

Napoleon

Film - Válečný, Životopisný, Drama, Historický

Mathusalem

Film - Krátkometrážní


1926

Graziella

Film

Le Juif errant

Film


1924

Surcouf

Film


1923

Fait-divers

Film - Krátkometrážní

Enfant roi, L'

Film


1917

Mater dolorosa

Film - Drama


Scenárista

1961

Pohled na bláznovství

Film - Dokumentární


1928

Škeble a kněz

Film - Experimentální, Krátkometrážní


Archivní záběry

1936

Cesta ke slávě

Film - Válečný, Drama

Životopis

Francouzský divadelník, herec a básník Antonin Artaud, celým jménem Antoine Marie Joseph Artaud se narodil 4. září 1896 v Marseille do rodiny lodního dopravce. Ačkoli pocházel z devíti dětí, dospělosti se dožil pouze Antonin a jeho dva sourozenci. Dětství prožil u příbuzných v turecké Smyrně, která byla rodištěm jeho matky. V pěti letech onemocněl zánětem mozkových blan (meningitida), jehož důsledkem došlo k trvalému poškození nervové soustavy. Po zbytek života bojoval s postupující duševní chorobou. Přesto, že byl dobrým studentem, musel díky projevům psychické poruchy studia přerušit a nastoupil dlouhodobé léčení v sanatoriích pro duševně nemocné. V průběhu léčby mu bylo podáváno laudánum, což bylo začátkem jeho celoživotní závislosti na drogách.

Po příjezdu do Paříže v roce 1920 zahájil svůj umělecký život. Jeho raná tvorba byla silně ovlivněna surrealismem. Psal básně, povídky a v roce 1923 mu vyšla první básnická sbírka "Hrátky nebes". Byl také zapáleným obdivovatelem kinematografie a jako herec je zvěčněn v několika filmech. Mezi nejznámější patří snímky NAPOLEON Abela Ganceho a UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ Carla T. Dreyera. Kvůli rozdílným politickým názorům se v roce 1926 oddělil od surrealistické skupiny umělců a začal se věnovat své největší lásce, divadlu. Společně s R. Vitracem a R. Aronem založil v Paříži Divadlo Alfreda Jarryho, v němž se snažil realizovat svoje myšlenky a revoluční pohled na pojetí divadla.

"Na jevišti by se mělo hrát tělem i duší v prostoru tak, aby se divák stal součástí představení, spolutvůrcem divadla."

Divadlo Alfreda Jarryho po dvou sezonách zkrachovalo a v dalších letech se Artaud marně snažil založit nové. Povedlo se mu to až v roce 1935, kdy otevřel Kruté divadlo. Premiérou byla tragedie "Cenciové" podle P.B. Shelleyho, která ovšem skončila skandálem a pro Artauda to znamenalo truchlivou uměleckou prohru. Následně odcestoval do Mexika, kde mimo jiné studoval tarahumaranské Indiány, jejichž rituály ho silně ovlivnily. Zážitky z této cestovatelské etapy popsal v knize "Cesta do země Tarahumara". Po návratu do Paříže se prohloubily jeho psychické problémy, stranil se lidí, toužil po samotě. Následovala cesta do Irska, kde na lodi napadl členy posádky a po návratu do Francie byl internován do psychiatrické léčebny, kde strávil dalších devět let.

V roce 1946 byl díky úsilí několika přátel propuštěn a znovu se vrhl do práce. Začal znovu psát a připravovat další divadelní hru. V této době vzniklo jeho nejvýznamnější dílo "Van Gogh aneb Zasebevražděný společností". Začátkem roku 1948 přišla poslední rána osudu, když mu byl diagnostikován nádor tlustého střeva. Zemřel 4. března 1948 v Paříži na psychiatrické klinice po předávkování drogami. Antonin Artaud svým dílem výrazně ovlivnil pojetí moderního divadla a svou knihou "Divadlo a jeho dvojenec" (1938) se zařadil mezi nejvlivnější divadelní teoretiky meziválečné doby. Svou tvorbou a pohledem na svět inspiroval celou řadu známých osobností, například Jima Morrisona, nebo Charlese Bukowského.

Petr "contrastic" Kubíček

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.