Hugues Aufray

Francouzský zpěvák a kytarista Hugues Aufray přišel na svět 18. 8. 1929 v Neuilly-sur-Seine u Paříže jako Jean Marie Hugues Auffray. Narodil se jako třetí syn do rodiny průmyslníka a diplomata Henryho Auffraye a Amielle de Caubios d'Andiran, po které zdědil hudební nadání. Jeho sestrou byla herečka Pascale Audret a jeho neteří herečka Julie Dreyfus. Po rozvodu rodičů se Hugues s matkou a sourozenci na čas usadil v městečku Soreze na jihu Francie. Roku 1945 se Hugues na čas přestěhuje za otcem do Madridu, kde následující tři roky navštěvuje francouzské lyceum. Zde se nepochybně zrodily jeho sympatie ke španělské hudbě a láska ke hře na kytaru a k jezdectví.

Po návratu do Francie v roce 1948 pokračoval ve studiích v Paříži, současně začal vystupovat v jednom z kabaretů Latinské čtvrti s písměni Félixe Leclerca, Georgese Brassense a Serge Gainsbourga. Jméno si postupně získává díky úspěchům v několika soutěžích kytaristů hrajících latinskoamerické rytmy a flamenco. Jako zpěvák na sebe poprvé výrazněji upozornil v soutěži rádiové stanice Europe 1 písní „Le poinçonneur des Lilas“. K filmovému světu přičichne díky vedlejší roli ve snímku TANT D'AMOUR PERDU. První album nahrává v roce 1959.

Roku 1951 se ožení s tanečnicí Hélène Faure, vnučkou spisovatele Elie Faurea. Mají spolu dvě dcery, Marii a Charlotte.

Na pozvání francouzského herce a zpěváka Maurice Chevaliera se v roce 1961 zúčastní v New Yorku slavné „Ed Sullivan Show“, spolupracuje s folkovým triem „Peter, Paul and Mary“ a setká se s Bobem Dylanem, jehož některé písně později nazpíval ve francouzštině. Roku 1963 koncertuje spolu s Johnnym Hallydayem v pařížské Olympii, o dva roky později zvítězí s písní „Dès que le printemps revient“ ve Velké ceně Eurovize. Na konci šedesátých let jeho sláva vrcholí. Koncertuje samostatně i ve společnosti největších hvězd francouzského šansonu (např. s Yvesem Montandem a dalšími). Čerpá ze španělského, latinskoamerického a anglosaského folklóru, v hudebním aranžmá využívá především akustických kytar, témata jeho písní se točí okolo koní, námořnictví a cestování. Mnohé jeho písně postupně zlidověly v mnoha zemích – v češtině jsou to např. „Slavíci z Madridu“ („Le rossignol anglais“) a „Santiano“ („Santiano“), nazpívané Waldemarem Matuškou, „Mackie Messer“ („La Complainte De Mackie“) Jiřího Suchého a další. V 70. letech organizuje Aufray především humanitární koncerty a věnuje se své další vášni – malování. Do Olympie se vrací až roku 1991, o dva roky později vydává album „The Best Of…“, za které obdrží zlatou desku. V následujících letech se vystupuje především na různých festivalech. V roce 1997 natáčí živé album ze svého koncertu v Casino de Paris. Jeho zatím posledním hudebním počinem je album „New Yorker“ vydané v roce 2009.

Hugues Aufray v současnosti žije se svou rodinou ve vesnici Marnes la Coquette u Paříže a na farmě a jeho koňské farmě v Ardèche.

Vesper "vesper001" Lynd